Zatmění

Mladá, atraktivní Vittoria se rozejde s milencem a vzápětí si začne s mladým a bezohledným burzovním makléřem. Rozvíjející se vztah, ani vzájemná sexuální přitažlivost však nemohou překrýt citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost dávat a přijímat lásku.

Film je součástí Antonioniho „tetralogie citů“, do které patří ještě filmy Dobrodružství (1960), Noc (1961) a Červená pustina (1964). Hrdinka v podání Antonioniho dvorní herečky této doby, Monicy Vittiové, pociťuje nedostatek lásky, sama však neví, co vlastně chce a co si má se svou nespokojeností počít. S milencem žijí jen pro daný okamžik, jsou jen jednajícími těly, jejichž nitro je prázdné. Pocity protagonistů jako by odráželo odcizené město kolem nich: rozestavěná předměstí, průmyslové čtvrti, dravé prostředí burzy. Antonioni svůj snímek staví pečlivě a pomalu, střídá obrazy, jako by psal báseň. Odhozená cigareta či opuštěná křižovatka tak vyjadřují stejné poselství jako výmluvné tváře ústředního mileneckého páru: zažít jednoznačný cit či dokonce milovat navždy je v dnešním světě těžké, snad až nemožné…