Rozhovor se scenáristou Štěpánem Hulíkem
V jaké fázi jste vstoupil do filmového projektu Přes kosti mrtvých?
Agnieszka mě oslovila ve chvíli, kdy už měly s Olgou Tokarczukovou hotovou pokročilou verzi scénáře a všechna zásadní scenáristická práce již byla odvedená. Jak to Agnieszka sama pojmenovala na tiskové konferenci na Berlinale: postavily s Olgou dům, a když ho dokončily, zjistily, že přes okna není pořádně vidět ven, a tak se obrátily na mě, abych jim pomohl ta okna umýt.
V čem se Vás upoutala knižní předloha Olgy Tokarczuk?
Na knize Olgy Tokarczukové mě bavila nezvyklá detektivní linie, kdy se zdá, že za páchanými vraždami mohou skutečně stát zvířata. Když si to nahlas řeknete, zní to jako absurdní nesmysl. Ale autorce se v knize podařilo vybudovat atmosféru, kdy se vám zdá, že to vlastně je možné. Je ale přirozené, že Agnieszku na knize víc zaujaly spíše jiné tematické roviny a ty ve své adaptaci vyzdvihla.
Znal jste tvorbu anglického básníka Williama Blakea? Název knihy je citát z jeho básně.
Dílo Williama Blakea znám, hlavně na gymnáziu jsem jeho básně rád četl. Jako asi řada mých vrstevníků i já jsem se tehdy k němu dostal přes Jarmuschův snímek Mrtvý muž a s náladou toho filmu budu mít Blakeovy básně asi už vždycky spojené.
S Agnieszkou Holland pracujete podruhé po oceňované sérii Hořící keř, tentokrát šlo o látku ze současnosti, jak probíhá spolupráce na scénáři s ní a je v něčem specifická v porovnání s ostatními režiséry?
Agnieszka je mimořádně velkorysý člověk, který se k autorovi chová s maximálním respektem. Nabízí nápady, vylepšení, ale zároveň respektuje scenáristovu vizi. Naše spolupráce na Hořícím keři pro mě osobně nastavila standard toho, jak bych chtěl, aby moje spolupráce s režisérem vypadala. Na scénáři Přes kosti mrtvých šlo pochopitelně o zcela jiný proces: jde o původní látku Agnieszky (a Olgy Tokarczukové) a já jsem byl přizván v závěrečné fázi, abych provedl drobné úpravy a zjednodušení.
Ve filmu je důležitý motiv víry, soucitu, odpuštění, postoj katolické církve, což je velmi důležité téma pro Poláky (oproti české ateistické společnosti), nakolik je to vše aktuální pro současnou polskou společnost?
Rád bych doufal, že přinejmenším témata soucitu a odpuštění jsou v dnešních dnech aktuální nejen pro Poláky… Současné dění v Polsku samozřejmě sleduji, jde ale o pohled cizince, který může být v mnohém zkreslený. Jaké jsou opravdu nálady uvnitř polské společnosti, by mnohem spíš dokázaly říct Agnieszka s Olgou. Osobně jsem ale přesvědčený, že každý opravdu dobrý film je univerzální, jeho poselství je pochopitelné a emocionálně působivé i mimo zemi jeho vzniku. Je jasné, že právě téma katolické církve se Poláků dotkne víc než většiny Čechů, ale film rozpracovává také další témata, která jsou naprosto všeplatná.
Chodil jste na natáčení a zasahoval do podoby scénáře?
Obecně platí, že scenárista je na place jen na obtíž. Já se tam zajdu podívat, když cítím, že na to mám právo, když tam vzniká látka, na níž jsem se významně podílel. Můj přínos k tomuto filmu je ale natolik nepodstatný, že by bylo z mojí strany nepřípadné se na natáčení cpát.
Film se odehrává v syrovém prostředí česko-polského pohraničí, kde žijí svérázní jedinci, je portrétem této temné krajiny. Znal jste tuto oblast již dříve a v čem Vás osobně tento kraj fascinuje?
Agnieszka se na mě i na české koproducenty Tomáše Hrubého a Pavlu Kubečkovou obrátila ve chvíli, kdy jsme všichni společně připravovali pro HBO seriál Pustina. Ten je taktéž zasazený do prostředí česko-polského pohraničí, nebylo tedy těžké se na příběh Přes kosti mrtvých napojit. Tento kraj nebo obecně oblast někdejších Sudet ve mně vždycky vyvolají dojem, jako bych se octl v zemi nikoho, v krajině bez paměti. Ještě před nějakými osmdesáti lety tady drtivou většinu obyvatelstva tvořili Němci. Ti odešli, byli vyhnáni, jejich dějiny tu skončily a stopy po nich se ztrácejí v krajině. V lesích narazíte na zbytky někdejších vesnic a podle starých ztrouchnivělých lip poznáte, kde stávala náves, podle brčálem zarostlé bažiny odhalíte někdejší obecní rybník. Nepatrné stopy po lidech, jejichž příběhy už nikdo nevypráví, které se ztratily stejně jako jejich nositelé. Pocit nekonečné pomíjivosti.
Stát si za svým přesvědčením, bojovat o svůj názor, což se ve výsledku vyplatí, to je hlavní téma tohoto morálního thrilleru, jak tento postoj vnímáte Vy osobně?
Jenomže za svým názorem si stál taky Caligula, Hitler nebo Stalin. Měli bychom si stát za svým názorem, ale neustále bychom si taky měli znovu a znovu ověřovat, zda je ten náš názor ještě správný a platný. A pokud není, měli bychom to umět sobě i druhým přiznat.
Ve filmu se prolíná několik žánrů, jak byste snímek žánrově zařadil?
Anarchistická crazy komedie s prvky detektivního thrilleru, snad to zní dostatečně šíleně.
Ve snímku je zahrnut černý humor, což vnímám jako typickou českou záležitost - „českou stopu“ ve filmu nebo bylo to naopak, že černý humor byl od začátku obsažen už v předloze?
Všechen humor, který ve filmu je, do něj vnesly obě autorky. Myslím, že mě by v tomto směru snad nikdo ani nepodezříval…
Film byl s úspěchem uveden na letošním prestižním Berlinale, kde jeden z kritiků Patrick Wellinski (z rozhlasové a televizní stanice RBB) film ocenil čtyřmi hvězdičkami z možných pěti: "Ve své škaredě dobré náladě, svém ekologickém poselství a silném obsazení je Přes kosti mrtvých určitě jedním z nejnapínavějších a nejpozoruhodnějších filmů letošní soutěže", co Vy na to?
Bohužel žádný z ostatních soutěžních filmů jsem neviděl, takže nemůžu soudit. Ale jako pochvala to samozřejmě zní hezky.
Pokud byste měl nalákat diváky do kina, co mohou od filmu očekávat?
Řekl bych, že navzdory řadě závažných témat, která zpracovává, je Přes kosti mrtvých opravdu zábavný film. Ať už diváci půjdou do kina s jakýmkoli očekáváním, rozhodně se nebudou nudit.
Jaké máte další filmové plány, na čem teď právě pracujete?
Na jednom seriálu a na jednom až dvou celovečerních filmech. Zatím je vše v začátcích a vůbec netuším, kam nás proces tvorby zanese. Ale je to radost.