Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 22. ledna 2014

Petra Zapletalová: „Dobrý den paní doktorko, první chci napsat, jak si vážím Vaší práce co se týče bondingu a vlastně všech Vašich příspěvků na facebooku. Jsem proti tělesným trestům, zvlášť když jsem absolvovala seminář manželů Kopřivových. Mám problém s tím, když vidím bít cizí dítě - jak na to mohu slovně reagovat a co říci těm rodičům. Moje reakce se pohybují od zalapání po dechu a šoku, ale pak mi to nedá, abych nevyjádřila svůj názor, téměř vždy se setkám s reakcí, že mě pošlou do patřičných míst. Zřejmě úplně správně nevolím slova. Děkuji předem“

Michaela Mrowetz: „Dobrý den, děkuji za Vaši zprávu. Vaše reakce je pochopitelná, neb je empatická vůči dítěti, které je v tu chvíli obětí i vůči rodiči, který v tu chvíli selhává. Vaše otázka směřuje k tomu, zda máme možnost lidem v danou chvíli pomoci. Setkáváte se také pak s afektem přenesený man Vás, lidé Vás vymezí, ať se o ně nestaráte. Je to tak. Nejlepší je dávat společnosti příklad vlastním chováním a pokud pomoci chtějí a vyžadují to, tak jim dát vědět, jak byste situaci vyřešila. takže se vracíme k tomu, že Vám je špatně, když vidíte agresi směrem k dítěti a to jediné co je v té situaci dobré, Vaše empatie. S citlivostí přistupujte ke svým dětem a stane se to, že nejistí rodiče, trestající své děti Vás uvidí a mohou pak opakovat řešení situace komfortním způsobem pro všechny. Přeji hezký den. M. M.“

DOFF: „Jak stíháte být soudní znalkyní, klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou...?“

Michaela Mrowetz: „Organizací své práce, jsou to profese, které na sebe navazují a úzce spolu souvisejí. M. M.“

DOFF: „Co si myslíte o porodech ve vaně a doma?“

Michaela Mrowetz: „Myslím si, že jsou to porody ve vaně a doma.“

DOFF: „Proč jste napsala článek Slzy posttotalitních porodních procesů ?“

Michaela Mrowetz: „Abych informovala společnost.“

Marie: „Tak jsem vás poslouchala chvilku a zvedla jste mě adrenalin. Ten postup, který hlásáte má tento výsledek! Do nebe volající drzost a absolutní nevychovanost dnešních dětí. Moji rodiče mě občas nějakou střelili a vůbec nemám trauma, jsem jen slušně vychovaná, protože moji rodiče mě vštěpovali úctu a slušnost k dospělým a hlavně ke stáří!“

Michaela Mrowetz: „Děkuji za Vaši zkušenost. Pokud Vám zvedá adrenalin sdělení o empatii k dětem, musí to být velmi náročná situace, chápu to. Empatický a bezpečný přístup k dětem s jasnými hranicemi má dle výzkumu efekt zcela opačný, než popisujete. Přeji hezký den. M. M.“

Mirek: „Co je zapotřebí, aby se člověk stal soudní znalkyní??? Ste supr, děkuji za odpověď.“

Michaela Mrowetz: „Vzdělání, které vyžaduje daná odbornost a praxi. Jmenování má na starosti Krajský soud. Děkuji a přeji hezký den. M. M.“

Markéta: „Dobrý den, s dvouletým dítětem se ale ještě moc diskutovat o problému nedá. Já su hodně trpělivá, spíš mě okolí nutí fyzicky trestat, ale co když se mi syn 5x za den přímo před očima počůrá na sedačku, i když už rok chodí na záchod?“

Michaela Mrowetz: „Výborně, hledáte způsoby, jak k dítěti přistupovat citlivě, je nutné k dítěti přistupovat dle jeho vývojových schopností a možností. Dítě si takovýmto chováním zřejmě říká o pozornost, pokud už na záchod samo umí chodit, tak to neznamená, že si už umí uvědomit, kdy se mu na záchod chce. Pokuste jej častěji doprovodit na záchod a pomoci mu překonat tento velmi náročný vývojový krok, kterým osobní hygiena je. Přeji hezký den. M. M.“

