Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 4. října 2013

Dana Kosařová: „Já v ČR podle Vás málo psychiatrů i dětských psychiatrů?“

Petr Šilhán: „Já si myslím, že obojího a dětských psychiatrů chybi ještě o něco více! Snad toto pomůže vyřešit i plánovaná reforma psychiatrie. P.Š.“

KRONSTAR1: „Na co se specializujete vy jako psychiatr?“

Petr Šilhán: „Řekl bych, že na běžné úzkostné a depresivní poruchy všedního dne, ne ty nejtěžší, ale ty, na nichž se podílí i lidské příběhy a osobnosti postižených. P.Š.“

KRONSTAR1: „Jakou mají šanci psychiatričtí pacienti s poruchou osobnosti a OCD na invalidní důchod?“

Petr Šilhán: „Na to lze obtížně odpovědět, protože mě někdy systém přidělování ID značně překvapí. Občas píši zprávu ve prospěch ID, občas si nemyslím, že je to řešení na pořadu dne, často to dopadne opačně, než doporučuji. Obecně je asi menší šance na poruchu osobnosti a půjde spíše o tíži OCD. Odhad 50:50. P.Š.“

DAYD: „NEjste příbuzný Věnka Šilhána a Libuše Šilhánové?“

Petr Šilhán: „Dobrý den, velmi, ale velmi vzdáleně. Můj otec se s Věnkem Šilhánem potkal (já tedy coby mladík také) a vypátrali nějaké vzdálené společné příbuzné několik generací zpět... Takže formálně ano, prakticky vlastně ne :-). P. Š.“

DAYD: „Za Prahou se začne stavět obří pracoviště pro psychiatrickou péči, co vy na to?“

Petr Šilhán: „Já jsem rád, že zde bude špičkové pracoviště, ona každá špička táhne i ostatní nahoru. Jsem rád i proto, že věřím, že nepůjde o soustředění velkých peněz na jeden projekt, protože je právě připravovaná reforma psychiatrie, která by měla být zvolna odstartována od příštího roku a na níž by měly přitéct peníze z EU. Čili i pro běžného uživatele péče by mělo přijít zlepšení. P.Š.“

KRONSTAR1: „Co chybí nejvíc české psychiatrii?“

Petr Šilhán: „Dobrý den, nevím, jestli se dá odpovědět jedním bodem. Záleží na pohledu. Z mého pohledu docenění významu oboru (otázek duševního zdraví), který by se odrazil v prostředcích, jež jsou mu vyčleněny. Věřím, že by péče byla dostupnější, lékaři méně přepracovaní a tím vstřícnější k pacientům, umožnilo by to zajistit ambulantní programy a chráněná bydlení... Ale něco jiného může říct pacient, kterého nezajímá rozpočet, ale právě to, jaké služby jsou mu poskytovány a jak se k němu lékař chová. Jsem realista, takže bych se raději spoléhal na to, že je systém dobře nastaven pro všechny strany, nikoliv, že se budeme muset spoléhat na entuziasmus lékařů a trpělivost pacientů. Přestože na nepostradatelnosti skutečného zájmu o lidi v případě psychiatrů trvám. P.Š.“

Nikol: „Přeji pohodové ráno :) Mám obavu o svého manžela, který by potřeboval psychiatrické vyšetření, ale odmítá kamkoliv chodit (nejde ani ke svému praktickému lékaři, když je nemocný). Je vystresovaný z práce, ale zároveň má strach, že o ni přijde, každé ráno z toho zvrací, každý večer potřebuje pivo nebo víno (neopíjí se, ale vypije toho dost) a v ped.psych.poradně kam chodím s dcerou a řešíme i domácí prostředí mi psycholožka řekla, že manžel prokazuje známky depresí a měl by s tím k psychiatrovi jít. Jak ho ale přesvědčit, když jakýkoliv problém a tím i pomoc odmítá? Předem Vám děkuji za odpověď.“

Petr Šilhán: „Dobrý den, myslím, že by intervence v tomto případě byla na místě... Muži jakoby trpí depresí méně, protože si ji neradi přiznávají a volí "chlapská" řešení, často právě alkohol. Můžete pro něj samozřejmě zajistit informace z internetu nebo z pacientských příruček. Já se snažím pacientům, které přivedou příbuzní, obvykle vysvětlit, že to není otázka síly či slabosti, ale otázka vlivu stresu na mozkovou chemii. Ví se, že stresové hormony poškozují nervová spojení a nervové buňky, takže některá důležitá mozková centra se průkazně zhoršují. Výsledkem je, že strach se zhoršuje, člověk není schopen zažívat radost, ale horší se taky paměť a soustředění. Někdy dojde po pár měsících k úpravě, jindy se stav dále zhoršuje. Každopádně má-li zodpovědnost za sebe i Vaši rodinu, měl by využít dostupných prostředků, aby se vrátil do formy. Antidepresiva nevyvolávají závislost, téměř nemají nežádoucí účinky a prokazatelně po nich nervové buňky v mozku opět raší, přibývá spojů, stav se vrací do normálu v řádu 4-8 týdnů, bez nich třeba po půl roce a do té doby může manželovo horší zdraví právě zapřičinit třeba ztrátu zaměstnání... Hodně štěstí, P. Š.“

