Fenomén Underground

No future

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 6  
Sdílet
| Poslat odkaz

Punk, který se u nás objevil zhruba v 80. letech a který se stal součástí undergroundové komunity, znamenal opravdový návrat k rockové bezprostřednosti. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie V. Křístek

Punk je krásný noční motýl

Punk, který se u nás objevil zhruba na přelomu 70. a 80. let, znamenal návrat k tomu, co dělá bigbít bigbítem: k amatérským kapelám, vystoupením po hospodách a na tancovačkách, rezignaci na jakékoliv oficiální uplatnění, a hlavně – k rockové bezprostřednosti. „Najednou se vrátilo něco, co tady bylo s tím rock´n´rollem,“ říká hudební publicista Josef „Zub“ Vlček. „To znamená: fyzická reakce publika a nějakej ten bordel na tom podiu. Prostě – najednou se začalo něco dít.“

Svoje kořeny měl punk ve Spojených státech, kde se prezentoval jako umělecký, jeho texty byly v podstatě poezií, a ve Velké Británii, kde byl proletářský s neumělými ostrými texty, a brojil zejména proti do sebe zahleděným artrockovým kapelám a hudebníkům. V obou případech ho nejlépe charakterizovalo heslo No Future. Pocit bezvýchodnosti měli ale také mladí čeští punkeři z konce 70. let. „Žádná budoucnost tady nebyla, opravdu,“ říká Michal Cingroš, člen punkové skupiny Energie G, „tady to bylo přímo fyzicky přítomný.“

Petr „Hraboš“ Hrabalik, člen skupin Křečový Žíly a Našrot tvrdí, že „ta první punková vlna u nás byla dvougenerační. Byla tu generace pětadvacátníků, což byli Chadima, Habal, Pospíšil a další, pro který byl punk jenom nějakou určitou epizodou v jejich hudebním vývoji a oni potom hudebně pokračovali dál, kdežto ta mladá generace těch patnácti-, šestnáctiletejch, což byla třeba Energie G, tak ta to přijala nejen jako hudební žánr, ale i jako životní styl.“ Pro mnohé byla významným zdrojem informací o původu, vývoji a aktuální zahraniční scéně především Jazzová sekce, která v gesci Josefa „Zuba“ Vlčka uspořádala první přednášku o punku v rámci Pražských jazzových dní už v roce 1978. Kdosi z hudebníků pak na otázku, jak se mu nový rockový směr líbí, do přiloženého dotazníku napsal, že „punk je krásný noční motýl“. Souběžně s tím se dostávaly do oběhu i avantgardnější a alternativní nahrávky kapel hnutí R.I.O., sanfranciského undergroundu atp.

Punk rock byla ostrá jednoduchá muzika. „Jak se zjednodušila muzika, tím pádem muselo dojít i k zjednodušení textu,“ míní Hrabalik. „Najednou texty spadly z nadoblačných výšin vrbovského typu zpátky do tý ulice, do toho sídliště, a byly to docela působivý, drsný obrazy života na ulici. Využívaly se hutný slogany - protože slogan ti v písničce řekne víc než desetisloková záležitost.“ Vlček vidí výhodu i v tom, že bolševik neměl rád, když kapely zpívaly anglicky. „Režim nutil všechny kapely, aby zpívaly česky, což svým způsobem podporovalo tuhletu tvorbu. Ona totiž čeština vytvářela nový melodické postupy i v tom punku. Vytvářela takový věci, který i dneska těm zarytejm punkáčům z ciziny zní zajímavě, protože to je jiný, než na co jsou zvyklí.“. Kupříkladu z androše vyšlá skupina The Dom stála na českých textech svého zpěváka Josefa Vondrušky – a ten přitom viděl inspiraci v jednoduchých básnických textech Egona Bondyho.

