Dokument o smrti a věčném životě, o poezii pozemského života i mystice života nebeského. Režie J. K. Studničková a O. M. Schmidt

Od středověku poutníci putovali za hroby svatých a slavnými relikviemi po celé Evropě a Blízkém východu. Úcta k relikviím – tedy tělesným pozůstatkům světců a k předmětům s životem svatých spojených se datuje od raně křesťanské doby. „Velmi důležitou součástí kultu relikvií byla víra, že tyto lidské ostatky nebo předměty v sobě mají sílu, protože patřily člověku, který stále žije v Boží blízkosti. Díky tomu se tak může za nás na tomto světě přimlouvat. Proto byly neseny v procesích proti moru nebo sloužily jako ochrana proti nepřátelským vojskům,“ zdůrazňuje historik, jezuita a průvodce pořadem Miroslav Herold. Mezi posvátnými relikviemi se u křesťanů největší váhy dostávalo ostatkům, které jsou spojeny s Ježíšem Kristem. Část Kristova kříže, hřeb, kterým byl přibit na kříž, dva trny z trnové koruny a nápis, který zvěstoval, že tento umučený a ukřižovaný člověk je Král Židů, najdeme v římské bazilice „Svatého kříže v Jeruzalémě“. Patrně největší senzaci, diskuze a spory však vyvolává Ježíšova relikvie Turínské plátno. Tajemná relikvie plátna s mužskou postavou, jejíž rysy jsou evidentně poznamenány podstoupeným mučením, a plátno je zjevně potřísněno krví, nenechává spát vědce a historiky.

Největší sbírku relikvií u nás obsahuje Svatovítský poklad. Tyto relikvie začali shromažďovat nejprve Přemyslovci, nejvíc je ale rozvinul nejvýznamnější sběratel relikvií Karel IV. Věřil, že shromáždí-li do Českých zemí všechny relikvie Kristova utrpení, tak tam sestoupí Kristus v den posledního soudu. Tyto relikvie tak podle něho byly zárukou spásy jeho rodiny a vlastně potažmo celé země, doplňuje historik umění Jan Royt.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2017
 P ST AD HD
ŽánrDokument