Ještě jsem tady

Bedřich Žert

Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Tentokrát s geologem. Režie Z. Tyc

Prožil zajímavý a svým způsobem i dobrodružný a úspěšný život, ale v mládí tomu nic nenasvědčovalo. Tak by mohl začít životopis geologa Bedřicha Žerta, muže, který se i ve vyšším věku naplno věnuje úkolům, před které ho osud postavil. A dalo by se snad říci, že tomu tak bylo vždy. Vyrostl v dobře situované rodině a po válce zamířil na vysokou školu. Po roce 1948 byl však mezi prvními studenty, které postihly čistky kvůli buržoaznímu původu. Vystřídal řadu zaměstnání, vyučil se instalatérem a po mnoha peripetiích nejen vystudoval geologii, ale stal se i významným odborníkem v oboru. Ani tato pozice neznamenala klid a jistotu, nicméně Bedřich Žert už měl mezi odbornými pracovišti renomé a paradoxně i v letech normalizace mohl vyjíždět do ciziny v rámci mezinárodních kontraktů na ložiskový průzkum, který tehdy českoslovenští odborníci prováděli mj. v Libyi a v Íránu. V Íránu zažil pád šáha a nástup Chomejního, přežil nebezpečnou cestu domů, ale nakonec se do Íránu vracel i po revoluci a mohl sledovat, jak se moderní a vůči Evropanům otevřená země mění. Geologii obrazně řečeno pověsil na hřebíček až po listopadu 1989, protože restituovaný rodinný majetek vyžaduje jeho péči. Na zdevastovaných pozemcích chce založit solární elektrárnu. Na stáří nemá čas, má před sebou ještě mnoho plánů. Šťastný to muž, mohl by si leckdo dnes pomyslet. A byla by to pravda, Bedřich Žert, obklopený rodinou, si života konečně užívá. Jak je u něj obvyklé, prací.

Přehrát video