Baskytarista Ivo Pospíšil společně s Karlem Habalem založili (tehdy) punkovou skupinu Garáž. „Byla to každopádně nová energie,“ říká Pospíšil. „Co mě trápilo, bylo, že jsme nevypadali moc ostře… Byli tam i kluci, kteří vypadali spíš přátelsky než nasraně. V tom vidím takovou tu bezzubost proti britskýmu punku. Tady to bylo takový spíš jen ‚jako‘ a měkčí, včetně toho publika.“ Potřeba mladé generace vymezit se vůči té starší, v tomto případě máničkám, vedla k ježourům na hlavě, sakům, úzkým černým brýlím, úzkým kravatám, sichrhajckou v uchu. Teprve v průběhu 80. let se objevily i pomalované kožené bundy, potrhaná batikovaná trička, různě šité kalhoty a na hlavě účes zvaný číro. Kupříkladu kluci z kapely FPB byli ze začátku chváleni kulturními orgány za to, že vypadají jako slušní hoši - že jsou ostříhaní. To bylo ovšem ještě před tím, než je slyšely hrát…

V Československu se punk nutně musel stát součástí undergroundu. Už jen proto, že hudebně se vycházelo z jednoho zdroje – z Velvet Underground. Byť každá subkultura z nich čerpala trošku jiným způsobem a v důsledku to vypadalo a znělo poněkud odlišně. Punker Jiří „Krtek“ Roček v tom má ale jasno: „Jo, muzika je jiná, ale ti lidi jsou prakticky stejný.“ Hrabalik jeho slova potvrzuje „Obě subkultury, tím, že vytvářely paralelní kulturu k takový tý oficiální frontě, se ocitly na stejný koleji. A že i když je spojuje málo hudebního i vizuálního, tak zjistily, že je spojuje takovej ten společnej pocit ohrožení. Takže bylo jasný, že spolu prostě musej nějak kooperovat.“ Protože undergroundi a punkové sdíleli do určité míry společenskou základnu, stávalo se, že někdo přijel na jednu akci jako mánička, ale na další se mohl objevit už jako pankáč. Určitým ztělesněním spojení undergroundu a punku byl fotograf Štěpán Stejskal. Nejenže obě subkultury fotografoval (přece jen ho bavili víc barevní očírovaní punkeři), ale jakožto máničce se mu nesmírně líbila punková muzika a často se snažil doporučovat punkové kapely na společné akce. V tom měl nakonec zkušenost i teplický punkový manažér Petr Růžička, který poněkud svéráznými metodami svým kapelám (FPB a Šanov) dokázal sehnat hraní v podstatě kdekoliv (i v zahraničí). Nejčastěji ale na androšských akcích.

Underground, který měl už vybudované svoje zázemí a struktury, tzn. baráky, komunity, tiskl si své časopisy a uměl je i distribuovat po celé republice, začal punkové scéně pomáhat: František Stárek Čuňas podotýká, že první punkový festival se konal na Nové Vísce a že když punkáči začali vydávat svůj časopis Maglajz, byla jim půjčena technika, na níž se tisklo Vokno. Navíc undergroundové akce byly pro punkové kapely často jedinou možností, jak si zahrát. A naopak androši to zase vítali, protože pro ně to bylo takové příjemné oživení, změna. Ona kooperace mezi undergroundem a punkem tak až do roku 1989 probíhala velmi dobře.

V každém městě byl alespoň jeden nadšenec a propagátor punku, který to ovšem schytával ze všech stran: od místní organizace SSM, policie i ve škole. Pankáči byli vůbec dost na ráně, na rozdíl od lidí z undergroundu, kterým „kryli záda“ chartisti a VONS, navíc právní normy byly vydávány v jejich samizdatech – na ty si policajti v 80. letech už moc nedovolovali. Punkeři byli mladí a neměli žádné větší zastání - pro policii byli v podstatě lovnou zvěří. To, co punkovou scénu spojovalo a udrželo nad vodou, byl pocit sounáležitosti, fakt, že nejsi sám a také vzdor a zdání svobody. A to měl punk společné i s undergroundem.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Ivo PospíšilIvo Pospíšil

Hudebník, manažer, producent a DJ. Hrával s kapelami DG 307, The Old Teenagers či Garáž. Po revoluci byl dramaturgem klubu Radost FX.

» více «

Osobnost dílu
Štěpán StejskalŠtěpán Stejskal

Undergroundový a punkový fotograf a sběratel nahrávek.

» více «

Osobnost dílu
Petr „Hraboš“ HrabalikPetr „Hraboš“ Hrabalik

Zpěvák, skladatel, textař a příležitostný spisovatel. V 80. letech působil v různých kapelách (mj. v Křečových Žílách), později založil Našrot, s kterým hraje dodnes.

» více «