Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 18. března 2016

LEFTTR: „Patří psycholog na otevřené oddělení psychiatrie kam pacienti chodí dobrovolně?“

PhDr. František Hroník: „Děkuji za vtipnou otázku. Popravdě neměl by být patrný rozdíl mezi pychologem, psychiatrem a pacientem. Ke klientům, pacientům potřebuji přistupovat otevřeně, partnersky. Samozřejmě, že psycholog může působit divně, když se snaží být nablízku někomu, kdo přistupuje k životu neobvyklým způsobem.“

SK: „V čem může psycholog pomoci člověku, který má 3. stupeň ID a poruchu osobnosti a OCD?“

PhDr. František Hroník: „Ano. OCD je však velmi úporné onemocnění. Z hlediska výzkumu zde je nejúčinnější kognitivně behaviorální terapie.“

InnerS: „Jak vidíte spolupráci mezi psychiatrií a psychologií?“

PhDr. František Hroník: „Jako rozhodující. U depresí, obsedantně kompulzivní poruchy a dalších je dle výzkumu nejúčinnější kombinace léků a psychoterapie.“

Renata: „Dobre rano pane doktore,mate nejakou obecnou radu jak nejlepe vychazet s lidmi?Dekuji za odpověď.“

PhDr. František Hroník: „Mít se rád. Jak praví biblická věta: Miluj bližního svého jako sebe sama. Nejdříve tedy musím mít rád sebe, abych měl kapacitu i pro druhé.“

Petr: „Dobrý den, Rodinu nemám a tak bych se za prací rád přestěhoval. Bzdlím ve vesnici asi 20 km od Prahy a chtěl bych se za prací přestěhovat do Prahy. Bohužel ceny bztů v Praze a i pronájmů mi to ekonomicky neumožňují. Co je tedy špatně? Kolikrát jste se za prací stěhoval Vy? Máte osobní zkušenosti, že to radíte lidem? Děkuji Petr“

PhDr. František Hroník: „Petře, začnu od konce. Nejdříve jsem vystudoval střední veterinární školu, hned po maturitě pracoval v Bruntále. Pak jsem dělal vazače břemen v Brně. Kde jsem pak studoval psychologii na denním studiu. Po večer dělal nočního hlídače. Po absolvování VŠ jsem šel do Želiva u Humpolce, do léčebny. Pak do ambulance do Chotěboře. Nyní jsem více pro firmy, tak se pohybuji po celé republice. Petře, vím, že je náročné dojíždět, ltze také bydlet na podnájmu. Těch řešení je jistě dost. Rozhodující je, co pro jakou práci chcete obětovat. Každé rozhodnutí pro něco, je také rozhodnutí proti něčemu.“

Petr: „Pane doktore děkuji za odpověď. Je mi 45 let, nemohu studovat, splácím hypotéku na ten blbý byt za Prahou. Stát říká, zabezpečte se na důchod. Tak jaký pronájem? To pak skončím na ubytovně co byla reportáž před vámi. Můžete vidět věci globálně? Lze se s Vámi prosím někdy sejít a probrat to osobně? Mám pocit, že to zlehčujete, nebo naopak a to bych byl radši, to já vidím složitěji. Dáte mi kontakt? Děkuji. Petr“

PhDr. František Hroník: „Petře, má adresa je frantisek.hronik(zavináč)motivp.com. Občas bývám v Praze.“

Petr: „Jaký je stres v práci, kdy žijete pod pohrůžkou výpovědi, nevyplacení mzdy, ap. Deset lidí za dveřma čeká na tvé místo deset lidí. Podle mě ngativní. Bojím se zaměstnavatele, že mě vyhodí. Nemohu odejít, když nevím kam. Zmínil jste, že negativní stres se negativně podepisuje na zdraví. Jak se to dokazuje? Lze bývalého zaměstnavatele žalovat? Jak určit škodu ?poškození zrdaví, abych mohl firmu žalovat? Co s tím, že firmy vysají lidi, a po 5 letech vychodí?“

