Fenomén Underground

Byty

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1  
Sdílet
| Poslat odkaz

Tisíce lidí nemohly studovat, vystavovat, hrát vlastní hudbu. Azylem se jim staly byty, které se proměnily v galerie, koncertní sály nebo univerzity. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

Byty

Komunistický režim sice deklaroval právo na vzdělání pro všechny, ale mnoha lidem studium upíral. Střední i vysoké školy znepřístupnil také nepohodlným profesorům. Potřeba učit a touha po vzdělání vedla v 70. a 80. letech k zakládání tzv. bytových univerzit. A dále: v zásadě pro jakoukoliv činnost, kterou kdo chtěl v normalizačním Československu veřejně provozovat, bylo potřeba mít povolení. Jeho získání bylo podmíněno množstvím razítek a hlaviček a samozřejmě, že ho nedostal každý. Pro spoustu lidí se tak stalo východiskem vystupovat, vystavovat a tvořit soukromě, to znamená zase – v bytech.

Tak vzniklo společenství tvůrců, vzdělanců a myslitelů (Magorem Jirousem nazvané „druhá kultura“), které na veškeré oficiální dění a vystupování rezignovalo. Ale i tato podzemní kulturní scéna měla své osobnosti a kultovní místa, ovšem na rozdíl od těch oficiálních hrozilo, že upadnou do zapomnění: „Došlo mi, že ty lidi, který jsem znal jako historický postavy, jako naše vzory, nikdo nedokumentuje. Že jejich dílo jsme znali, četli, ale nikdo ani pořádně nevěděl, jak třeba ten Bondy vypadá,“ vysvětluje filmař Pablo de Sax, proč začal alespoň něco a někoho z undergroundu natáčet.

„Za jeden z největších zločinů establishmentu považuji informační blokádu, kterou obklopuje mladé lidi,“ zní slavný Jirousův citát z dob bolševika. A mnozí s ním souhlasili a snažili se tuto situaci všemožně napravit. Bytové university nebyly organizovány jenom u Němcových v Ječné nebo u Karáskových na Housce, ale od roku 1980 také třeba u Mirka a Ivy Vodrážkových v Templové ulici. Nejčastěji tu přednášeli filosof Milan Machovec, filosof a literát Egon Bondy a evangelický teolog Milan Balabán, ale občas přijížděli i hosté ze zahraničí (např. holandský teolog K. A. Deurloo). Na některé přednášky bylo v malém bytě naprosto narváno a posluchači seděli, kde se dalo. Nicméně se tu, dle slov Mirka Vodrážky, podařilo vytvořit svobodomyslné společenství, jakési otevřené fórum jak po stránce intelektuální, tak i z hlediska kulturně-společenských i politických témat. Navíc zde probíhaly i schůzky signatářů a mluvčích Charty 77. Takže je samozřejmé, že byt byl sledován, odposloucháván a mezi návštěvníky se pravidelně objevovali agenti StB – to už holt patřilo ke koloritu doby.

Teprve v březnu 1979, v čase výstavy Eugena Brikciuse, zasahovala u Pavla Brunnhofera policie. Bytovou galerii přitom provozoval už dva roky: umělci měli k dispozici půdu o rozloze asi třiceti metrů čtverečních, která patřila k jeho bytu, a vždy jen na víkend, tzn. od pátku do neděle. I za tak krátkou dobu se tu vystřídala spousta návštěvníků – pozvánky sice nebyly, ale lidé se o výstavě dozvídali buď po hospodách, kam chodili androši, nebo v Ječné u Němcových. Asi není nutné podotýkat, jak byly bytové galerie důležité – pro některé výtvarníky nebyla jiná možnost než vystavovat takto neoficiálně. A existovali mezi nimi i tací, kterým ono vystavování po bytech, zahradách a sklepích vyhovovalo mnohem více: „I teď mi to chybí,“ tvrdí třeba David Němec, „bylo přirozený, že si člověk pozval kamarády. A bylo to takový… mě bližší než někde v oficiálním prostoru.“ Výtvarnice a hudebnice Jana Jonáková toto tvrzení podporuje – byty pro ní byly stoprocentně lepší než galerie.

Tomáš Zmeškal, Hana Mašková a Jiří Štolba se shodují na tom, že by se k divadlu za normálních okolností pravděpodobně nedostali. Nesvobodná doba a nemožnost dělat si normálně svoje věci je ale všechny tři k divadlu přivedla. Svojí interpretaci Sofoklovy hry Antigona ve formě fyzického divadla hráli po bytech a po androšských barácích. Jednou se dokonce dostali i na oficiální soutěž malých divadel v České Lípě, kde je ovšem zahrát nenechali. Zájem ze strany poroty tu ale byl, což připomíná Jiří Štolba: „Vzal si nás stranou takovej resentimentálně působící kulturtrégr, takovej tlouštík a říká: ‚Víte, já vám to řeknu na rovinu, já, když jsem byl mladej, já měl takový nápady! Já byl pro avantgardní divadlo! Prosím vás, pojďme se domluvit, zítra mi to musíte zahrát, mě to zajímá, půjdeme na louku.‘“ Na onu louku pak zmíněný porotce i s celou porotou skutečně přišli a divadelníci jim představení zahráli. „A tím pro nás skončil festival.“ Po tlaku policie a jiných orgánu, ale divadlo v roce 1985 skončilo svou činnost.

Bytová kina měla asi největší technické problémy: film se zamotával a ničil, materiál byl drahý, technika nedostupná. Všechno se jelo hned na první dobrou, někdy mizely kulisy a někdy trvalo i měsíc než se všichni mohli zase sejít, aby vznikl další kus filmu. Na rozdíl od jiných bytových aktivit, promítání filmů procházelo celkem bez problémů, snad jen jednou se StB dostala k němému filmu s Bondym, ale jelikož na něm neshledala nic zajímavého a protistátního, tento kupodivu vrátila. Androšští filmaři Tomáš Mazal, Pavel Veselý aka Pablo de Sax a Čaroděj OZ (Lubomír Drožď) jsou z dnešního pohledu známá jména, ale svoje filmy natáčeli i další: filmařů nakonec bylo tolik, že vzniklo několik „filmových festivalů“. První proběhl v roce 1979, ale později se uskutečňovaly i třikrát do roka: diváci hlasovali, předávaly se ceny, jak to na správných festivalech bývá, což komentuje Tomáš Mazal: „Bylo v tom takový určitý napětí, jakože ne že jenom pasivně chlastáme, ale že jsme umělci, Že jsme filmaři.“ Filmové společenství skončilo s natáčením přibližně v roce 1986, kdy mu byla zcizena jediná osmičková kamera a navíc se přestal vyrábět filmový materiál. Nastal totiž čas videa. „A to byl konec poezie,“ dodává Tomáš Mazal, „ta technika nás prostě vyhubila.“

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Mirek VodrážkaMirek Vodrážka

Publicista, esejista, hudebník, herec, teoretik chaosu a propagátor českého feminismu

» více «

Osobnost dílu
Iva VodrážkováIva Vodrážková

Výtvarnice a pedagožka

» více «

Osobnost dílu
Lubomír DrožďLubomír Drožď

Filmař, publicista, spisovatel, esejista, filosof, mystifikátor a překladatel

» více «