Proč bychom se netopili

Podle literární předlohy Zdeňka Šmída Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou vznikl v Televizním studiu Ostrava desetidílný seriál, který právě teď mají diváci možnost sledovat na obrazovkách České televize.

Čeká nás vodácká romantika, letní i celoživotní lásky, nicotné i zásadní spory a především řeka – vstřícná a zároveň nemilosrdná. Parta se na vodě sejde poprvé, překonají spolu nejednu krizi, někteří navážou trvalé vztahy, jiní na dlouho zmizí všem z dohledu. Po letech se ale sejdou znovu a zkusí vstoupit do stejné řeky i do stejné lodi podruhé.

Mezi partou těchto lidí najdete i mladou herečku Zuzanu Kajnarovou. Zeptali jsme se jí, jaký vztah k vodě má ona.

Moje maminka je vodačka, mám odmala velmi blízký vztah k přírodě, znám a mám ráda přehrady a všechny vodní toky, i když jsem jednou na táboře na řece Moravě zažila i povodeň. Ráda plavu, potápím se, ale jezdím také na hory, kde lyžuji a vozím se na snowboardu. Stejně tak si to užívám i u moře a třeba na kolech.

Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s vodáckou partou?

Měla jsem partu lidí v Ostravě, odkud pocházím a kde jsem studovala gymnázium, pak jsem přešla do Prahy na DAMU a našla si lidi tam. Právě s nimi jsem v rámci studia vyrazila na vodu a naučila se spoustu věcí, které jsem při natáčení tohohle seriálu využila.

Takže jste nepotřebovala žádné „proškolení“?

Tedy až po letech jsem si v tomhle seriálu vyzkoušela sedět nejen na přídi, ale také na zádi u kormidla. Také jsem došla k závěru, že ženy mohou být stejně dobré vodačky jako muži, jen potřebují více zkušeností.

Máte stále nějakou svou sportovní společnost?

S partou kamarádů jsem zrovna teď v Beskydech na naší chalupě. Čím jsem starší, mám takových lidí kolem sebe méně a méně. Je to myslím proto, že na ně jednoduše nemám čas.

A co voda při natáčení, užívali jste si nebo trpěli?

Přála bych si, aby se tenhle seriál lidem líbil. Pro mě to byly, po ty dva roky co se natáčel, nejkrásnější prázdniny. A také nejhezčí práce, na které jsem zatím dělala. Byl v ní kus adrenalinu, prázdninová euforie, bylo to něco jako veselá výzva.