Dobré ráno

Záznam chatu z pondělí 10. června 2013

IS: „Bylo velmi těžké pro Vás, když bylo zrušeno Dobré ráno?“

Marta Skarlandtová: „Nebylo to těžké, ale toho pořadu je škoda.“

Bounty: „Zajímáte se o politiku?“

Marta Skarlandtová: „Ano, velmi, protože politika ovlivňuje náš každodenní život, ať chceme, či nikoli.“

Bounty: „Co jste si zahrála v Trháku a co v Pražském studentovi?“

Marta Skarlandtová: „Co jiného, vždycky hlasatelku:D“

DAYD: „Musela jste někdy hlásit něco co se Vám příčilo - za komunismu a cenzuroval někdo Vaše hlasatelství - za komunismu?“

Marta Skarlandtová: „Bohužel ano. Dodnes si tu službu pamatuju. Bylo to v říjnu 1989 a jluboce jsem se styděla. Jinak s cenzurou jsme v médiích bojovali všichni, někdy úspěšně, jindy méně.“

DAYD: „Jak vzpomínáte na listopadovou stávku v ČST 89?“

Marta Skarlandtová: „Na tu nikdy nezapomenu, i když se mi všechny ty události slévají do jednoho klubka Všechno se hrnulo velmi rychle. Ale je potěšitelné, že dnes o ní studenti píší diplomové práce. Až vyzpovídají všechny pamětníky a účastníky, sepíší to přehledně.“

DAYD: „Jak se má Váš manžel Zdeněk?“

Marta Skarlandtová: „Můj mažel Zdenek se má výborně, protože se dobře oženil:D KTO stále hraje, i když bohužel nedávno zemřel steel kytarista Ferda Fridrich.“

DAYD: „Proč jste kdysi rezignovala na mandát - politický - 1990?“

Marta Skarlandtová: „Nepočítala jsem s tím, že se dostanu do parlamentu. Byla jsem na kandidátce na nevolitelném místě. Ale díky preferenčním hlasům se ze mě stala poslankyně. Tak jsem to tedy zkusila. Ovšem zjistila jsem, že jsou tam lidé, které to baví víc, a že jim to tedy přenechám. Ale z té zkušenosti vím, že poslancii jsou lidé jako my - ani lepší, ani horší. Je to zrcadlo naší společnosti, ať se nám ten obraz líbí, nebo ne.“

DAYD: „Chybí Vám tel. hlasatelé v ČT?“

Marta Skarlandtová: „Ano, chybí.“

DAYD: „Scházíte se nějak organizovaně a často s býv. kolegyněmi hlasatelkami?“

Marta Skarlandtová: „Občas a neplánovaně.“

DAYD: „Které jazyky ovládáte na tlumočení a překlady?“

Marta Skarlandtová: „angličtimu a němčinu, které jsem vystudovala.“

Jana: „Neuvažujete o tom, že byste muzikál uvedli ve Vrchotových Janovicích?... ptám se určitě i za víc lidí ze Sedlčanska a Benešovska :-)“

Marta Skarlandtová: „Ano, o tom uvažujeme, ale až příští sezónu. S paní Fiedlerovou, kastelánkou, jsme v pravidelném styku. Jenže nápady nelze realizovat ihned, tak už to ve státních institucích chodí:)Vlastně, zámek patří Národnímu muzeu, ne státu, ale v byrokracii v tom rozdíl není.“

DAYD: „Spolupracovala jste na něčem někdy s Vašim bratrem Milanem?“

Marta Skarlandtová: „S bratrem Milanem spolupracuje celý život:) Profesně jsme v minulosti měli tři autorská představení, s nimiž jsme objeli celou republiku.No a teď v divadle Unglet.“

Rebeka: „Přeji krásný den. Ráda Vás poslouchám, je dobře slyšet aspoň občas krásnou mateřštinu. Nemáte občas pocit, já ho tedy mám hodně často, že se pomalu náš hezký a hlavně čistý jazyk z mluvy vytrácí. Pravda, jsem už starší ročník, ale je mi z toho docela smutno. Děkuji a mějte se moc hezky“

Marta Skarlandtová: „I já vám přeji dobrý den a děkuji. Máte pravdu, někdy mě úroveň češtiny taky rmoutí, ale najdou se i tací, kteří mají k mateřštině vřelý vztah. Nevěšte hlavu, už můj milovaný Karl Kraus byl před téměř sto lety uděšen úrovní své mateřštiny (což byla v jeho případě němčina) v novinách i v běžné mluvě. Jazyk to přežije, je to živý organizmus:)“

JANA: „Jak v současné době žijete a jaké jsou Vaše dnešní priority?Přeji Vám i Vašemu bratrovi hodně zdraví“

Marta Skarlandtová: „Děkujeme za přání. Mé priority - rodina, vnoučata, psaní, překládání.“

DAYD: „Kdy jste odešla z postu hlasatelky z tv?“

Marta Skarlandtová: „V roce 1994. Pak jsem ještě do konce roku 2000 s ČT spolupracovala na pořadu Nedělní ráno s Martou Skarlandtovou.“

DAYD: „Jak vzpomínáte na svou malou filmovou roli v Když rozvod, tak rozvod?“

Marta Skarlandtová: „Úsměvně. Natáčení trvalo celý den a já řekla jedno slovo: au!“

DAYD: „Jak se Vám líbíl film o TV hlasatelce - hlasatelkách - Kotva u přívozu?“

Marta Skarlandtová: „Stejně jako doktorům Chicago Hope:) Ve skutečnoti to bylo trochu jinak, ale film byl dobře udělaný.“