Postřehy odjinud

V dalším díle bretaňských telefejetonů novináře, publicisty a zahraničního zpravodaje Radiožurnálu - Jana Šmída, navštívíme nejzápadnější ostrůvek Bretaně - ostrov Ille de Oussant. Ten bývá označován jako ostrov hrůzy. Točí se před ním totiž nebezpečné proudy. Samozřejmě, projížďka k němu po moři z přístavu La Conquet má své kouzlo, ale skaliska vyčnívající do moře dávají tušit, že právě tady by se našlo ideální místo pro ztroskotání. Ostatně právě proto je moře kolem přímo poseto nejrůznějšími výstražnými majáčky. Kolem ostrova ztroskotala už celá řada lodí a tankerů, včetně řeckého Olympic Bravery v roce 1976, což mělo za následek ekologickou katastrofu. Na útesech skončil i anglický křižník Drummondcastle, jeho analogie s osudem Titaniku je zřejmá na lodi byl zrovna ples a, i když se loď potápěla, na palubě se stále tančilo. Ze sto členů posádky a tří set pasažérů se tehdy zachránili pouze tři lidé. Když je odliv, můžete si u jihovýchodních břehů ostrova všimnout jakéhosi kopí, které trčí z vody, jde o stěžen italské lodi Volonta, která se tu roztříštila o útesy a teď pokojně odpočívá na dně mořském. Ille de Ouessant není ale jen ostrovem hrůzy, ale také ostrovem žen. Je jich tady mnohem více než mužů důvod je prostý. Jejich manželé, rybáři, se z moře už nevrátili.