Názory spolužáků Jana Palacha a psychiatra Zdeňka Dytrycha

Dva dny po demonstračním sebeupálení studenta Jana Palacha zpovídá redaktor Janovy spolužáky a psychiatra Zdeňka Dytrycha

Přepis mluveného slova

Redaktor: Toto byli kolegové studenta, který se tady v těchto místech nedávno upálil. Já bych chtěl slyšet, chlapci, váš názor.

Student 1: No já bych začal asi tím, že máme dojem a že se vyskytují takové náznaky, že se chce zneužít a zkreslit nějak tento případ a ukázat toho studenta jako psychopata nebo něco takového. To rozhodně jak jeho kolegové, tak jako vůdcové studentského hnutí, funkcionáři, odmítáme, protože z toho, jak ho známe, a z toho jak.

Redaktor: Jaký on byl, jaké byl povahy, co byl zač?

Student 1: Byl velice racionálního založení, velice přemýšlivý chlapec, rozhodně ne impulsivní. Studoval historii, ekonomii, on přišel z ekonomie. Ty studijní záležitosti potom vysvětlí kolega. Tak z toho všeho se jeví, že něco takového je úplně vyloučeno.

Student 2: Já si ještě vzpomínám, že ten student se už dřív hlásil na naši fakultu s vyhraněným zájmem o historii a nebyl přijat. A proto byl snad taky letos, v letošním školním roce, přijat přímo do druhého ročníku.

Student 3: Já myslím, že je třeba především se zamyslet, nad tím, čím to je, že tak mladej člověk, jako byl ten kolega Palach, použil zrovna takovouto formu pokusu o sebevraždu, která je například u nás cizí.

Student 4: Vím o něm, co o něm říkal profesor Kašík, který ho vedl na semináři. Ten hoch byl velmi dobrý, měl zájem o marxismus, obdivoval Marxe. A jako jediný ze studentů si na seminární práci vybral vznik třetí Internacionály, ostatní si brali témata z 19. století, která jsou poněkud lehčí a zajímavější.

Student 5: Náš kolega Honza Palach svým tragickým činem, který byl přesto velice statečný a kterého si musíme cenit, vlastně nastavil zrcadlo této době. Pokřiveným činem, pokřivené zrcadlo, pokřivené době.

Redaktor: Pane doktore, bylo by jistě zajímavé znát váš názor. Co vy tomu říkáte?

Psychiatr Dytrych: Nemusím ani říkat, že to je naprosto neobvyklé a tragické. Já jsem se nikdy nesetkal s podobnou záležitostí. Pokud jsem někdy četl, tak snad v historii, v novodobé historii střední Evropy není takováto záležitost, tak neobvyklý způsob sebevraždy.

Samozřejmě že se setkávám se sebevražedností a sebevražednými pokusy mladých lidí téměř denně. Sebevražednost v Československu u mladých lidí je vážným problémem a byla vážným problémem. My jsme to vždycky trošičku vztahovali k určitému hodnotovému systému. Mladí lidé velice lehko se zbavují života, což naše generace třeba nedovede pochopit. Tu jejich malou vazbu na život.

A teď si myslím, že…samozřejmě kdybychom chtěli rozebírat… Já jsem onoho nešťastného mladého muže neviděl, nikdy jsem předtím s ním nemluvil, takže nemohu hádat z ruky a říci, o jaký případ sebevraždy šlo. Ale v podstatě mezi těmi různými druhy sebevražd se dá říct, že jsou dvě hlavní skupiny. Jednak těžké psychické onemocnění, ale když to byl vysokoškolský student, který jistě prošel prohlídkami, tak se dá předpokládat, že těžce psychicky nemocný nebyl. A druhá ta skupina je tíživá životní situace. Samozřejmě ty druhy tíživé situace jsou nejrůznější, rodina, ale i společnost třeba, společenské problémy. My říkáme, že sebevražedný pokus je forma protestu. Je to snaha změnit životní podmínky, změnit nějak okolnosti kolem sebe. Ale vždycky říkáme, že to je nesprávná forma protestu, patologická forma protestu. Poněvadž konec konců někdy ten mladý člověk…

Redaktor: Ten student se musel už dostat do situace, že si to sám nedovedl vyřešit, že?

Psychiatr Dytrych: Ano, to je ztráta pudu sebezáchovy, která je daná silnou emoční reakcí, která předchází. A samozřejmě musím zdůraznit to, že to je patologická reakce, kterou se neřeší ten problém. Problémy je nutné řešit jiným způsobem, vhodnějším. A já se bojím, aby náhodou někdo nenašel jistý model a zalíbení v tom, co se stalo. Poněvadž takto se problémy opravdu řešit nedají. Je to tragédie a nikoliv řešení.

Stopáž5 minut
Rok výroby 1969
 P čb 4:3