Pohár (Phörpa)

Kdesi daleko na úpatí Himálaje žije mnich, který miluje fotbal. Úsměvná historka ze života jednoho skutečného tibetského kláštera v exilu, natočená pravým tibetským lamou. Bhútánsko-australský film (1999). Hrají: O. Tobgyal, N. Chokling, J. Lodro, L. Chonjor, G. Lama, Kunsang a další. Scénář a režie Khyentse Norbu
(V tibetském a hindském znění s titulky)

Úsměvný snímek Pohár, natočený v bhútánsko-australské koprodukci je v mnoha ohledech naprosto unikátní. Režisér filmu o fotbalové horečce v jednom exilovém tibetském klášteře na úpatí Himálaje je totiž sám tibetským lamou. Khyentse Norbu, celým titulem Jeho Excelence Dzongsar Jamyang Khyentse Rinpoche, je považován za převtělení tibetského světce a buddhistického reformátora z 19. století Jamyanga Khyentse Wangpoa. Je představeným kláštera v Derge ve východním Tibetu a vzdělaným duchovním vůdcem v meditačních centrech v Indii a Bhútánu. Svůj film natočil ve skutečném klášteře Tibeťanů v exilu, role mnichů hrají skuteční mniši a příběh se skutečně odehrál. Je vůbec prvním snímkem natočeným v tibetském jazyce a zároveň historicky úplně prvním filmem, natočeným v produkci malého asijského království Bhútán, které leží mezi Čínou a Indií.
Jedině člověk, který důvěrně zná prostředí buddhistického kláštera, jako režisér Norbu, mohl v prostředí tak duchovním natočit film tak úsměvný. Kdo ví jen málo o buddhistické víře a životě v tibetském klášteře, bude jistě překvapen bezstarostným zobrazením obyčejných lidských slabostí mladých mnichů, jejichž starosti se příliš neliší od zájmů chlapců stejného věku kdekoliv jinde. Jen příležitostí mají méně. Takže když se hraje mistrovství světa ve fotbale, musí malý mnich Orgyen, doslova posedlý fotbalovou vášní, tajně večer utíkat z kláštera do nedaleké hospůdky, aby se mohl dívat na důležité zápasy. To samozřejmě s přísnými pravidly denního režimu v klášteře nejde dohromady. Když je tedy načapán a náležitě potrestán, ocitne se před tíživým dilematem. Buď se mu podaří vysvětlit představeným kláštera, co je fotbal za podivnou hru a přesvědčit je, aby se na finále Francie-Brazílie mohl podívat celý klášter, nebo o finále přijde a na to nechce ani pomyslet.
Norbuův film (režisér je zároveň i scenáristou tohoto snímku) je neobvyklý svým tempem, v němž je doslova cítit pomalý klid duchovnu zasvěcených míst, buddhistický nadhled nad malichernostmi tohoto světa, zároveň je však konfrontován s přirozenou chlapeckou vášní k rychlé západní hře, v níž "dva vyspělé národy bojují o míč, aby získaly Pohár". Je poučeným pohledem do duchovního zákulisí tibetského kláštera a zároveň pohledem buddhistického mnicha na pro nás samozřejmý svět západní "civilizace". Je komedií i nenásilnou zprávou o národu bez domova, o kultuře vyhnané do exilu. A to všechno natočené s úsměvem pokojného světce.