Předchozí díl | Následující díl

Fenomén Underground

Pokus o Woodstock

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 13  
Sdílet
| Poslat odkaz

Undergroundový duch opravdu žije, o tom není pochyb. Jedním z důkazů je atmosféra na nejstarším českém Open Air Festivalu v Trutnově. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Chytilová

Indiánské léto

První ročník undergroundového festivalu „Východočeský Woodstock“ (jak byl nazván), se měl konat v roce 1987. Ale nedošlo k tomu – policie zavřela organizátory dřív, než přijely kapely. A louku, na níž se měl odehrávat, pro jistotu polila močůvkou a udělala z ní tak normální bažinu. Po sametové revoluci v roce 1990 byl festival uspořádán znovu jako náhrada za ten první, ze zásahu státní Moci neuskutečněný. A pod názvem Trutnov Open Air Music Festival se s malými přestávkami koná dodnes.

U založení festivalu stáli tři lidé. Prvním byl Milan „Svědek“ Padevět, zpěvák androšské kapely Hally Belly. Jednou přišel do kotelny za vydavatelem Vokna Františkem Stárkem Čuňasem a postěžoval si mu, že s kapelou hraje v pražské hospodě na Jahodnici, kde je sál jen pro padesát lidí, ale že se jich na jejich produkci – i bez plakátů, jen pomocí šeptandy – narve klidně dvě stě padesát. „Tak jsem si říkal, že by to chtělo něco většího,“ vzpomíná Svědek. „Ale kam s tím můžeš jít, s takovýmhle davem?… A člověka pak napadne udělat to někde venku… v přírodě… Woodstock… tra la la…“ Druhým byl, jak vidno, Čuňas. A tím třetím Martin Věchet, dealer časopisu Vokno pro Trutnovsko – měl v blízkém Volánově chaloupku a za ní velkou louku do kopce, která navozovala dojem jakéhosi přírodního antického amfiteátru. Což byl přesně typ místa, kde by se dala nějaká ta muzika pořádat.

Kromě původního amerického festivalu Woodstock měli zakladatelé inspiračních zdrojů hned několik. Třeba pro Věcheta byl jedním z impulsů koncert bluesmana Johna Mayalla v rámci pop-festivalu Bratislavská Lýra o dva roky dříve, na který se sjelo publikum z celé republiky jako na náboženskou pouť. Vzpomněl si i na Moravu a její rockové festivaly v Moravském Písku a Veselí nad Moravou ze začátku 80. let. Inspiraci ale čerpal i z dalších zdrojů – významným byl pro něj film o Vinnetouovi: o přátelství, pravdomluvnosti, neohroženosti, statečnosti a cti. A když pak začal studovat historii Indiánů, nejvíce ho zaujal náčelník Geronimo, který dokázal o svou zemi bojovat až do konce. A stejně jako Indiáni, museli se i přívrženci undergroundu na akce, výstavy i baráky dostávat tajnými stezkami.

Taková byla i příprava prvního ročníku: akce se ohlašovala šeptandou, na letácích pořadatelé pro jistotu začernili jména kapel, aby je policie nepozatýkala dřív, než budou moci zahrát. Byl zajištěn aparát, bylo postaveno podium. „Jenže se stala paradoxní situace,“ vzpomíná Věchet. „Všechny kapely dojely, ale ještě než přijely sem, tak nás fízlové zatkli.“ A kdože tam měl tehdy zahrát a nezahrál? Namátkou: Hally Belly, Patologický orchestr m. ML, Hudební hluch, Už jsme doma, MCH Band, Orchestr Bissext, Oscar Band, Petr ‚Pinďa‘ Ouda a další. StB jednomu z Věchetových sousedů zabrala jednu místnost, kde si zřídila hlavní pozorovací stanoviště. Následně honila diváky po stráních a v pátek večer – jak už bylo řečeno – prolila místo konání močůvkou.

