Rozhovor s Jaroslavem Sedláčkem

Proč Česká televize podpořila Fotografa?

Těch důvodů bylo několik, ostatně jako vždycky. Na scénáři se nám od začátku líbily zejména dvě věci: 1) Příběh umělce za horizontem svých sil, který už nikdy nepřekoná sám sebe, ví to, nelže si do kapsy, ale vědět je jedna věc a vyrovnat se s tím, věc druhá. 2) Příběh „mladé lásky“, holky, která může stejně tak jako fotografa potkat hokejistu nebo politika a zamotat jemu i sobě život způsobem přímo nevídaným. Líbilo se nám, že ani ona, ani on nejsou černobílí, nikdo z nich do vztahu nejde s tím, že tomu druhému ublíží, ale oba si nakonec ublíží strašlivě. V neposlední řadě jsem od Fotografa chtěli, aby to byl divácký film, aby diváka zajímal a bavil.

Pod filmem jste podepsán i jako dramaturg. Co vám dalo na scénáři nejvíc práce?

Přiznejme si, že fanouška v podstatě vůbec nezajímá, co Petru Kvitovou trápilo, nebo trápí, jeho v podstatě zajímá jenom to, jestli Petra vyhrává, nebo ne. Stejné je to s divákem. Jemu je šumák, koho kdy bolely zuby, on hlavně chce, aby se mu film, na který se rozhodl vydat do kina, líbil. A je to tak správně.

A pokud jde o vás, novináře, pak jsem smířen s tím, že pokud se film povede, je to zásluha autora, pokud ne, je to vina dramaturga. (smích)

Jak moc překvapivé nebo odvážné bylo obsadit do hlavní role Karla Rodena?

Celou dobu Irena počítala do hlavní role s někým docela jiným, ta volba byla správná, všem se nám zdála ideální, Irena s ním dokonce v rámci příprav šla i na Nymfomanku, což bylo statečné, protože sama už ji viděla. Bohužel, pak nedošlo k dohodě nad smlouvou a v relativně krátkém čase před první klapkou jsme byli postaveni znovu na začátek hledání. Irena měla nějaké nápady a možnosti, pro klid duše jsme ale probírali všechny možné a nemožné herce, až mě napadl Karel Roden. Vlastně v žádném parametru neodpovídal zadání, ale bylo nám jasné, že je to výjimečný herec a že by to pro něj mohla být výzva, že minimálně za zeptání nic nedáme. V první chvíli se nám to zdál natolik šílený nápad, že jsme si stříhali, kdo mu zavolá. (smích)

A kdo mu nakonec zavolal?

Srabácky jsme to nechali na producentovi. (smích)

A výsledek vás překvapil?

Výsledek mě nadchnul! Moc bych mu chtěl poděkovat, ohromně filmu pomohl a to nejen herecky. Ale obrovský respekt patří i Ireně. S tím omezeným počtem natáčecích dnů i peněz, který měla, se vypořádala na výbornou. Většina scénářů realizací klesá, pod Ireninýma rukama rostl.