PhDr. František Hroník: „Ano, jsou zaměstnavatelé, kteří se orientují jen na sebe samé a nevnímají své lidi jako někoho, kdo je spolupracovníkem. Jestliže vím, že nemám kam jít, nemám odvahu změnit místo, protože se bojím, že nic nenajdu, tak potřebuji přijmout své rozhodnutí, že neodejdu a že vezmu na sebe i ty důsledky. Nejhpoší, co mohu proti svému zdraví udělat je to, že si řeknu, že někdo jiný rozhoduje za mne. Potřebuji si to nastavit tak, že ne druzí mě řídí, ale já si volím. Jinak se připravuje zákon o stresu na pracovišti, kdy bude řečeno, co je přípustné a co ne.“

Iila: „dobrý den,dcera je velmi stydlivá,ma 3,5 roku.nechodí do školky.stydí se vrstevníku . Jak s ní mam jednat. Pořad jí nutím at si jde hrát s dětmi ale hraje si sama.s mladším sourozencem si hraje normálně.“

PhDr. František Hroník: „Dobrý den, nejsem dětský psycholog, ale myslím si, že v tom věku to nemusí být problém. Spíše to mohu zkomplikovat, kdy ji nutím, kdy vlastně říkám, že něco není v pořádku. Ať má radost z toho, jak to dělá, třeba s mladším sourozencem.“

Petr Pokorný: „Dobrý den, žiju na Vysočině, mý dva sourozenci se odstěhovali za prací do Prahy a do Vídně. Mě zůstaly na krku rodiče, kteří si vzhledem ke zrušeným službám kromě vietnamské večerky nezajistí ani pořádný nákup. Mám se tedy od nich také odstěhovat a nechat je tam? Nebo to bych měl zajistit i bydlení pro ně? Kde na to vzít? Připadá mi, že nežijete v české republice, ale v Praze. Můžete mi prosím poradit?“

PhDr. František Hroník: „Dobrý den, nežiju v Praze, i když jsem tam velmi často. Několik let jsem žil v Želivě. To, že se staráte o své rodiče je něco, za co zasluhujete obdiv. Možná je to spojeno s menším příjmem. Jde spíše o to, aby jste vnímal, že s každým rozhodnutím pro něco s také něčeho vzdávám. Když jsme se starali o rodiče mé ženy, kteří navíc trpěli Alzheimerem, tak to znamenalo se zřeknout řady pracovních příležitostí. I když to bylo velmi těžké, tak to bylo něco, za co jsem rád především, že to viděli naše děti. To jsme některé dny byli na dně, napadali nás myšlenky, jestli by nám a jim nebylo lépe v ústavu. Dnes s odstupem si říkáme, že jsme udělali dobře, že nám to život vrací a snad ještě vrátí, když sami budeme mít Alzheimera.“

Alice: „Zdravím a díky za všechno co děláte, snažím se chodit na všechny Business Brunche i konference, které pořádáte. Jsou super. Na uvolnění stresu bych je všem doporučila. Díky. Alice PS: na letní koferenci už jsem zaregistrovaná :)“

PhDr. František Hroník: „Děkuji moc za sledování. Na BB je to jednodušší než tady. Budu se těšit ma konferenci.“

Gallaxie: „Dobré ráno, je mi 43 a už se mi bude hůř měnit zaměstnání. Ani nemám potřebu, ale pracovní kolektiv je velice svérázný. Pracuji v malé stavební firmě. Kolegové si chodí v prac.době na sporty, jednatel "sjíždí" nonstop erotické stránky na internetu. Po víc jak 10ti letech mě to opravdu přestalo bavit, tak jsem začala 1x týdně (se svolením jednatele) venčit psy- během polední pauzy. Je to ale opravdu málo na to, abych se do práce těšila. A i tak, občas slýchávám od kolegů narážky, že já nemůžu jít pryč. Na jednoho z kolegů už mám doslova alergii.. Jak se mám odprostit od jejich sobeckého chování?“

