Fenomén Underground

Předci a paralely

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1  
Sdílet
| Poslat odkaz

Kořeny a souvislosti paralelní nezávislé kultury sahají hlouběji, než by se zdálo. Nový dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie V. Křístek

Nový kontakt se skutečností

„Proč se kultura dělí na první a druhou? Existuje vyšlapaná cesta, která je víceméně povinná, a z té cesty se dá sejít. Svoboda, ať už umělecká, nebo občanská, je výsostná mohutnost, řekněme atribut umění a lidské existence vůbec.“ (Eugen Brikcius)

František Čuňas Stárek dnes tvrdí, že existuje určitá úměra: čím je na tom mainstream hůř, čím upadá do stále větších sraček, tím je v undergroundu příjemněji a útulněji. Není proto žádný div, že underground normalizační měl své předchůdce nejen v padesátých letech, ale už v období protektorátu. V té době to byli především taneční chuligáni, nazývaní potápky, nebo také páskové – šlo o tanečníky swingu. Americká hudba se šířila po celé Evropě, v nacistickém Německu a Rakousku byl ovšem swing zakázaný. V protektorátu Čechy a Morava se k němu nejdříve přistupovalo smířlivěji – nacisté totiž nepočítali s tím, že česká mládež půjde bojovat na frontu, kde bylo třeba, aby pevný postoj vojáka nebyl podrýván hudbou a tancem nepřítele. Ovšem později byl přesto vydán administrativní zákaz výstředního tance (s detailním popisem toho, co se tím myslí) a poté následoval i zákaz tance úplně, což se zdůvodňovalo tím, že není možné, aby německý voják proléval krev a česká mládež se mezitím bavila pochybnou hudbou a tancem.

Těsně po válce, a samozřejmě ještě více po únoru 1948, se v české společnosti občas šířil názor, že zákaz americké hudby a pronásledování potápek je to jediné z nacismu, z čeho by si měl socialismus brát příklad. V první polovině padesátých let odvážely bezpečnostní orgány nejvýstřednější tanečníky přímo z Lucerny na bramborové brigády a po týdnu je do Lucerny zase vracely – jejich do té doby pečlivě udržované úbory byly po týdenní dřině špinavé a zablácené, a samotní tanečníci pak padali vyčerpáním a do skoku jim vpravdě nebylo. Za swingový tanec na veřejnosti a později ve druhé polovině padesátých let za rock´n´roll hrozily vysoké nepodmíněné tresty, kampaň proti němu byla neskutečně štvavá – viz soud s tzv. výtržníky z Mánesu v roce 1957.

Nebyli to ovšem jen páskové a chuligáni, kdo si žil po svém. Významnou osobností padesátých let je především básník Egon Bondy (vl. jm. Zbyněk Fišer), původně surrealista, později hledač nové estetiky a společně s básnířkou Janou Krejcarovou první skutečný představitel české poválečné bohémy. Na přelomu let 1950 a 1951 spolu s básníkem a výtvarníkem Ivem Vodseďálkem založil Edici Půlnoc. Tato edice, ve které vycházely Bondyho sbírky totálního realismu a Vodseďálkovy trapné poezie, byla spíše dozvukem avantgardních skupin 30. let a fakt, že je podoba textů samizdatová, byl dán shodou nepříznivých okolností, které naši zemi tenkrát postihly. Díky nim se také zrodilo hlavní krédo nebo spíš cíl edice - sbírky nebyly určeny k publikaci, nýbrž ke konzervaci (uchování).

Na začátku padesátých let se Bondy seznámil se spisovatelem Bohumilem Hrabalem a výtvarníkem Vladimírem Boudníkem. Boudník byl znám zejména novým výtvarným stylem, který vymyslel, tzv. explosionalismem – své grafické listy umělec realizoval přímo v továrně, kde pracoval. Bydlel s Hrabalem v jeho libeňském bytě, kde se nejméně dvakrát týdně všichni tři potkávali a nad značným množstvím piva vedli dlouhé, mnohahodinové, často celonoční diskuse o literatuře a umění a filosofii. Avšak i přátelství této silné trojky se časem vyčerpalo a rozpadlo, každý šel dál svou cestou. Na zvláštní fakt pak upozorňuje básník a hrabalovský badatel Tomáš Mazal: „Žádný z těchto – jak je nazval Hrabal - ‚něžných barbarů s otiskem prstu Božího na čele‘, ale neskončil moc dobře: Boudník se omylem oběsil, Hrabal spáchal sebevraždu skokem z okna a Bondy zemřel na popáleniny, když mu od cigarety vzplanuly fousy.“

Po rozchodu s Hrabalem a Boudníkem Egon Bondy vystudoval FF UK, zplodil dítě, našel si novou družku Julii a na konci šedesátých let obrátil svou pozornost směrem k podzemní společnosti v malostranském divadle U Orfea. To vedli herec a režisér Radim Vašinka a jeho žena, které se přezdívalo Bleducha. Vašinka, který se o Bondym dozvěděl od režiséra Grossmana, ho ihned pozval k Orfeovi. Nejprve ovšem přišla básníkova družka Julie divadlo zkontrolovat a pravděpodobně je uznala za vhodné, protože po ní přišel i Bondy sám a už téměř neodešel. Vyhovovala mu zdejší společnost i nonkonformita a neuspořádanost divadla.

Orfeus byl zrušen v roce 1972, ale to už měl Bondy nový objev. Díky Ivanovi „Magorovi“ Jirousovi se totiž seznámil s tvorbou kapely Plastic People of the Universe, která navíc začala Bondyho texty zhudebňovat. Bondy, který už nepočítal s tím, že by mohl někdy veřejně publikovat, z toho měl až dětinskou radost, do nového podzemního ghetta vstoupil radostně a stal se tak jedním z guruů normalizačního undergroundu. K jeho 45. narozeninám byl věnován první samizdatový sborník undergroundové poezie a Bondy na oplátku zase napsal o „androších“ román „Invalidní sourozenci“.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Egon BondyEgon Bondy

Básník, prozaik, překladatel, filozof a učenec. Byl jedním z největších československých myslitelů, které jsme tu ve 20. století měli.

» více «

Kdo byl…
Egon Bondy
Egon Bondy

filozof a básník

* 20. 1. 1930

† 9. 4. 2007

Související pořady