Čtyři v tom 2

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 21  
Sdílet
| Poslat odkaz

Pohlednice od Miky

Na začátek zdravím všechny, kteří jsou zvědaví, jak se nám daří, a proto se dostali k těmto řádkům. Je opravdu těžké do nich vtěsnat, co se od doby natáčení událo, protože v krátké době jsme prošli mnoha – více, či méně zasadními změnami, které jsme mohli více, či méně ovlivnit. Nejsem zvyklá si stěžovat na život. I když přijdou těžké chvíle, stále se snažím najít drobnosti o které se člověk může „opřít“ a odrazit se od nich. Podstatné je tedy, že jsme pořád jedna velká šťastná rodina, která funguje na jedničku.

Klikněte pro větší obrázekV manželovi mám obrovské zastání, myslím, že to, jak se absolutně na všem podílí, by mi mohla kdejaká manželka závidět. Krom těch typicky mužských prací pomáhá s celou domácností i s dětmi. Vůbec nevím, co je nějaký předvánoční stres. Nemusela jsem ani jednou do přeplněných obchodů, doma jsme si rozdělili úklid, cukroví jsme pekli celá rodina a o štědrovečerní tabuli se kompletně postaral taťka. Jsem prostě doma hýčkaná. O co méně povinností mám jako manželka, o to víc mám však jako mamina.

S těmi třemi „ocásky“ se má člověk vážně co otáčet. Adélka změnila školu, je už v 6. třídě a i když se snaží, na učení musíme být stále dvě, aby si udržela svou úroveň. Kdykoli z nějakého důvodu vynechám spolupráci na přípravě, hned se nám to promítne ve známkách, takže více méně vynechávat prostě nemůžu. Nová škola ale pomohla k větší chuti do učení, a tak se perem úspěšně. Přiznám se, že na pololetní vysvědčení se těším, jako by bylo moje vlastní. Eliška, to je naše princezna. V minulém životě byla minimálně hraběnkou. Má ráda hezké věci, čisté ruce, je panovačná a zaroveň citlivá. Nic moc se ji netýká, i když už doma také dostala svoje povinnosti. Má ale svůj malý svět, ve kterém se pořád dožaduje být malou holčičkou a nám nezbývá, než ji stále znova uvádět na cestu malé slečny, aby nerostla jen fyzicky, ale taky duševně.

Klikněte pro větší obrázekNikdy by mě nenapadlo, jak může s človíčkem zahýbat to, že najednou není ani velký, ani malý, ale někde uprostřed. Připadá mi, že se pořád hledá a momentálně vyžaduje asi nejvíc času. V logopedii se sice po kouskách posouváme, ale průběžně vyplouvají na povrch další a další věci, které souvisí s neurologickou poruchou, a tak nejspíš půjdeme do školy s odkladem. Jinak je to ale veselá holka, ráda se pěkně obleče a řeší otázky budoucnosti, jako „Až já budu maminkou, kde bude spát Josífek a Adélka, nebo Radimka bych si za manžela nevzala, protože dával pusu i Adélce ze školky“ Je s ní psina.

No a konečně naše seriálová hvězdička – Josífek. Mnou oslovovaný Jožin, Elinkou Pušlípek, Adélkou Puštík a tatínkovi přezdívky by zabraly půl stránky. Na všechno ale slyší. Dobře ví, co a kdy se ho týká, ale pěkně to s náma všema koulí. Je nás na něj moc a vždycky někoho z nás dožene, aby bylo po jeho. Pořád je ještě kojený, ale už mu „škrtím kohoutky“, což se mu popravdě moc nepozdává. Jeho dožadování už ale není roztomilé, a tak jsme usoudili, že je načase. Na nočníček chodíme celkem obstojně, plínku máme už jen na noc a někdy zjistíme, že jen pro jistotu. Sem tam se nějaká nehoda objeví, ale do léta to máme v kapse, na to sázím.

Klikněte pro větší obrázekJen do mluvení se nám moc nechce. Nejvíc toho napovídáme se zvířátky. Citoslovce všech máme v malíčku. Táta, máma, Ďáďa (Adélka) a Gáťa (náš starý hovawart), to jsou oslovení, se kterými si Jožin vystačí. Když máváme z okna dědovi, tak utrousí „deda“ a když přijedeme k babičce, tak říci „baba“ taky není problém. Jinak je kreativní. Hrozně rád tancuje. Na jakoukoli muziku se hned kroutí. Oblíbeným CD jsou Pohádkové písničky. Miluje luxování, každý den mi pomáhá, když vymetu kamna. Taky zvládne podávat a roztřepat prádlo a hrozně rád mě češe. Zvířátka miluje a strašně rád pozoruje. Fascinuje ho had v teráriu i koně v ohradě. Miluje naší kravku Blážu, ale koně jsou koně, a když ho vysadím kobyle na hřbet, září jako sluníčko. Taky je úžasný, jak mě napadobuje při výcviku psů. Hlavně odpozoroval, jak gesty ovládám nahluchlého Gatyse a je neuvěřitelně komické ho vidět, jak ho vykazuje na místo, včetně zamračeného výrazu, nebo jak na něj v podřepu tleská těmi svými dlaničkami, aby na sebe upoutal pozornost a přivolal ho.