Radka: „Dobrý den pane primáři,jsem 2,5 měsíce po porodu,odjakživa mám problémy se spaním,častým buzením se a poté už neusnutím,noce když jsem kojila po 2h a nedokázala mezi kojením již znovu zabrat odstartovaly,že jsem spala denně např.4hod,poté 2hod,přez den nejsem schopna usnout tak prostě nebylo kdy ten deficit dospat,až jsem nebyla schopná usnout vůbec,již když se stmívalo přepadla mne panika z nadcházející noce že nebudu opět spát,průjem,šílený třes,bušení srdce,vytřeštěné oči,po takovýchto 3 nocích jsem na psychiatrii dostala na uklidnění hodinu před spaním Neurol a na spaní Hypnogel,bohužel po 1 vyspání kdy ještě Neurol zabral jsem zjistila,že stav se vyvíjí a propukla deprese v míře že jsem opravdu den poté neviděla smysl v ničem a cítila úzkost a tíseň která je neúnosná-neměla jsem ty nejčernější myšlenky ale dokážu již pochopit jak se lidé kteří chtějí ukončit život cítí.Nyní beru třetím dnem CITALON 10mg,panika před spaním neustává,tudíž Neurol 1mg mi už zabere jen na necelé 2hod,poté se vzbudím s šíleným pocitem a Hypnogel zabere na další 2hod,tj.celkem 4hod spánku a mezi tím ač se snažím fungovat s domácností kde mám oporu,ve vztahu s dětmi je vše v pořádku,je to šílené,mám pocit že tohle už nikdy nepřejde a šílený strach že se už nedostaví pocit radosti,pohody a nastartuje nějaké normální spaní,snažím se zaměstnat si hlavu,nemyslet,ale přez tu tíseň to vůbec nejde“

Petr Šilhán: „Dobrý den, to je mi líto. Průběh, který popisujete, se zdá poměrně typický. Nehažte ale flintu do žita - třetí den je hrozně brzy, efekt se dostaví až tak po 14 dnech. Taky máte zatím nízkou dávku, nejspíše se ještě zvýší. Problémem může být trochu Vaše kojení, protože kvůli němu postupují lékaři méně razantně, než by tomu možná bylo za jiných okolností...V této fázi je důležitá trpělivost. Zkuste se smířit s tím, že Vám ještě 14 dnů bude asi opravdu zle (nanejvýš budete příjemně překvapena), máte za úkol jen vyčkávat, nesnažte se podávat výkony. Smiřte se i s tím, že ještě chvíli nebudete spát. Většina poruch spánku vzniká, jak píšete - napřed příčina a potom strach z nespavosti, který Vám zabrání usnout a spát. Nikdo ještě takto nezůstal, můžeme jen řešit to, jestli se to zlepší za týden nebo čtyři... Čím víc se budete bát, tím více se oslabíte. Když Vám nebude dobře, nebudete spát, zkuste nic nedělat...Léky nakonec zaberou, už teď se připravují ve Vašem mozku změny, ale plně se projeví právě za 14 dnů a teprve pak se Vám může ulevit. Jestli se to nestane, tak zkrátka vymění léky. Každý se zlepší, takhle nám ještě nikdo nezůstal :-). Držte a příjde to! P.Š.“

jirVít: „Pane primáři, specializujete se na běžné úzkostné a depresivní poruchy všedního dne, ne ty nejtěžší, ale ty, na nichž se podílí i lidské příběhy a osobnosti postižených - zní to srozumitelně, ale vlastně nevím, co si pod tím mám představit :) Děkuji za odpověď a přeji krásný den i víkend. Jiřina Vítová“

Petr Šilhán: „Jsou to zkrátka změny, při kterých nejde jen o to, nasadit léky, ale pomoci porozumět tomu, proč ten problém v jejich životě vznikl, proč reagovali právě tak, a co s tím... Ve zkratce řečeno využívám i psychoterapie nejen léků... P. Š.“

Lucius: „Dobre ráno, jste velice pohledný muž, přeji Vám krásný den.L“

Petr Šilhán: „Děkuji, to je milé. P.Š.“

David Gono: „Ahoj Petře, už si známější než Chocholoušek,co ty brašny?“

Petr Šilhán: „Brašny jsou objednané, zaplatil jsem i zálohu (500), pošle je příští týden do své firmy do Ostravy. Díky za tip. P.“

Petra z Prahy: „Dobry den, v zime mi umrela maminka, doma, byla jsem u ni. Je normalni, ze jeste i ted mne to svira a mam depky o smyslu zivota? Mam na to narok, nebo uz mam navstivit psychologa. Dekuji“

