Proslov Jana Procházky

Morální apel spisovatele Jana Procházky, vyvolaný činem Jana Palacha

Přepis mluveného slova

Milí mladí přátelé, slova jsou málo, celá dlouhá léta u nás neznamenala skoro nic a v posledních měsících žijeme v obavách, že zase třeba budou znamenat pravý opak toho, co vyjadřují. Ale i když mají v okamžicích smutku a národní bolesti mizivou hodnotu, spisovatel nemá jinou možnost než znovu a znovu se obrátit ke slovům, aby vyjádřil stav svého srdce a myšlenky i znepokojení svého nitra.

Všichni jsme ozářeni odleskem živé pochodně, která vzplála na svatováclavském náměstí. Tento čin obdivuhodné čistoty a statečnosti chlapce Jana Palacha je už teď skutkem, před kterým se s úctou a dojetím skloní historie. Touto vykupitelskou obětí budeme na příště chtě nechtě nuceni měřit své počínání a konfrontovat svou vlastní morálku.

Dezerce napříště už bude jenom dezercí, zbabělost jenom zbabělostí a zrada zradou. Jan Palach je bratrem nás všech a jeho maminka by měla mít v nás všech své syny. Měli bychom se o to přičinit, neboť právě osud matek těch, které zůstávají stát pod kříži, je v našem bolavém světě už tisíce let tím nejstrašnějším osudem.

Rád bych se v této rozbouřené minutě našeho národního bytí zamyslil nad cenou lidského života, která, zdá se, je v našem světě neustále menší. Denně jsou sta mrtvých ve válkách, které svět není schopen ukončit. Denně jsou rozvraceny a mrzačeny rodiny represáliemi, útlakem, despotismem a všeobecným postupem zločinu. Mnohé země měří oběti teroru na statisíce a v některých zemích nestačí ani miliony.

Programem osvíceného a humanistického socialismu, který jsme chtěli budovat v naší zemi, mělo být pozvednout tu starou hodnotu i jednotlivého lidského života. Aby politické doktríny nebyly ocelovým válcem, pod kterým mizí kosti bezejmenných. Aby důstojnost, svoboda, spravedlnost a blahobyt nebyly pro nikoho cílem nedosažitelným. Aby národy už nebyly jenom masy, ale aby to byly lidé. Celé usilování největších mužů naší historie směřovalo k obnovení a nastolení těchto věcí. A vždycky jsme těchto met dosahovali věrností ideálům, pracovitostí, morální převahou nad bezcitnou mocí a vytrvalostí. Ani dnes bychom se od těchto svých jistot, vyzkoušených dlouhou cestou z temna, neměli příliš vzdalovat. Ani pod tíhou nezvyklé situace. Neměli bychom snižovat hodnotu lidského života, neboť tím bychom obrátili k pravému opaku právě to, čím nakonec mohou zvítězit bezbranní. Krveprolévání není česká cesta, ani chaos není česká cesta, ani sebezničení. A myslím si, že v této chvíli ani netrpělivost. Neměli bychom se znenadání ocitnout na konci všeho, oč tak dlouho usilujeme.

Náš přínos současnému zoufalému světu, stejně jako přínos jiných malých národů, by měl být ve zklidňování konfliktů a zloby, neboť i náš zápas je jenom částí celosvětové revoluce lidství proti útlaku a brutalitě. Volbě jsme dnes vystaveni nejen ve věcech velikých, ale především ve věcech malých. V těch věcech, které jsou někdy podstatnější. Nikdo z nás by ve svých osobních rozhodnutích neměl dávat dnes ani v budoucnosti přednost malicherným výhodám před ztrátou svědomí a cti.

Tou nejvyšší morálkou, kterou měříme své vůdce, měřme i své vlastní skutky. Neboť tento zápas myšlenek rozhodne nakonec zralost nás všech 14 milionu občanů této země. Jsem o tom pevně přesvědčen. Pro budoucnost, mladí přátelé, musíme především žít a nebudeme-li moci pro ni žít, nemělo by to být způsobeno námi samými.

Jan Procházka

člen předsednictva Československého svazu spisovatelů

Stopáž5 minut
Rok výroby 1969
 P čb 4:3