Takový byl tedy počátek dnes již slavné tradiční srpnové hudební slavnosti. Dle Věcheta by ovšem festivalové setkání nemělo být jen o hudbě, ale i o názoru, o přihlášení se ke kořenům, k undergroundu. „Dávat mu ještě jinej rozměr, než je jenom ten hudební, dávat mu duchovní přesah. Kdy jsou na jedné straně bohoslužby, na druhý Hare Krišna mlátěj do bezvědomí do těch svých bubínků, a o kousek dál jsou Indoši v týpýčkách, za nimi undergroundový stan Ivana Jirouse, kde se dělaj přednášky, koncerty, folková vystoupení… Kdyby festival neměl i tenhle duchovní přesah, tak by nás to už dávno nebavilo “ Častým návštěvníkem festu byl i president Václav Havel, „Náčelník“ měl festival rád ze třech důvodů: „Pro pospolitost – to mě vždycky na těch rockových koncertech fascinuje, taková ta zvláštní atmosféra sounáležitosti. Potom se mi na tom festivalu líbí jeho pluralitní charakter; tam lze nalézt během jednoho večera věci, které si člověk těžko umí i představit vedle sebe – ani jedněm nevadí, že tam jsou ti druzí, úplně s jiným zázemím, jinými kořeny, jinou estetikou. A za třetí bych řekl, že je na tom hezké, že to trvá tak dlouho.“

Od okamžiku, kdy tragicky zahynula klávesistka Veronika Havlová, která také s festivalem pomáhala, je každý ročník někomu věnován: Amnesty International, vězňům svědomí, obětem roku 1968, Chartě 77, náčelníkovi (viz výše), stejně jako Matce Zemi a Vesmíru i stoupencům dobrovolné skromnosti a životu v úctě k horám, lesům a řekám.

„Výběr kapel nemá žádný klíč,“ říká Věchet. „Od počátku je myšlenka především ta, udělat festival bez ohledu na žánry… Dneska se tomu říká multižánrový.“ Jediný, kdo si tu nezahraje, jsou interpreti s minulostí spolupracovníků StB, přičemž oni sami se k ní nepostavili čelem. Organizátoři chápou, že za každým příběhem je konkrétní lidský osud, že každý nedokázal být statečný, ale pokud někdo jenom mlží a tahá lidi za nos, není v podhorském ležení vítán.

V průběhu let zde vedle navrátivších se emigrantů Charlieho Soukupa, Sváti Karáska, Dáši Vokaté či Vlasty Třešňáka a domácích kapel typu Plastic People, DG 307, Hever&Vaselina Bandu, Echtu, Psích vojáků či Garáže, vystoupily i hvězdy světového rocku, kupříkladu Faith No More, Motörhead, Suicidal Tendencies, Young Gods, Iggy Pop, John Mayall… Divácký úspěch spojený především právě s těmito hlavními hvězdami ale nutí k zamyšlení, do jaké míry je festival komerční záležitostí, a do jaké míry se podařilo udržet undergroundového ducha původního festivalu. Přes tyto otázky a možné výtky, lze říci, že ono spiklenecké kmenové jádro, onen duch pospolitosti, duch tolerance, mající kořeny právě v undergroundu, na Trutnov Open Air Festivalu stále přebývají.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Martin „Geronimo“ VěchetMartin „Geronimo“ Věchet

Organizátor undergroundových akcí. Je jedním ze zakladatelů Trutnov Open Air Music Festivalu, který dodnes každoročně pořádá.

» více «

Osobnost dílu
Milan „Svědek“ PadevětMilan „Svědek“ Padevět

Undergroundový zpěvák, textař a skladatel. Prošel kapelou Křížový výslech, dodnes hraje se skupinou Hally Belly. Je jedním ze zakladatelů trutnovského festivalu.

» více «

Osobnost dílu
František Stárek ČuňasFrantišek Stárek Čuňas

Undergroundový badatel, publicista, organizátor a moderátor podzemních akcí a bývalý šéfredaktor magazínu Vokno František Stárek Čuňas se narodil v roce 1952 v Plzni do sedlácké rodiny, která byla komunisty násilně vystěhována z Českých Libchav u Ústí nad Orlicí. Měl ještě mnohem starší sourozence, sestru a bratra.

» více «

Osobnost dílu
Václav HavelVáclav Havel

Za své literární a dramatické dílo byl oceněn řadou prestižních cen, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru a stal se laureátem nejvyšších státních vyznamenání mnoha států.

» více «