Každý rok odchází v České republice několik stovek mladých lidí z dětských domovů a z výchovných ústavů. Den ze dne se ocitají ve zcela jiné životní situaci. Donedávna se nemuseli starat prakticky o nic. Jídlo i čisté prádlo bylo na příděl, čas jim kdosi organizoval, stále někdo dohlížel, aby dělali to, co dělat mají... Jsou to děvčata a kluci, kteří se často nemají kam vracet, protože vztahy s jejich vlalstními rodinami neexistují. Vystupují z bran ústavů, s několika osobními věcmi v tašce, s adresou kurátora a bez jakýchkoliv zkušeností. Pro mnohé z nich se novým domovem stane ulice nebo dočasně azylový dům. Počet těch, kteří novou situaci nezvládnou, je děsivé...
Státní pomoc kurátorů je velmi nedokonalá, a tak jim pomocnou ruku podávají některé neziskové organizace prostřednictvím azylových domů. Jeden takový stojí v Košťanech u Teplic a patří Fondu ohrožených dětí. Každý, kdo se tu octne, má pohnutý osud. Neexistující rodina, série pobytu v ústavech, sem tam nějaký ten prohřešek vůči zákonu. Mohou však neziskové organizace beze zbytku zvládnout tak velký celospolečenský problém? Je azylový dům spolehlivou cestou k tomu, aby se z absolventů ústavů nestali jen čekatelé nápravných zařízení? Na to se pokusí odpovědět pořad "Umění dospělosti" z cyklu Bleděmodrý svět, kde hovoří mladí lidé z Výchovného ústavu pro mládež v Obořišti a z Azylového domu v Košťanech.
