Fenomén Underground

Na východ od ráje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1  
Sdílet
| Poslat odkaz

Východočeské undergroundové komunity se semkly a fungovaly mimo velká města. I přesto čelily raziím a šikaně, za nepovolené akce padaly vysoké tresty. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

Na východ od ráje

V Jihlavě se už někdy v první polovině 70. let zrodil WC Band – v první fázi hrál pouze na podzemních koncertech, které mnohdy skončily policejním zásahem, ale v následující dekádě to zkusil i oficiálně a pod krycím názvem WO Band se dostal až do finále Beatsalonu. V Havlíčkově Brodě se objevila undergroundová buňka v první polovině 80. let – navštěvovala hospodu U Hnáta a její ústřední kapelou byly Křečový Žíly. V roce 1985 buňka uspořádala dva neoficiální koncerty na brodské periferii v jednom opuštěném lomu. Aby se mohlo hrát, bylo třeba sehnat prodlužovací kabel dlouhý okolo 400 metrů a ten zapojit do zásuvky v baráčku, kde KŽ dělali akce přes zimu. Kabel byl „vypůjčen“ a následně veden přes palouček a řeku Šlapanku až do lomu, kde již stála připravená aparatura. A obě akce „Pod tou strážní věží“, schované pod estrádou a folkovým festivalem v blízké Lipnici, pak skutečně proběhly. Člen Křečovejch Žil Petr „Žvatla“ Novotný dodává, že když to orgánům došlo a na místo přijely vozy VB a StB, aparát byl již odvezen a uklizen. Po třech letech pak někteří muzikanti KŽ v čele s Petrem „Hrabošem“ Hrabalikem založili hardcoreový soubor Našrot.

Různých nepovolených a polofoiciálních akcí bylo dost, některé ale skončily neslavně. V Pardubicích byl na začátku 80. let aktivní Oldřich Bašta, na něj pak v polovině dekády navázal s organizováním různých akcí Lumír „Zilvar“ Sokol. Oba se ale shodují, že jedním ze základních máničkovských opěrných bodů byla tehdy hospoda U zelené žáby. První Baštovy „Readingy“ proběhly v pohodě, ten v září ´83 už nikoliv. Při vyklízení sálu šla policie na diváky s obušky. Jednoho kluka strčila ze schodů a když chtěli ostatní volat doktora, protože byl v bezvědomí, shodli se zásahové jednotky, že jenom simuluje. Bašta se ale s policií nadále dohadoval, následně jí byl jat a odveden do vozu – vzápětí došlo k demonstraci v sedě před policejním autem. Tak byly přivolány posily. Výsledek? Šest lidí potom dostalo nepodmíněné tresty, nejvíce Bašta – 15 měsíců. Lumír „Zilvar“ Sokol měl zase společně s Viktorem Martínkem od roku 1986 kapelu Oscar Band, která vycházela z Plastiků a z vážné hudby a vystupovala po celých Čechách a Moravě, ale pouze na neoficiálních akcích. Chrudimský František „Free“ Kadlec svoji první undergroundovou akci zorganizoval v roce 1988 ve Stojicích – přišlo na ni asi 300 lidí, a byla policejně ukončena. O rok později během další akce v Chotěnicích, taktéž došlo policejnímu zásahu a pro Františka nastalo období policejních výslechů. Václav „Bahňous“ Blabolil po svém odchodu z Trutnova, kde byl ústřední postavou, organizoval akce, rozšiřoval Vokno atd., bydlel v roce 1983 na androšském baráku ve Skalici u Hrochova Týnce – a byl jedním z těch, kteří měli špatnou zkušenost s harmonikářem Jimem Čertem a jeho udáváním. Přesto říká, že život v undergroundu pro něj byl „prostorem živé vody.“

Přelouč přelomu 70. a 80. let má písničkář Karel „Cára“ Novotný zakódovanou jasně: „Ta nuda už byla tak dokonalá, že to nešlo vydržet a muselo se něco udělat.“ Tím něčím se staly tradiční výlety velocipedistů v kostýmech, dlouhých sukních nebo s buřinkami. Pavel Šlechta a Tomáš Mazal dokonce natočili i film Výlet velocipedistů (1980). Začala s tím malá partička lidí a postupně se nabalovali další a další kamarádi. A protože v Přelouči nebylo skutečně vůbec nic, začali si všechno dělat sami: samizdatový časopis NH 929 nebo „Přeloučský román“, takto kroniku několika autorů, podávající zprávu o kulturní situaci ve městě a okolí. A samozřejmě se tu konaly neoficiální akce a existovala tu androšská skupina Druhá verze, jíž vedl textař a spisovatel Miloš Rudolf Mildes. A stejně jako hořičtí, pardubičtí nebo havlíčkobrodští, i on se výrazně podílel na organizaci několika akcí – tou asi nejdůležitější byla Májovka za Přeloučí, která se konala v roce 1986. Výtvarník Libor Krejcar, žijící v Heřmanově Městci, mohl poprvé veřejně vystavovat až v polovině 80. let v Pardubickém „panelákovém“ klubu kultury v Polabinách. Pak dlouho nic, další výstava proběhla až v devětaosmdesátém. Tvorba pro něj znamenala radostné, dobrodružné hledání jeho vlastní životní cesty. Přitom podle něj policajti byli všude – například když zavírali Vokno, proběhla v šest hodin ráno domovní prohlídka i u něj, ačkoliv Krejcar vůbec netušil, co se děje. Hned po revoluci založil s multimediálním umělcem Luborem Bendou experimentální skupinu Tamers of Flowers, která hraje s přestávkami dodnes – na vernisážích a různých androšských setkáních. Ve spojení Krejcar – Petr Vyšohlíd pak bylo nedávno natočeno album „Lesní hřbitovy“.

