Čtyři v tom 2

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 21  
Sdílet
| Poslat odkaz

Rozhovor se scenáristkou Irenou Hejdovou

Irena Hejdová
Irena Hejdová
scenáristka a novinářka

Scenáristka a novinářka Irena Hejdová vystudovala Fakultu humanitních studií a FAMU. Absolvovala scénářem Děti noci, který v roce 2006 získal cenu Sazky. Podle něj natočený film režisérky Michaely Pavlátové vyhrál v roce 2008 Českého lva a dva Křišťálové globy na MFF Karlovy Vary. Její čtivé příběhy o vztazích můžete znát i z oblíbené knižní edice Česká povídka, kde pravidelně publikuje. Pro televizní obrazovku vymyslela spolu s Erikou Hníkovou koncept dvou úspěšných dokumentárních seriálů – Navždy svojiČtyři v tom – u kterých je i hlavní autorkou scénáře.

Nápad na docusoap o rodičkách jsi měla předloni s dokumentaristkou Erikou Hníkovou, pak jsi spolupracovala s Lindou Jablonskou a Zuzanou Špidlovou, teď v druhé řadě režíruje Markéta Ekrt Válková. Jak vycházíš s tak rozdílnými režisérkami?

Všechny režisérky spojuje velká míra empatie pro citlivé téma mateřství. S Erikou jsme téma jen základně nahodily a nejvíce jsem na první sérii pracovala s Lindou. Obě jsme v té době byly těhotné, a tak jsme tak trochu prožívaly naše těhotenství společně s hrdinkami. Markéta do projektu oproti nám vstupovala už jako zkušená matka. Takže plno věcí, které my jsme teprve hledaly a samy objevovaly, od začátku přirozeně už znala a pracovala s nimi.

Co podle Tebe nejvíc odlišuje novou sérii Čtyř v tom od té první?

Chtěli jsme se v druhé sérii víc zaměřit na děti v seriálu narozené. V té první jsme se věnovali především matkám a děti trochu upozaďovali, tady jsme si je chtěli mnohem víc užít. Kolegové z týmu si mě dobírají, že pořád vykřikuju „Víc mimin!“, ale seriál tím podle mě jen získal.

Řada diváků si v první sérii lámala hlavu nad tím, co obsahuje scénář k dokumentárnímu seriálu. Aniž bychom moc prozrazovali děj, dá se to naznačit?

Společně s režisérkami a dramaturgy jsme vybírali hrdinky, poté promýšleli, jak budou fungovat dohromady, co z jejich příběhů nás baví nejvíc. U první série jsme i během natáčení, zvláště ze začátku, dost řešili, co přesně budeme s jednotlivými hrdinkami točit, u té druhé si tohle dost rozhodovala Markéta sama, ale připravovali jsme si scénosled v jednotlivých dílech a propletení příběhů tak, aby dávaly smysl vedle sebe. U obou sérií jsem samozřejmě chodila do střižny a vyjadřovala se k jednotlivým fázím střihu a hodně jsme diskutovali i o tom, co řekneme v komentáři. Hrdinkám nikdo nepředepisuje, jak mají žít, scénáristická příprava slouží režisérce k orientaci v tom, s čím se dá při vyprávění pracovat.

Jakou roli hrají při výběru hrdinek Tvoje osobní sympatie a jakou jiná kritéria?

Režisérce určitě musí být hrdinky sympatické, aby s nimi byla ochotná pracovat a strávit tak dlouhý úsek života. Mezi přihlášenými bylo i mnoho dalších silných a zajímavých příběhů, v tomto ohledu zásadní roli sehrály konkurzy, kde jsme ženy viděli osobně a většinou bylo záhy jasné, kdo nás zajímá a kdo ne. Vždycky si snažím představit, co se s tou ženou stane v dalších měsících, a trochu tak předjímat děj seriálu. Nejedna velmi zajímavá žena nám například odpadla proto, že její drama se celé odehrálo v minulosti a nebylo s ní už co točit.

Změnil se Tvůj pohled na natáčení porodů teď, když jsi sama matkou malých dětí?

Mnohem víc se teď při sledování seriálu dojímám, ve střižně se mi všichni smějí, že jsem seriálová vrchní plačka. Také mnohem víc prožívám všechny těžké chvíle, do kterých se hrdinky dostanou, např. ve vztahu k nemocem jejich dětí a podobně – to asi tak mají všechny divačky z řad matek. Jinak můj muž měl při sledování materiálu doma spoustu vtipných poznámek a moje děti vydávaly spoustu neartikulovaných skřeků, ale to je asi tak všechno.

Jak se díváš na domácí porody a je to téma pro Čtyři v tom?

Určitě to téma pro nás bylo a u obou sérií jsme vynaložili velké úsilí na to, abychom našli hrdinku z řad žen, které se rozhodly rodit doma. Většinou to skončilo tím, že se potenciální hrdinky zalekly například kvůli nejisté trestněprávní situaci svých porodních asistentek a couvly, v případě druhé série dokonce až během natáčení. Tak snad nějakou odvážnější „domarodičku“ najdeme pro případnou třetí sérii:)) Jinak já bych asi doma nerodila, i když i z vlastní zkušenosti vím, že současný přístup českého porodnictví k rodičkám není ideální a měl by se změnit, aby šel víc naproti potřebám rodiček, dětí i otců.

Stopáž: 45 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD  HD
Žánr: Dokument
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.