7. června 2011

Sociální vyloučení je výraz, pod kterým je těžké představit si konkrétní příběhy. Ve skutečnosti jde o osudy lidí, kteří jsou dlouhodobě bez práce a žijí v chudobě, mají špatný přístup ke vzdělání, jsou závislí na pomoci zvenčí, často žijí v ghettech a nedokáží formulovat svoji budoucnost. Proto když v roce 2008 v Česku vznikla Agentura pro sociální začleňování, mnozí to vítali jako vůbec první systémový pokus státu začít věc řešit. Podíváme se na vybraná místa, kde agentura působí, a sice na Šluknovsko, do Roudnice nad Labem a Litvínova. Zeptáme se lidí, kteří si spolu sedli za jeden stůl, co a zdali se jim podařilo za poslední tři roky změnit. Jak se stane, že v jednom městě partnerství přinese úspěšné projekty, kdežto jinde spolupráce zkrachuje.

A mluvit budeme také s lidmi ze společnosti Člověk v tísni, která se sociálnímu začleňování v Česku systematicky věnuje vůbec nejdéle.

Budeme se ptát, nakolik je vlastně snaha státu něco změnit dobře vymyšlená a zdali může přinést plody.