Petr Šilhán: „Dobrý den, to je mi líto... Je to už na hraně, asi bych se poradil. Psycholog je nejvhodnější - pomůže Vám zpracovat i běžný žal, pokud by se jednalo eventuálně už o depresi, jistě Vás k psychiatrovi nasměruje. Otázky smyslu života máme latentně všichni přítomné, ale podobnými situacemi se oživují, může být i do budoucna užitečné hledat na ně odpovědi. Hodně sil, P. Š.“

Lada: „Dobrý den pane primáři, už v dětství jsem se trápila otázkou smrti. Nyní mi je 50 let a myšlenky a o smyslu života / nevyhnutelnosti smrti mám každý den. Jsou velmi depresivní, neustále se snažím přijít na to, proč vlastně žijeme, když život je tak pomíjivý .....“

Petr Šilhán: „Dobrý den, to může být projevem zdraví i problémů. Mnoho lidí si je nepoloží a zabývá se tím, až když je pozdě a se svým životem nic jiného neudělají. Někteří se ale jimi mohou bez úspěchu zabývat třeba nekonečně a zabrání jim žít - pak je na místě psycholog. Ale může se také jednat o projev deprese, pak by mohly být na místě i léky... Doufám, že jsem trochu pomohl. P. Š.“

Kaja: „Dobrý den vážený pane primáři. Chtěla bych se zeptat, jestli nemáte nějáké doporučení na dobrého psychologa v Ostravě, nebo v jejím okolí. Jak už jste řekli ve vysílání, tak mi chybí odvaha a mé problémy mi připadají primitivní, ale kdybych se někdy odhodlala, tak bych využila vašeho tipu. Děkuji mnohokrát a přeji krásný den.“

Petr Šilhán: „Dobrých psychologů je v Ostravě řada, ale já nerad někoho doporučuji. Jednak jich znám jen část a jen ty můžu doporučovat (ostatním bych křivdil), ale hlavně je otázka psychologa otázkou vztahu mezi klientem a psychologem a ten si musí utvořit sami. Když jsme někoho doporučovali, často jsme narazili na to, že klient v terapii setrvával, i když se mu s psychologem nepodařilo vytvořit nosný vztah. Je to tedy o zkoušce, několik sezení, pak si uvědomit, jak se mi s tím člověkem pracuje. Pokud to nejde, promluvit si o tom, event. psychologa změnit. Ale jestli se Vám to stane 3x po sobě, není to chyba psychologů :-). P. Š.“

Linda: „Dobrý den, zajímalo by mě zda by se tímto způsobem dalo řešit přejídání ze stresu. Pokud sem v práci, se to dá zvládat, ale jakmile přijdu domů, je to neovladatelné. děkuji“

Petr Šilhán: „Dobrý den, přejídání ze stresu (pokud už nejde o mentální bulimii) je samozřejmě možné řešit cestou psychologa či psychiatra, konkrétní rozhodnutí záléží na konkrétní situaci. Hodně úspěchů! P. Š.“

Lenka, Heřmanice: „Dobré ráno, pane primáři, zdravím VÁS, děkuji za péči, kt.poskytujete lidem s nařízenou protialkoholní léčbou a přeji úspěšnou konferenci. :-) Lenka, Heřmanice“

Petr Šilhán: „Díky :-). P.“

Jarka: „Dobrý den, pane doktore chtěla jsem se Vás zeptat, zda bych měla vyhledat odbornou pomoc. V dětství jsem se naučila vytvářet si svůj vlastní svět prostřednictvím snění a tím jsem unikala problémům, které mě doprovázeli. Jenže dnes jsem dospělá a občas do denního snění zabrouzdám, jakmile se objeví něco stresujícího. Probíhá to tak, že si problémy, které mám představím úplně v jiném světle samozřejmě v tom hezčím a občas si na ty další problémy sama zadělávám neboť se nedokážu z toho denního snění vytrhnout. Měla bych vyhledat odbornou pomoc - nesměřují tyto stavy k schizofrenii. Děkuji za odpověď.“

Petr Šilhán: „Dobrý den, já myslím, že jste to pěkně popsala, tohle je pro psychologa. P. Š.“

Klarka: „Dobre rano. Muj bratr je totalni troska uz asi patnact let bere pervitin, uz je to na nem dost znat. Mam hlavne strach , bydli totiz u nasich....jak to bude do budoucna, prestat asi neprestane , ja bych ho samozrejme vyhodila z baraku. Nasi jsou bohuzel mekkci. Mam strach , ze u nej muze propuknout toxicka psychoza.....“

Petr Šilhán: „Všechno, co říkáte, je samozřejmě možné, ale nikoho (ani bratra ani rodiče) nemůžete k ničemu donutit, musí k rozhodnutím sami dospět... Hodně štěstí. P. Š.“

Julie: „Na jakém principu funguje psychoterapie? Je dobré dopátrávat se prapříčin, nenasadím si tím do myšlenek negativní vazby a zafixuji?“

Petr Šilhán: „Dobrý den, jestli tam nějaké problémy jsou, tak jsou dost zafixované a jistě toho hodně ovlivňují. Možná, že přechodně se může vynořit něco, co nebude lehké, ale v závěru by se to naopak mělo zvládnout. P.Š.“