Fenomén Underground

Diagnóza PZ

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 3  
Sdílet
| Poslat odkaz

Pavel Zajíček je klíčovou osobností českého undergroundu. Výjimečné jsou jeho výtvarné práce, verše i texty, ale především jeho skupina DG 307. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

Roztrhané světy Pavla Zajíčka

Zajíčka / beránka Božího jste zmlátili / Husáku, dosud jsem ti neříkal / ??? / a teď ti říkám: / Co jsi zachránil? / Dopadl jsi hůř než Hácha. / Zajíčka, beránka Božího, / jsi nechal zmlátit na SNB Praha 5 // Kde jsi byl, Husáku? / Co jsi zachránil? / Beránka Božího jsi nechal zmlátit.

Tak zní dle Ivana „Magora“ Jirouse přepis jeho básně V H b k s (V Hradčanách bestie krvelačná sedí), kterou napsal celou v začátečních písmenech o básníkovi, hudebníkovi a výtvarníkovi Pavlu Zajíčkovi. Dle Magora je Zajíček po Máchovi největším romantickým básníkem, kterého kdy Češi měli. Jirous také srovnává různá období života v undergroundu, života mimo systém: nejlépe prý bylo ještě v první polovině 70. let. Později, když začaly být máničky zavírány nebo v rámci akce Asanace nuceny k emigraci, „to už tak kór moc šťastná léta nebyla.“ A právě velmi drsná forma estébáckého projektu Asanace stojí za Zajíčkovým rozhodnutím opustit Československo. Byl obviněn ze znásilnění nezletilé a při výslechu několik hodin brutálně mlácen. Poté se rozhodl odejít do emigrace, konkrétně do Švédska. „Zajíček musel odejet, protože věděl, že jsou schopní a ochotní ho zabít,“ podotýká Jirous.

V té době emigrovala anebo byla donucena k emigraci spousta příslušníků undergroundu, ale jak říká Dana Němcová, nebylo možné nikoho soudit, protože každý měl své důvody. „Bylo mi to líto, že Pavel odjel. Tehdy odjíždělo hodně lidí a nesla jsem to dost těžce. Jako podraz jsem žádný z těch odjezdů nevnímala… Mohlo nás to nanejvýš bolet, protože zůstala po těch lidech mezera.“ Sám Zajíček ke své emigraci říká: „Popsat impuls vnitřní volby či pocit toho, někam odejít, je hledáním svojí vlastní vnitřní svobody v propojení s konkrétním světem. Mně šlo o existenci tvůrčí a obyčejný lidský svobody, kterou jsem najednou začal šíleně postrádat. K tomu došlo ještě k těm fyzickým konfliktům, který jsou nesmírně ponižující… Mě to dohnalo k tomu, že mi to docvaklo, a já si řekl: jedu…“

Po několika letech strávených ve Švédsku, odletěl Pavel do USA. V New Yorku se živil jako stěhovák, to ostatní – výtvarné práce (tvorba soch, koláží a asambláží), psaní a hraní – se pro něj stalo vnitřní posedlostí. Výtvarné vzdělání neměl, k potřebným materiálům se dostával sám. On osobně vidí výtvarné umění v těsné blízkosti psaní a hraní: „Je to sbírání odpadu a zpracovávání, práce s lepením atd. Je to jiná forma zápisků. Koláže – to jsou roztrhaný světy.“ V NY jeho práce zaujaly – měl dokonce i několik výstav. Hudebních vystoupení měl minimálně, ale byl kupříkladu jedním z účastníků benefičního koncertu pro Ivana M. Jirouse, který v Československu opět dlel za mřížemi. Koncert se konal v roce 1989 v newyorském klubu Kitchen a Zajíček na něm vystoupil společně s dalším emigrantem Bovím Ungerem a americkým jazzovým kytaristou Gary Lucasem.

Od té doby, co se vrátil do Čech, se Zajíček snaží na New York nemyslet. „Život je fyzická záležitost, nikoli záležitost nějaké představivosti. To místo někde je, ale když v něm fyzicky nejseš, tím pádem nejseš ani duchovně napojenej, tak… Prostě se snažím se tím nezabývat.“ Obnovil DG 307, docela často s kapelou vystupuje a neustále proměňuje jak její hudbu, tak její muzikantské obsazení. A když padne otázka, co nejraději poslouchá, odpoví, že tou nejlepší hudbou je pro něj ticho: „Vše začíná v tichu. A do ticha to odchází.“ Ticho je také obrazem jeho nynějšího života. I většina jeho přátel potvrzuje, že po návratu z emigrace jim Pavel připadá jakoby do sebe zanořený a komunikace s ním je ještě více „plachá“, než byla předtím.

„Korálky času se rozkutálely, kde je najít?“ říká Pavel Zajíček. „Je to jednoduchý příběh jednoho života, ne zapamatovatelný, spíše snadno zapomenutelný. A je to i období toho souboru, který si dal název DG 307… DG 307 existovali, existují, a jednoho dne ten pojem bude zapomenut. I toto celé období. Korálky budou smeteny, odhozeny někam na odpadiště, a život půjde dál…“

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2012 – ST  AD  HD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Pavel ZajíčekPavel Zajíček

Básník, textař a výtvarník Pavel Zajíček je právem pokládán vedle Ivana Jirouse a Mejly Hlavsy za nejvýznamnější postavu tuzemského undergroundu. Spjatý je zejména s kapelou DG 307.

» více «