PhDr. František Hroník: „43 - krásný věk. Samozřejmě se ocitáme v situacích, které jsou těžké a při sebevětší vůli nejsem schopen podmínky změnit. Pak mohu "jen" změnit svůj postoj, přístup. Mohu třeba to brát jako zkoušku, kterou klade život přede mne. Jeden významný psychoterapeut obracel otázku: "Co já mohu čekat od života" na otázku "co život očekává ode mne".“

Petr Pokorný: „Děkuji za odpověď, ale pocit, že jsem se postaral o rodiče mě neuživí. Pocit a svědomí je jedna věc, peníze a práce druhá. Mí sourezenci se mají dobře, jezdí na hory, k moři, platí dětem kroužky a já nic. Ale mám pocit. :)“

PhDr. František Hroník: „Nechci některou stránku upřednostňovat předem. Každý se potřebuje rozhodnout sám za sebe a to rozhodnutí přijmout i s důsledky. Někdo se rozhodne pro kariéru a fiananční zaopatření, někdo pro rodinu. Nejhorší je však se pro jedno rozhodnout a být nešťastný a litovat, že nejsem u té druhé možnosti. To je škodlivé především pro mě samotného.“

Petr: „Pane doktore, nemyslíte si, že podnikatelské prostředí žene tento stát k otrokářskému systému? Cena práce je velmi drahá, ne kvůli mzdě, ale odvodům, vzniká šedá ekonomika, a bohužel stát má nejistější příjem z daní fyzických osob. Takže nelze čekat změnu. Ale i kdyby odvody klesly, firmy nedají více zaměstnacům. Proč zaměstnavatel zakazuje odbory na svém pracovišti? Má na to právo? Kdo je chtěl založit dostal výpověď. Myslím, že psychický tlak mezi zaměstnacem a zaměstnavatelem klesl, kdyby na to stát udělal lepší podmínky, menší výběr daní, a nahradil to majetkovou daní, ale to je jaksi neprůchodné a dobře víme proč.“

PhDr. František Hroník: „Určitě jsou firmy, které jsou zaměřeny na vykořiťování. Myslím si však, že se i u nás mění poměry. Jestliže budu uvažovat z hlediska dlouhodobé výkonnosti, tak potřebuji mít ze zaměstnanců parťáky. Pracuji pro řadu firem, které si toto uvědomují. Řeší, jak lidi zapojit, aby byli co nejvíce samostatní, aby přicházeli s podněty. K otázce odborů. Tady ještě máme rezervy. Možná na všech stranách. Potřebujeme mít odbory také jako parťáky. Zaměstnavatel nemá právo zakázat odbory. Někde se spíše brání tím, že spíše rozdrobí jejich sílu tím, že vytvoří více odborových organizací. To je však debata na dlouho.“

Jaroslav Kíně: „Dobrý den pane doktore, nedávno bylo v TV, jak ženy berou méně než muži. Ale statistiky taky uvádí, že plešatí a tlustí muži, což jste vy, berou o dost méně, než ženy. Myslím, že za stejnou práci byste měl plat o čtvrtinu nižší než moderátorka v TV, která je mladá ambiciozní, hezká a baví ji stres. Není to diskriminace? Jak se tomu bránit? Tím mít se rád, jak jste uvedl v chatu? Ale to peníze nepřinese. Děkuji za odpověď a přeji krásný sluncemnaplněný den. Jaroslav“

PhDr. František Hroník: „Na svůj příjem si nestěžuji, někdy si dokonce kladu otázku, že někteří by měli být také tak ocenění. Dělám práci, kterou mám rád, kde mohu být tvůrčí. Ke všemu mě firmy dobře platí. Chci se určitě zaměřit na svou tloušťku, ne proto, že bych se nelíbil, ale abych měl větší fyzičku.“