Vůbec je teď zrovna v tom věku, kdy nikde neposedí ani minutku, příkazy, nebo zákazy u něj mají platnost sotva několik vteřin. Jeho průzkumnické výpravy jsou zkouškou naší trpělivosti a nervů, ať už se konají doma po obýváku, nebo venku na dvoře. Každý den vymyslí něco nového, nebo se v něčem zdokonalí. Kam jeden den nedosáhne, druhý den už zas jo a nebo si tam přistrčí něco pod nohy a je to. Čím dál tím víc u všeho asistuje, všechno napodobuje a kde může, tam „pomůže“. Takže třeba tahám z pračky o 3 velikosti zcvrklé prádlo, protože mi ji v mžiku nestřeženém přeřídil na vyvářku, nebo mám kastrůlky nanošené u psů v pelíškách, protože mě viděl, jak jim je občas nechám vylízat a je fuk, že teď jsou umyté a ve skříňce. Věčně mi sbírá ze sušáku prádlo dřív, než uschne a nosí mi ho na kupičku, takže většinou jednu várku pověsím několikrát, Adélce běžně kntroluje učení a podepisuje ji sešity i když otevřít šuplíky mám kolikrát problém i já, strašně rád přestýlá už ustlané postele a v obyváku se naučil otevírat okno a pouští si domu „čiči“, které se díky tomu naučily trpělivě vysedávat na parapetu. V koši skončí všechno, co se kde povaluje a zrovna se nehodí ke hře, takže hledat tam třeba klíče od auta by Vás fakt nenapadlo. Hrozně rád se učí smrkat a spotřebuje celé balení, nebo krabičku kapesníků, do kterých zatroubí pusinkou a skončí v koši.

Klikněte pro větší obrázekO tom, že dnešní mrňousové běžně ovládají TV, mobil i PC, se asi netřeba zmiňovat. Když jsem s Jožinkem venku, mnohem víc toho za ním naběhám, než udělám. Sice ještě nikde nedosáhne, aby mi vypouštěl zvířata, jako Eliška když byla malá, ale dokáže si vodu ze psí misky nalít do botiček, nebo pšenicí pro prasata zaseje celý dvůr. Když konečně zametu, začne po hrstičkách nosit slámu pod koně, aby je zastlal a vyhází celou bednu s kartáči, aby si vybral ten pravý na drbání krávy. Tu má vážně moc rád. Když dojím, posadím ho do žlabu a on ji podává seno. Takhle to vypadá, že se tu pohybuje docela bezprizorně a nikdo na něj nedává pozor. Opak je pravdou, ale jak se člověk otočí, aby něco udělal, už má jinde o zábavu postaráno. Josífek je mazlíček, k smrti rád se tulí a objímá.

Spinká s námi v pelíšku, který jsme o Vánocích nastavili, abychom se tam vešli, protože po nocích se občas tajně přikrade i Eliška a to už se na 1,6 m posteli fakt vyspat nedá, ale není nad úžasnější pocit, když se v noci probudíte a máte ty tulínky pěkně kolem sebe. Nejsou žádným „klínem“ mezi mnou a manželem. Někdy leží vedle sebe, někdy si vlezou mezi nás, jak se zrovna cítí a potřebují. Jinak kajícně přiznávám, že přístup k Josífkově výchově je nějak méně důsledný, než mívaly holky. Ale snažím se přitvrzovat, což pro mě však znamená uhlídat i ostatní. Adélka ho rozmazluje snad ještě víc, než já. Tatínek vystřízliví z rozmazlování vždy, když ho má delší dobu na starosti, a tak je v tomhle manipulovatelnější. Je toho spoustu k vyprávění, ale náš příběh před kamerou je již odehrán a k nahlédnutí čekají ty nové, pro mnohé z Vás zajímavější. Všem, jak těm co nás vystřídají na obrazovce i těm, co budou sedět před ní přeju, aby to splnilo jejich očekávání.

Miky

Stopáž: 45 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD  HD
Žánr: Dokument
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.