„Když si Vás v dnešní době vybere režisér na základě toho, že Vás viděl na divadle a Vám se ještě k tomu líbí scénář, tak je to jako dostat na Vánoce poníka,“ říká Lucie Polišenská o své roli Kači
Režisér Jan Prušinovský na Kobrách a Užovkách nedělal ani jedny kamerové zkoušky. Jak tedy vypadalo rozhodování o tom, zda se pro roli Kači hodíte, nebo ne?
Režisér Prušinovský si mě pamatoval z divadla a spousta mých kolegů a spolužáků s ním už pracovalo. Sledovala jsem jeho seriály Okresní přebor a Čtvrtá hvězda, takže jsem věděla, o koho jde. A navíc, když si Vás v dnešní době vybere režisér na základě toho, že Vás viděl na divadle a Vám se ještě k tomu líbí scénář, tak je to jako dostat na Vánoce poníka.
Mohla byste blíže charakterizovat svou postavu hospodské Kači? Myslíte si, že je to jenom taková holka z malého města, která chce být v životě šťastná a když se ji k tomu naskytne šance, využije ji?
Kača je holka z malého města, kde pracuje jako hospodská. Chtěla by mít někoho po boku a být šťastná, jenomže v jejím okolí nikdo moc šťastný není. Myslím, že je to dnes aktuální téma všude a v tomto prostředí to navíc dobře vynikne. Je to holka, která se rozhoduje s tím, že štěstí chce, a proto jedná tak, jak jedná. Nejzajímavější na ní je, že je ochotná lhát v hodně zásadních věcech. Ne pro svoje obohacení, spíše pro obohacení někoho, koho má ráda. Samozřejmě na tom ve výsledku vydělá, protože si k sobě lží někoho zaváže a připoutá, ale je tohle štěstí?
V Kobrách a Užovkách se sešlo několik herců, kteří se věnují spíše divadlu než filmu. Myslíte si, že to mohla být v některém ohledu i výhoda? A řešíte Vy sama nějak rozdíl mezi filmovým a divadelním herectvím a je pro Vás těžké přeházet z jednoho „média“ do druhého?
Já jsem se před natáčením znala s Luckou Žáčkovou, se kterou jsme hrály ve Stavovském divadle. Myslím si, že mít divadelní vzdělání a zkušenosti z divadla je obrovskou výhodou a podle mě i nutností. Dnes mám u některých věcí dojem, jakoby se nehrálo vůbec, a to mi přijde jako škoda. Já jsem od malička s rodiči a mou sestrou sledovala české filmy a televizní inscenace, takže jsem odchovaná na Chalupářích a podobných věcech. A všichni ti herci hráli jak v divadle, tak ve filmu a v obojím byli skvělí. Je to rozdílná technika používání hereckých prostředků, ale když se potkáte s kvalitními lidmi a nabíráte zkušenosti na obou frontách, je to myslím nejlepší. Osobně jsem byla nadšená, že jsme před natáčením měli herecké zkoušky. Podle mě je příprava velmi důležitá. Mohli jsme si povídat o scénáři, řešit, co jsou postavy zač, ale hlavně si udělat představu dřív, než budeme před kamerou. Hlavní ale je, s kým natáčíte a jaký je to text. Jestli na sebe herci slyší a kdo Vás režíruje. A to jak ve filmu, tak na jevišti.
Kobry a Užovky se původně odehrávaly v Bludově ležícím v okresu Šumperk, myslíte, že některé výsledné reálie, postavy a události mohou něco z tohoto kraje připomenout, či zde mají přímo předobraz?
Já mám trochu pocit, že v poslední době se stal Šumperk a okolí terčem filmařů. Viděla jsem Díru u Hanušovic i Krásno a dokonce máme za rohem od přehrady Krásné chatku se zahrádkou, takže jsem na téma Šumperk velmi citlivá a neobjektivní, protože jsem tady vyrostla. Jsem hrozně ráda, že odsud pocházím, protože si myslím, že když máte chuť něco dělat, je tu hodně možností. Menší města mají něco společného, jde hlavně o příběh. Pevně doufám, že příběh a osudy postav, a to jak mé, tak těch kteří ztvárňují bratři Hádkové, budou v lidech rezonovat jak v Šumperku, tak kdekoliv jinde.