Jaroslav Kíně: „Ano máte specifické zaměstnání, ale na výběrovém řízení byste byl podle mě out podle váhy, vlasů, a věku. Jak se tomu bránit a obstát v konkurenci? Podle odpovědi jsem nepochopil, zda radíte zaměstnancům, nebo zaměstnavatelů. V marketingu, kde mám zkoušky na EU nás učili o 5p, jeden bod byl Persons. Takže se firma bez kvalitních lidí neobejde. Ale prý lidi s nadváhou jsou nespolehliví, nesportují, jsou pohodlní a firma je nechce. Zrovna tak jako plešatě, kteří neinvestují do transplace vlasů a tlusí a plešatí hůže reprezentují firmu než mladá slečna. Tak co s tím? A myslím obecně, že budete hubnout je Vaše věc, poraďte lidem.“

PhDr. František Hroník: „Ano. u řady výběrových řízení rozhodují stereotypy (tlustý, plešatý apod.). Radím zaměstnavatelům ohledně různých strategií, ovšem také o koncipování výběrových řízení. Tam se snažím, aby stereotypy nebyly rozhodující, protože firma se může tím hodně ošidit. Možná jako tlustý potřebuji být o něco lepší než druzí, umět to prosadit. Umět jít k jádru věci. Třeba tím, že neexistuje žádný hodnověrný důkaz, že tlustí lidé jsou nespolehliví, že extraverti jsou lepší obchodníci nebo manažeři. Sám se účastním výběrových řízení na nejrůznější zakázky, kdy zastupuji naši firmu. V oboru, kde panuje velká konkurence, tak máme úspěšnost 40%. Takže jsem důkazem, že to jde. Mít odbornost a přesvědčivost. Nestačí jen jedno.“

Václav Adamec: „Není to dotaz ale spíše konstatování toho co jste řekl. Pracuji u jedné firmy 46 let a jedna psychopatická ředitelka mě to natolik znechutila, že raději požádán o předčasný důchod. Nálada všech zaměstnanců je na bodu mrazu. Pracovat v takovém stresu je o zdraví.“

PhDr. František Hroník: „Jestliže jste se rozhodl a svého rozhodnutí nelitujete, tak jen dobře. Nejhorší je být ve vnitřním rozporu, říkat si, že je to hrozné a přitom nic nedělat, jen trpět. Psychopatickým osobnostem je třeba dávat hranice, jinak nikdy nepřestanou. Majitelé, kteří angažují někoho psychopatického, tak mohou být po nějakou dobu spokojeni. Většinou však výsledky pak jdou dolů. To si naštěstí dnes uvědomí odpovědní lidé v řadě firem. Ve Vaší ZATÍM ještě ne. Jsem v tom však optimistický. Čím více chci mít produktivní lidi, tak jim potřebuji vytvářet pracovní společenství“

J: „Dobry den, je mi 58 let, mam dobre placenou praci ale nadrizeny me dusi. Neumim se rozhodnout zda odejit a riskovat maly prijem. Nebo vydrzet 3,75 roky do duchodu.“

PhDr. František Hroník: „Na to nejde dát univerzální radu. Záleží na tom, abyste si představil obě možnosti se všemi důsledky. V představě, jako ve vnitřním filmu. Ke kterému scénáři Vás to pak táhne? Taky to zkuste s nadřízeným otevřít. Začněte od sebe: jsme připraven toto dát v práci a k tomu potřebuji... To te%d nemám a vy tak přicházíte o...“

Václav Adamec: „Bohužel,ona je majoritní majitelkou akciové společnosti a tudíž si dělá co se jí zlíbí. Zaměstnance šikanuje a vyhledává sebemenší zaminky k tomu, aby mohla vyvolat konflikt. Připadá mi, že firma se pomalu potápí a ona kolem sebe zoufale tluče a ničí zdraví ostatních.“

PhDr. František Hroník: „Takový je přírodní výběr firem, některé prostě skončí. V tom rozhodující roli hrají právě schopnosti motivovat k dlouhodobé výkonnsoti. To neudělám křikem.“