Janka: „Dobré ráno. Pprosím pěkně, myslíte,že je moderátorka Veronika v lodičkách naboso, nebo se mi to zdá? Děkuji za odpověď.:)“

Michaela Mrowetz: „Nevím, nevšimla jsem si. M. M.“

Markéta: „Moc Vás prosím, řeknete nám potom konkrétní případy, jak vyhrocené situace řešit? když dítě nechce z hřiště, sahá na co nemá, hází jídlem, nechce chodit po svých, rozbíjí hračky, bouchá do maminky, strká jiné děti...“

Michaela Mrowetz: „Ano, děkuji za nápady, věřím, že se k nim dostaneme. Popisujete zřejmě chování batolete? Toto chování je normální, dítě má omezené možnosti sdělovat, že se mu situace líbí, nebo nelíbí. Pokuste se uklidnit sama sebe a v klidu zařídit situaci tak, abyste Vy byla ta, co určuje hranice. M. M.“

Jiří: „Dobrý den. Prosím pěkně,´myslíte, že je slečna moderátorka Veronika v těch botách naboso nebo má punčochy? Děkuji.“

Michaela Mrowetz: „Nevšimla jsem si. M. M.“

jana: „Myslím si že rodič by měl být přirozenou autoritou pro dítě tělesné tresty považuji za selhání rodiče ve výchově jaký na to máte názor jako odborník?“

Michaela Mrowetz: „Dobrý den, názor mám stejný a vždy je zapotřebí posilovat rodiče, aby byli laskavými pečovateli svým dětem. Přeji hezký den. M. M.“

Markéta: „Ještě by mě zajímalo, co říkáte na oplachování obličeje studenou vodou, v případě že se dítě vzteká. Nemyslím sprchu, jen otřít obličej“

Michaela Mrowetz: „Hledala bych jiné způsoby kontaktu, jakým dítě zklidnit, například tedy pohladit bez té vody. M. M.“

Markéta: „Ano, bavíme se o dvouletém dítěti. Je v pořádku například proutek, který by byl někde položený a fungoval jako varování pro dítě? samozřejmě jsem ho musela jednou použít, ale od té doby stačí na něj pouze ukázat a syn se uklidní.“

Michaela Mrowetz: „Dítě Vás poslouchá, protože se bojí trestu, který následoval. Výhodnější je komunikovat s dítětem tak, aby Vás poslouchat chtělo, u dvouletého stačí připoutávat pozornost a nabízet mu to chování, které vyžadujete. M. M.“

Alena: „Dobry den, pani doktorko, mozna otazka prijde 2x, ale nezobrazuje se mi to uz delsi dobu na strankach, ze by byl dotaz polozen, tak se pripadne omlouvam :) Chtela jsem se zeptat, na sveho skoro uz 27 mesicniho synatora :-) Je to sikovny a zivy kluk, ale prave ta jeho zivelnost kolikrat presahuje ty dane meze a prijde mi prave divne, jak teda postupovat, kdyz clovek rekne diteti libezne a mile, aby to uz nedelalo, ze se ta dana vec nedela apod, a kdyz to uz clovek opakuje vicekrat a dite neposlechne?? Ja po teto zkusenosti vetsinou uz jdu k fyzickemu trestu, ze mu davam opravdu placnuti na zadek a on az tim placnutim si vetsinou uvedomi, ze uz ty hranice prave prekrocil?? A taky me zaujala myslenka, kterou jste zminila, a kterou si i ja dost casto pri svych "narocich" na nej kladu, zda nejsem az moc narocna a zda ho "nepretezuji", v ramci toho veku, zda je schopen to vubec jeste udelat apod. Co by melo byt schopne tedy dvolete dite v ramci psychologie umet a vedet? Protoze jestli 6ti lete dite nevi, jak vypada poradek, tak jste me tim velice prekvapila. Ja se snazim maleho uz i ted vest napr. k poradku, ze se mu snazim rict: Uklidime to spolu a pak si muzes rozsypat druhou krabici s legem (napr.) a on jde a uklizi a nepripada mi, ze by nevedel, co znamena slovo uklizet :-) Dekuji moc za vasi ochotu a odpoved :-)“

