Z podhůří Himálaje do posvátných měst na březích mohutné řeky. Španělský dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Na cestě severní Indií navštívíme vyprahlé údolí Ladákh, na jehož nepřístupných srázech najdeme prastaré kláštery, náboženská a správní centra kraje i bezpečné útulky poutníků po Himálaji. O něco níže potkáme vesničany, kteří si zvyšují svůj omezený příjem sklízením sloní trávy. Projdeme se také po plantážích, kde tisíce žen sbírají zelené lístky, jejichž zpracováním vzniká druhý nejoblíbenější nápoj na světě: čaj.

Ve státě Himáčal Pradéš si prohlédneme Dharamšálu, město postavené uprchlíky z Tibetu, kteří už více než půl století touží po návratu do své vlasti. Ve stepích a lesích půjdeme po stopách divokých zvířat. Seznámíme se s inteligentními, ale také podezíravými slony a jejich ošetřovateli. V posvátném městě Iláhábádu se zúčastníme slavnosti Kumbh Méla, rituálu společného očištění a poznáme sádhuy, svaté muže, kteří se zřekli všech potěšení a poskytují jiným duchovní vedení. Nakonec zavítáme do Váránasí, nejstaršího živoucího města světa.

Indie je druhou nejlidnatější zemí světa. Národnostně, jazykově a nábožensky je to nejrozmanitější stát naší planety. Její pradávné kulturní tradice jsou dodnes fascinující. Jde o místo, kde jsou nejmoudřejšími muži ti, kteří se všeho zřekli, a kde existuje tisíc výkladů vesmíru. 70 % Indů žije v zemědělských oblastech. Život je tu tvrdý a ekonomické podmínky jsou pro místní obyvatele nesmírně nejisté. V převážné většině vesnic chybí základní životní potřeby, především tekoucí voda. Pravděpodobnost, že by se situace v dohledné budoucnosti změnila, je mizivá.

Ganga – řeka svatá, ale i toxická

Pro hinduisty je řeka Ganga bohyní Gangou, dcerou Šivy a Párvatí. Je ztělesněním metafory řeky jako neustálé proměny skutečnosti. Celá řeka je posvátná a její vody mohou člověka osvobodit od hříchu, ale vysoká hustota populace na březích způsobila její znepokojivé znečištění: odpadní vodou, průmyslovými odpady i lidskými pozůstatky, které tu věřící zanechali z náboženských důvodů. Podle věřících uzdravuje Ganga duši, ale hygienikové mají strach ze stoupající úrovně znečištění, které by mohlo posvátnou řeku proměnit v koryto plné toxických vod.

Ladakh a Dharamšála – místa, kde žije buddhismus

Ladakh je vyprahlá oblast se strmými srázy a drsným podnebím. Vesničky se krčí v údolích: jedině tam je možné budovat silnice a pěstovat zemědělské plodiny. Na nejnepřístupnějších srázech a ostrozích najdeme kláštery, které slouží v této části světa jako náboženská a správní centra. Nachází se v podhůří Himálaje, kde stále žije tibetský buddhismus. Místní obyvatelé uctívají svaté muže, kteří žili v této krajině po staletí, hlásali Buddhovo učení a byli obdivováni pro své dobré skutky. Pozůstatky těchto svatých jsou uloženy uvnitř stovek malých chrámů, jimž se říká čorteny. Kláštery založili poutníci z Persie a Afghánistánu, kteří cestovali k posvátné hoře Kailáš. Po čase byl zbudován systém bezpečných útulků, v nichž si cestovatelé během své dlouhé a nebezpečné pouti. I dnes hrají kláštery významnou společenskou úlohu. Nejméně jeden člen každé rodiny, žijící v údolí, vstupuje do služby v klášteře, děti se tady učí číst a psát, studují Buddhovo učení a starají se o posvátnou půdu.

V podhůří Himálaje, ve státě Himáčal Pradéš, najdeme Dharamšálu. Město postavili uprchlíci z Tibetu, kteří se už více než půlstoletí touží vrátit domů. Kláštery chrání ve svém nitru ryzí esenci tibetských lámů. Všechno tu záměrně připomíná palác Potala, starobylou tibetskou rezidenci dalajlámy. Místní obyvatelé jsou téměř všichni potomky Tibeťanů. Atmosféra, vůně a barvy připomínají ulice ve Lhase, prastarém hlavním městě, obsazeném v roce 1951 Číňany.

Haridvár a Váránasí – posvátná budhistická města

Haridvár leží 200 km od indického hlavního města Dillí a 250 km od pramenů Gangy. Podle hinduistické tradice skanula na toto místo v souboji mezi bohy a démony jedna ze čtyř kapek posvátného nektaru. Je to jedno ze sedmi nejposvátnějších míst v Indii. Miliony lidí Haridvár navštěvují, aby do Gangy rozprášili popel mrtvých. Rozprašování je tak časté, že se tu najdou dokonce i lidé, kteří tráví čas hledáním šperků a jiných cenností, vhozených do řeky s popelem mrtvých.

Váránasí je nejstarším živoucím městem světa, založeným před více než 3 tisíci lety. Místo, kde se, obklopen všemi bohy, usadil Šiva po sňatku s Párvatí a kde Buddha pronesl své první kázání. Nic není působivějšího, než kremační místa. Jsou plná dřeva, které živí pohřební hranice, hořící každý den v roce od rozbřesku do soumraku. Toto město je důkazem hinduistické víry ve věčný koloběh. Neexistuje žádné pravidlo, které přikazuje navštívit Váránasí, ale všichni hinduisté si přejí tady zemřít a být tu zpopelněni. Sem se bohové Šiva a Višnu přišli vykoupat v Ganze. Každý, kdo se tu vykoupe, dokonce i po smrti, dosáhne věčného života.

Iláhábád – dějiště hinduistických megaoslav

V pradávném Iláhábádu se každých 12 let slaví rituál společného očištění Kumbh Méla. Z celého světa dorazí do města miliony lidí, hledajících duchovní vedení. Když padne noc, shromáždí se v centru města dav, aby se stal svědkem příchodu sádhuů, svatých mužů. V davu lidí jsou nápadní džinisté: nazí muži, kteří se zřekli všech svých světských statků, včetně šatů. Tito mudrci se těší velké úctě vyznavačů jiných náboženství. Město se promění v gigantické tábořiště, kde žijí bok po boku lidé ze všech kast a společenských tříd. Tyto rituály je možné pochopit jen tehdy, když si uvědomíme, že hinduisté nahlížejí na život jako na součást nekonečného celku, vesmíru, a že život jednotlivce je nedůležitý a pomíjivý. Tento svátek je pouze jedním z tisíců způsobů, kterými přítomní poutníci vyjadřují oddanost své víře.

Originální názevIndia, the Pilgrims of the Ganges
Stopáž52 minut
Rok výroby 2011
 ST
ŽánrDokument