Iveta: „Dobrý den, jak by se dal odhalit na pracovišti člověk,který anonymně udal zaměstnavatele ,kvůli problému ,který se řešil.Kontrola proběhla bez problému,ale ten člověk nebude asi uspokojen a udělá něco podobného třeba znova. Nebo jak mu naznačit,aby se přiznal a řekl proč to udělal ,nebo jak poznat,že je to právě on .Děkuju“

PhDr. František Hroník: „Nešel bych do pátrání. To stojí spoustu energie s nejistým výsledkem. Místo toho bych to otevřel a vybídl lidi, aby když mají nejasno, s něčím problém, ať přijdou. Bral bych to jako příležitost k nastavení otevřené firemní kultury.“

PEPÍNO: „PANÍ BENDOVÁ JE DNESKA KOČKA-VELIKÁ! TA BARVA ŠATŮ JÍ SEKNE!“

PhDr. František Hroník: „Souhlasím“

Jaroslav Kíně: „No to by mě fakt zajímala přidaná hodnota pro firmy, které si najímáte, když se šetří kde se dá. Vše je to o lobby peronalistů, psychologové assement cetra, KPI, ap. Za to se peníze vyhodí raz dva, snižuje to daňový základ a je to levnější než přidat zaměstnancům. Docela smutné. Mohu se zeptat, kolik stojí hodina Vaší práce, když bych se k Vám šel poradit jako zaměstnanec?“

PhDr. František Hroník: „Vím, že firmy mají velmi dobře spočítané, co jim naše či jiné podobné firmy přináší. Sami musíme už na začátku formulovat měřitelným způsobem svůj přínos.Neptají se tedy kolik to stojí, ale co to přinese. Když to pak nebude mít očekávaný přínos, tak nás příště neosloví. Berou to jako investici. Mzdy a mzdové náklady jsou v jiném balíku.Pracujeme pro firmy nejen v ČR, takže nemám kapacitu ještě se orientovat na zaměstnance. Dříve jsem (před 15 lety) opustil právě obě židličky. Už to nešlo.“

Jaroslav Kíně: „Výzva moderátora: Podle mě obhajuete šikanu zaměstnanců a princip, nelíbí se ti tak odejdi. Takže na co se ptát. Snad jen máte za klientz firmy nebo zaměstnance? podle jen firmy. A to je smutné, to jste neměl být v TV pro obyčejné lidi. Radíte firmám, jak udělat aby zaměstnanci byli spokojení, ale pod pohrůžkou výpovědi, jsou spokojeni protože musí. Akorát firma si dá do výroční zprávy, že platí psychologa pro zaměstnance a tak je super zaměstnavatel. Ok. Chápu že taky lovíte peníze kde se dá, a u firem jenajdete spíše než u zaměstnanců. Přeji Vám ať se Vám v životě daří. Je mi z Vás smutno.“

PhDr. František Hroník: „Pracuji pro firmy, mým motivem je aby firma prosperovala se spokojenými zaměstnanci, aby se necítili zahnáni do kouta, protože pak nemohou být prospěšní firmě ani sobě.“

Iva: „Dobrý den. Měním zaměstnání a nastupuji na pozici vedoucího. Prosím ,máte pro mne nějaké rady? Abych řekla pravdu,nemám s řízením zaměstnanců žádné zkušenosti. Doporučil by jste nějakou literaturu či seminář? Děkuji Iv“

PhDr. František Hroník: „Ivo, je to změna. Najednou v pozici vedoucího uvidíte z jiného úhlu pohledu, kdy jste si dříve třeba o vedoucím říkala, co blbne. Vaší výhoudou bude, že tuto zkušenost máte. Z knížek doporučuji knížky s názvy "Nastupuji do pozice", "nově vedoucím", "manažerské dovednosti", které jsou orientovány na vedení lidí. To jsou typy názvů, ne přímo titutly. Těch knížek je celkem dost. Stačí poměrně útlé knihy.“