V Hradci Králové to měli trochu naopak – na neoficiální scéně se nejprve začínalo s novou vlnou, a teprve později se sklouzlo do undergroundu. Což je třeba případ skupiny Záře, která původně začínala jako novovlnný Elektrický šok. Její kytaristé Petr Martínek a Stanislav Pavel posléze odklonili hudbu kapely směrem k ponuřejším rifům, to celé s texty, plnými dvojsmyslných narážek na systém. Podobně na tom byl Hudební hluch Pavla „Bivoje“ Leiera a Jiřího „Slaďáka“ Rakaše – pod dojmem z atmosféry na převážně novovlnné akci v Bukovině (1982) ho založili jako čistě undergroundové těleso, což Leier suše opodstatňuje tím, že „z nás neuměl nikdo hrát.“ Od začátku měli problémy s policií, neustále se museli přejmenovávat (jednou třeba na Druhou směnu v kovošrotu), až pak pod tlakem skončili. Na jedné ulici v Hořicích vedle sebe stály dva domy, které měly na svých zahradách dílny, a v těch dílnách zkoušely dvě kapely: Odpad Pavla „Artura“ Fraita – ta se podobala z PPU a Umělé hmotě, a druhá Naše žití visí na vlásku, v níž kromě Artura hrál ještě Jan Krementák. Ta zase vstřebala vlivy punku. Obě party měly vlastní hudbu a texty. Hořičtí ale nejenže hráli, organizovali akce, ale od dubna ´88 také vydávali velmi kvalitní samizdatový sborník zhruba o 160 stranách, nazvaný Sklepník.

Hlavní impuls k tomu, proč se Stanislav „Guma“ Pitaš snažil dávat dohromady lidi a kapely, tkví ve vzpomínce na návrat z vojny a cestu na komunitní statek v Nové Vísce v roce 1979, kde měl proběhnout neoficiální koncert. V určité vzdálenosti od baráku už čekalo několik policajtů se samopaly a snažili se donutit jeho a ještě několik dalších mladých lidí, aby na statek nešli. „Pro mě to byl hroznej šok… Tam byl ten prvotní impuls dělat něco podobného jako na tý Vísce.“ Ač sám nemá, jak tvrdí, žádné hudební nadání, pořídil si vlastní statek proto, aby umožnil lidem, kteří toto nadání mají, někde hrát. Jednou byl kvůli muzice zavřen: 1984 dělal akci u Zbečníku, ale vtrhli na ní policajti se psy a začali přítomné rozhánět. „Já jsem jen vyzval lidi, aby se s nima nikdo nepral, protože na to čekaj, ale kdyžtak ať si lehnou na zem.“ Ve sloučení ještě s jinými protisocialistickými delikty dostal dohromady 10 měsíců nepodmíněně.

Ve východních Čechách se komunity z jednotlivých měst a vesnic přimkly k sobě – když někdo dělal akci, sjeli se na ní houně i z ostatních spřízněných měst, což potvrzuje i Lumír „Zilvar“ Sokol. Existovaly spojky, které fungovaly na různých nádražích a jednotlivé skupinky lidí posílaly na místo určení: „Když lidi přijeli na nádraží, tak přiběhla a řekla: ‚nejedeme tam, ale jedeme tam‘. A všichni: ‚Ó výborně, tak jedeme tam.‘“

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
František „Free“ KadlecFrantišek „Free“ Kadlec

Organizátor undergroundových akcí a máničkovských fotbálků.

» více «

Osobnost dílu
Lumír „Zilvar“ SokolLumír „Zilvar“ Sokol

Organizátor koncertů a hudebník.

» více «

Osobnost dílu
Pavel „Artur“ FraitPavel „Artur“ Frait

Organizátor undergroundových akcí, výrobce a vydavatel samizdatů a člen skupin Odpad a Naše žití visí na vlásku.

» více «

Osobnost dílu
Zdeněk „Krepindl“ FikarZdeněk „Krepindl“ Fikar

Organizátor akcí, zajišťovatel koncertů neoficiálních skupin, filmař a příležitostný výtvarník, sběratel desek a vydavatel.

» více «

Osobnost dílu
Miloš „Rudolf“ MildesMiloš „Rudolf“ Mildes

Básník, prozaik, textař, hudební skladatel a organizátor undergroundových akcí.

» více «

Osobnost dílu
Josef „Pepino“ FričJosef „Pepino“ Frič

Kovorytec, výtvarník, fotograf a příležitostný hudebník.

» více «