Michaela Mrowetz: „Mluvila jsem o celém pokoji, pořádek v celém pokoji nebývá ve schopnostech 6ti letého dítte uklízet, co je to uklízet, pokud má dobrý vzro v rodiči, může vědět i dvouleté dítě, které může s rodičovskou podporou zvládnout uklidit krabici lega. Ano, jde o vývojové schopnosti, je nutné je respektovat.“

Zdeňka: „Dobrý den, já narozdíl od jedné z předchozích dotazujících jsem často svědkem, že rodiče děti netrestají (nebo lépe řečeno) nevychovávají vůbec. Všechno jim dovolí, nikde nestanoví hranice a takové dítě pak v šesti letech obtěžuje bez zábran cizí lidi v autobusu, v obchodě si bere zboží, vynucuje si jeho zakoupení, kope do matky apod.- a rodiče, asi aby měli klid, jim to radši koupí... Pokud takhle velké dítě ještě neví, jak se chovat, kdy je to chtějí naučit? Sama jsem odpůrce fyzických trestů, ale neměl by rodičům někdo jasně říct, že musí děti vychovávat, že jim musí ukázat hranice? Ony na to samy nepřijdou.“

Michaela Mrowetz: „Tak jak jsem říkala, ignorace potřeb vede k zoufalství, je nutno držet hranice a podporovat rodiče v tom, žeto laskavě a citlivě zvládnou.“

Kateřina: „Vážená paní doktorko, prvně musím říct, že jsem si sama všimla, že když můj roční syn "zlobí", vlastně jen potřebuje moji pozornost a péči, případně si potřebuje vyzkoušet, jak to s danou věcí je. Mě by ale zajímala trochu jiná věc. Jsem přesvědčená, že neempatický přístup rodičů může být částečně zaviněn i nedostatečným kontaktem těsně po narození. Jak toto napravit během normálníého života? Lze tento handicap nějak dohnat? Děkuji za odpověď i za vaši práci.“

Michaela Mrowetz: „Ano, může to tak být, nejlepší je být v kontakt use svým dítětem stále a citlivě reflektovat jeho potřeby. M. M.“

Anna: „Dobrý den, protože prostřednictvím chatu a tv nelze řešit dostatečně dobře konkrétní situace, zůstanu u obecné tématiky. Myslím si, že ve výchově je důležité, aby dítě pochopilo, proč se něco nedělá. Jsou ale děti, a není jich podle mě málo, které už vše velmi dobře chápou, ale prostě oťukávají své rodiče, zkouší, kam až si mohou dovolit zajít, co vše jim projde bez následků. Pak rodiče musí nějak reagovat a pokud to dítě přežene, měl by následovat výprask nebo facka. Co si o tom myslíte?“

Michaela Mrowetz: „Reakce je nutná vždy, empatická a jasná. M. M.“

Jana: „Dobrý den, naváži na počmáranou stěnu...když jsi ji počmáral, tak si ji umyješ....ale jak mám dítě donutit, aby ji umylo? Neplatí nic, ani to, co má standardně rád... Děkuji za odpověď“

Michaela Mrowetz: „Věřím, že jste kompetentní maminka a dokážete své dítě hrou a zájmem o něj připoutat ke zmiňované aktivitě, která řeší dusledky jeho chování. M. M.“

Lenka: „Paní doktorko, v naší společnosti lidé často vyhledávají na dětech chyby a cítí se ukrivdeni, že nedoporucujete více trestat. Své o tom vypovídá i dnešní postoj moderátorů, způsob kladení dotazů. Moc vám fandím, děti vám za tuto osvětu budou vděčné. Děkuji za vasi práci. Vážím si vas..“

Michaela Mrowetz: „Děkuji za Vaše empatická slova. M. M.“