EVA: „dobrý den pracuji u jedné firmy kde máme 25 letou nadřízenou má neskutečné chování .pomáhaly jsme jí firmu rozběhnout a ona nás doslova dusí.. je mi 55 let a už to bohužel psych. nedávám myslím že za 35leté praxe mám mnoho zkušeností a toto chování si nechci nechat líbit nyní jsem v nemocenské a nevím jak se rozhodnout.Děkuji“

PhDr. František Hroník: „V této situaci máte teď možnost si to vše uspořádat. Udělejte si na papír či do počítač rozbor, kde všude se můžete uplatnit. Můžete rozhodit sítě, být aktivní v hledání dalších příležitostí. Z neschopenky můžete zahájit průzkum a korespondenci. Jestliže uspějete u výběrového řízení, tak je jasno. Samozřejmě v 55 letech je to složitější. Orientoval bych se na "prodej" svých zkušeností. Hlavně s tím, co to může přinést zaměstnavateli.“

Titác z Bruntálu: „Ahoj doktore,jestlipak si někdy vzpomeneš na Jesenku a knedlíky s vejci?Jsem moc rád,že Tě vidím asponˇv televizi po mnoha letech.Květoslav Losík alias Titác“

PhDr. František Hroník: „Ahoj Titác! Mobil na mě je 777 668487. Nejsem pořád na mobilu - jsem stále někde. Napiš sms a svůj telefon. Nebo jsem na e-mailu: frantisek.hronik(zavináč)motivp.com. Samozřejmě vzpomínám a rád. To byla doba! Rád se s tebou uvidím.“

J: „Dobre rano, je mi 58 a mam dobre placenou praci, ale novy nadrizeny je konfliktni. Nemohu se rozhodnout zda riskovat ztratu dobreho prijmu nebo vydrzet 3,7 let do duchodu. Stale se v tom tocim dokola...“

PhDr. František Hroník: „Někdy se tomu říká metafora s uvařenou žábou. Když se dá žába do teplé vody a pomalu se voda ohřívá, tak nevyskočí a nakonec se utopí. Když by skočila do horká vody, tak rovnou vyskočí. To je riziko, že si mohu nechat líbit toho stále více. Neberte to jako nápovědu, protože neznám vaši konkrétní situaci. Mám však zkušenosto, že řada lidí (ne všichni), kteří udělají radikální krok do nejistoty, tak nelitují. Rozhodující je váš pocit a zdraví, tohoco vám stojí za to.“

Natka: „Pane doktore,prosím o radu: Jsem šéfová 5 zaměstnanců. Vzhledem k tomu,že nechci být ta,co prudí a dusí,tak raději práci udělám sama. Jak si pomoci?Natalie“

PhDr. František Hroník: „Mluvil jsem o tom: Tvrdý na problém,měkký na lidi. Dejte zadání, důvěru v jejich schopnosti to zvládnout a také podporu. Tu však můžete dát, když už podřízený s něčím přijde: toto navrhuji a přemýšlím o těchto variantách dalšího postupu. Až pak můžete dát k dispozici svůj úhel pohledu. Klaďte si otázku, co je vaše a co je toho druhého, jestli neděláte práci za někoho jiného.“

Veronika: „Dobrý den, Františku, měli by manažeři být zároveň kouči? Děkuji“

PhDr. František Hroník: „Ano. Nemusí ale pořád.“

marcela kořínková: „Vážený pane doktore, čtu v originále knihu od Heidi G.Halvorsonové "Nikdo vám nerozumí a co s tím dělat" Používá termín "EGO LENS" V žádném českém překladu o sociální psychologii jsem se s tímto termínem nesetkala(v překladu( - např. Nicky Hayesová...jaký je prosím ekvivalent pro český překlad? V podstatě vím, o co jde, ale správný termín bych uvítala. Děkuji Vám, přeji hezký den. MK“

PhDr. František Hroník: „Ješět odpovím. Prosím ozvěte se mi na adresu frantisek.hronik(zavináč)motivp.com. Podívámse na to, na kontext.“