Jeseníky

Také v druhém nejvyšším pohoří u nás máme na výběr množství cyklistických tras, stačí si jen vybrat. Ta naše začíná v Karlově Studánce, minerálních a klimatických lázních. Kromě několika léčivých pramenů pomáhá pacientům i nejčistší vzduch u nás. Když se projedeme mezi nádhernými lázeňskými budovami ze dřeva, zamíříme na chvíli na dálkovou cyklotrasu Jeseník - Znojmo, po ní přijedeme na rozcestí Hvězda a dáme se doprava. Čeká nás stoupání v délce pěti a půl kilometru na Ovčárnu, do výšky asi 1300 metrů. Ve stoupání můžeme zastavit a dát se dolů po pravé ruce a sejít k vodopádům Bílé Opavy, ležících v hlubokém údolí. Také je dobré si u vodopádu uvědomit, že jsme v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a podle toho se v přírodě chovat.

Když vystoupáme na Ovčárnu, je dobré na chvíli zastavit a vydýchat se. Vlevo nad námi jsou lyžařské vleky, které v nedávné době proslavily spory majitelů s ekology. A ještě výše nad nimi se tyčí Petrovy kameny, izolovaný skalní útvar, známý z filmu Kladivo na čarodějnice, zabývající se inkvizičními procesy v 17. století.

Když se sdostatek vydýcháme, vyrazíme po rovině kolem chat Kurzovní a Barborka k vrcholu Pradědu. Po výtečné asfaltové silnici vystoupáme do výšky 1491 metr a ocitáme se uprostřed Národní přírodní rezervace, kterou tvoří okolí vrcholu. Krásný kruhový rozhled do nížin pod námi nám jistě vynahradí námahu ze stoupání. Také si jistě všimneme vysoké věže TV vysílače, čnící do výšky 162 metry.

Z vrcholu logicky klesáme a dáme se směrem na Švýcárnu, jednu z nejstarších horských chat v Jeseníkách. Je častou zastávkou turistů pěších i těch nám podobných, na kolech. Všichni se jistě rádi podívají přes údolí na přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně, unikátní energetické dílo.

Za Švýcárnou asfaltová idyla končí, před námi je typická vysokohorská cesta na Červenohorské sedlo, naštěstí stále jedeme z kopce. Na sedle, které je nejvýznamnějším silničním přechodem Hrubého Jeseníku, se můžeme občerstvit a načerpat zásoby na další cestu. A také si všimnout, že množství lanovek a vleků svědčí o tom, že sedlo je v zimě častým cílem lyžařů. Aut a kamiónů ale kolem jezdí opravdu hodně, a tak zamíříme zpátky do nerušené přírody.

Jízda lesem vede víceméně po vrstevnici kolem hor Jeřábu a Velkého a Malého klínu. Cesta nese název Miliónová, snad proto, že na ní nikoho nepotkáme a můžeme se do sytosti kochat krásami CHKO Jeseníky. Miliónová cesta nás přivede na Sedlovidelský kříž, další průsmyk na naší dnešní trase. Z průsmyku bychom se mohli vrátit do Karlovy Studánky, ale my se vydáme opačným směrem a klesáme do údolí říčky Bělé. Kolem - když dojedeme do vesnic - je všude zachována původní lidová architektura. Brzy jsme před Jeseníkem, nejnižším místem dnešní trasy.

Jeseník se stal městem už v roce 1295 a o více než 700 let později i nejmladším okresem u nás. Na svou obranu občané kdysi postavili vodní tvrz, z níž je dnes hrad a v něm muzeum s mineralogickou expozicí a také o dějinách Jesenicka. I město se totiž muselo protrpět čarodějnickými procesy a kolem památníku jejich obětem vede poslední krátké stoupání dnešního výletu. Cílem je Studniční vrch nad městem, kde Vincenc Priessnitz ve dvacátých letech 19. století začal stavět světoznámé lázně. Léčil v nich studenou vodou a turistikou v tehdejším pojetí. Léčba asi měla úspěch, protože vděk Priessnitzovým metodám vyjádřily dokonce celé národy. Jsou tu pomníky české, maďarské, francouzské i polské, a co je podivuhodné, Poláci dodnes říkají sprše po zakladateli vodoléčby Priessnitzovi…