Můj pokus o mistrovský opus II

Druhá série navazuje tematicky na první, ve které divák sleduje zápas špičkového hudebníka s partiturou.

Šest skvělých interpretů v autorských dokumentech šesti režisérských osobností. Každý z dílů představí mimořádné hudebníky během intenzivní práce, kdy studují partituru skladby a nabídne divákovi zajímavé a neznámé informace o skladateli i muzikantovi, který se rozhodl utkat s mistrovským hudebním dílem.

Na interpreta se tvůrci soustředí ve chvílích, kdy pracuje na novém projektu, studuje novou skladbu, připravuje se na sólový koncert, studuje novou roli, nebo natáčí CD. Na rozdíl od první řady se ve výběru objevuje např. i dirigent nebo interpreti hrající na méně obvyklé nástroje, např. harfu nebo zobcovou flétnu, která se jako sólový nástroj na světové úrovni prosazuje velmi vzácně. Mezi instrumentalisty jsou také mladí umělci, kteří již přesvědčili o svém talentu vítězstvím na významných světových soutěžích a spoluprací s renomovanými orchestry.

„S nápadem sledovat zápas interpreta během práce s partiturou přišel autor námětu cyklu a scenárista Milan Tesař, který měl možnost díky své novinářské práci poznat mnohé hudebníky nejen jako špičkové interprety, ale především jako lidi z masa a kostí, za jejichž výkonem stojí nejen talent a píle, ale mnohdy i pochybnosti, jistá míra osamělosti, křehkost či nejistota. V tom je kouzlo celého cyklu. Vznikl unikátní projekt, ve kterém nejde o portréty umělců, ale o jejich vztah k dané skladbě, o filosofii, hledání výrazu a osobité interpretaci,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

Společně pak hledali interprety studující skladbu, která pro ně není jen hudebním objektem, jenž musí zpracovat, ale ke které mají skutečně osobní vztah. Důraz při výběru byl kladen i na rozdílné osobnosti s odlišnou mírou zkušeností. V první sérii se objevila např. mladičká hornistka Kateřina Javůrková, nejmladší laureátka Pražského jara, která se připravuje na svůj první sólový koncert s velkým orchestrem, či charismatický violoncellista Jiří Bárta, který se po více než deseti letech vrací k nahrávání Bachových Suit pro sólové violoncello.

„Muzikanty jsme vybírali jednak s ohledem na nástrojovou pestrost, jednak pro jejich osobnost. Vesměs jsou to lidé, kteří jsou ochotni se otevřít a netrvají na image virtuosního robota, jak ho známe z koncertního sálu. Hledali jsme režiséry rozkročené mezi dokumentem a hraným filmem, neboť nám bylo jasné, že chceme všemi filmovými prostředky docílit toho, aby vážná muzika divákem neprotekla,“ říká Milan Tesař a k samotnému dlouhému procesu vzniku pořadu dodává: „Byl jsem „přinucen“ poslouchat celé dva roky hodně dobré muziky, mohl jsem jít na pivo s tak skvělými muzikanty, jako je cellista Jirka Bárta, kytarista Pavel Steidl, anebo klarinetistka Lída Peterková. A překvapilo mě, jak nesnadné je během půlhodinovém dokumentu balancovat na hraně mezi muzikologickou analýzou a poutavým portrétem člověka, který něco umí na vrcholné úrovni.“

„Zajímavé bylo sledovat nejen odlišný přístup hudebníků k dané skladbě, ale i jejich osobitý vztah k interpretaci jako takové. Málokdy má člověk možnost poznat to, co předchází špičkovému výkonu a co stojí za bezchybným provedením skladby na pódiu. Mnohdy je proces zkoušení zajímavější než samotný koncert a člověka pak překvapí třeba to, že virtuóz Josef Špaček hraje fotbal se stejným zanícením jako na housle, a když nemůže vyběhnout v kopačkách na trávník, svádí boj s míčem aspoň doma v obýváku na playstationu,“ dodává Kateřina Ondřejková.