Proč bychom se netopili

Petr Nikolaev

Během studií na FAMU na sebe upozornil zejména snímky Schopen – odveden (1979) a Praga kaput regni (1980). Za své školní práce, jejichž nonkonformita a svobodomyslnost mu ve své době vynesly podmínečné vyloučení, získal Nikolaev vůbec prvního Maxima (cenu za nejlepší studentské cvičení) v historii fakulty. Po absolutoriu odešel do Francie, kde žil téměř devět let. Živil se zpočátku jako prodavač zmrzliny, lepič plakátů, malíř pokojů a hlídač dětí. Později režíroval vzdělávací pořady a učil na soukromé filmové škole ESRA (1988-1992). Od roku 1992 žije opět v Praze. Ve funkci pomocného režiséra pracoval na francouzských filmech, natáčených v České republice. V roce 1997 debutoval úspěšnou adaptací literárního bestselleru Michala Viewegha Báječná léta pod psa. Příběh o lásce ve zdech komunistického kriminálu v 50. letech minulého století nazvaný Kousek nebe natočil podle scénáře Jiřího Stránského a uveden byl do kin v roce 2005. O dva roky později adaptoval knihu spisovatele Jana Pelce ...a bude hůř, která se stala jedním z kultovních undergroundových děl vypovídajících o životě a atmosféře minulého režimu. Pro Českou televize režíroval také seriál detektivek ze současnosti Eden. 

Filmografie:

1988 – šest klipů pro skupinu Stromboli
1989-1990 – reportáže z porevolučního Československa pro francouzskou televizi (např. Rolling Stones v Praze)
1990 – krátký film La Surface (původní scénář získal grant Francouzského filmového centra)
1992 – dokument Korunová cesta pro cyklus Oko (Febio)
1994 – epizoda Zvláštní příležitost z povídkového filmu Měsíční údolí, dokument Pražská pětka
1997 – celovečerní hraný film Báječná léta pod psa, dokument o legendární pražské umělecké kavárně Matka Slavia
1998 – cena Sundance institutu za scénář Kovbojové a indiáni
1999–dosud – režie literární revue pro ČT "333"
2000 – Vlci ve městě (ČT)
2002 – Černá slečna slečna Černá
2005 – Kousek nebe, Eden
2007 - ...a bude hůř