O filmu

Pro tento komorní film jsou klíčové tři postavy, vedle hlavního hrdiny jsou tu dvě ženy. Karla, asi pětatřicetiletá, je svému životnímu partnerovi něčím podobná: malířka, bohémka, pro ostrá slova nejde daleko. Kontrastní k těm dvěma je Jaruna, vdaná asi pětapadesátiletá žena, zdravotní sestra. Kdysi byla milenkou pana malíře. Tato trojice vede marný boj se smrtí, bojují sami se sebou a současně mezi sebou – což přináší každému z nich určité očištění.

Na začátku vidíme malíře Holase, jak se ještě pokouší kreslit, tvořit, jak se vzteká, že už nemá sílu. Netuší, že jeho energie začne mizet jako voda v písku, že vše půjde tak rychle. Okolnosti ho stahují do postele, která bude smrtelná. Ještě se párkrát nechat vytáhnout před barák, aby viděl oheň, hvězdy…

Dvě ženy v jeho blízkosti se k sobě postupně přibližují. Jsou rozdílné, ale nikterak jim to nebrání soustředit se na to, co je opravdu důležité.

Autorka scénáře, Markéta Bidlasová, předkládá tento poněkud krutý svět nekašírovaně, prostřednictvím silných situací, prostřednictvím velmi plasticky napsaných vedlejších figur, které nechápou sveřepou péči Karly a Jaruny o umírajícího Vladimíra, které nerozumí jejich „soužití“, bouří se proti němu. Do děje vstupuje i syn hlavního hrdiny, Tomáš, a jen velmi těžko se vyrovnává se zjištěním, že je svému otci v mnohém podobný, že i přes léta odmítání k němu něco cítí. Umírání v autorčině podání není idyla a péče o umírajícího je řehole. Tak jako v životě.

V blízkosti smrti může člověk pochopit, kdo je. Nebo také nemusí. Každý z nás může být omezenec, který se žene za mihotavou bludičkou výhry, nebo bytost, která je zabydlená v životě. Obyčejném? Nudném? Všedním? Možná, ale jen do té chvíle, než zjistíme, že o něj můžeme přijít a že není žádný způsob, jak ho získat zpět.

Všechny koprodukční filmy České televize