Vánoční promluva synodního seniora Joela Rumla

Poselství Vánoc

Joel RumlKouzlo Vánoc nás podmaňuje všechny, bez rozdílu.Vánoční svátky to mají v sobě. Jak svým krásným koloritem, tak i svým slovníkem, přáními. Je to tak dobře. Přesto stojí za to, kromě dárků a přesvědčování o lásce a vánoční atmosféře soustředit se na to, co Vánoce nám říkají ve svém jádru. Všichni to víme, Vánoce k nám mluví právě takovou idylkou. Obrázků, jako je tento, jsou domácnosti teď plné. Čím je člověk mladší, tím rychleji spěchá, aby to překvapení odhalil. Ty dárky vlastně dárky nebyly, jen se zdálo, že jsou. Byly jakoby. Nevím, zda je to někde evidováno, ale připadá mi, že slovo jakoby, někdy v naprosto šílených souvislostech, patří u nás dnes k nejužívanějším. I když toto slovo vsouváme do svých vět téměř nevědomky, jeho užití nemusí druhá strana brát tak zcela bez významu. Ten, kdo poslouchá, se může zarazit, když je něco popisováno jakoby. Je-li něco jakoby, je to vůbec míněno doopravdy? Myslí to mluvčí vážně? Není divu, že např. výpověď, pojedeme k moři jakoby na dovolenou, může ve skutečnosti znamenat, že vlastně ani neodjedeme. Že jsme na dovolené, a přitom nebudeme odpočívat. Ono to zní trochu fantasmagoricky, ale ve skutečnosti to tak je. Jezdíme na dovolené, taháme s sebou počítače a první naše starost po příjezdu je, zda tam je wi-fi připojení nebo zda je tam signál. Díváme se na památky, koupeme se v moři, a přitom jakási zvláštní mlhovina nám zatemňuje mysl, vlastně pořádně nevnímáme opravdovou skutečnost, natož abychom se z ní těšili.

S Vánocemi je to podobné. Jsou to svátky míru, pokoje, lásky, lidské vzájemnosti a rodiny. Právě při nich si brzy začínáme lézt na nervy a po pár dnech volna se těšíme, když už to skončí a přijde všednost, ta otravná, únavná, ale vlastně milovaná, protože ona o nás rozhoduje. Vypadalo by to, že s tím mají Vánoce jen málo společného, ovšem právě Vánoce svým nejvlastnějším sdělením hovoří o skutečném předpokladu plnosti lidského bytí a žití. Pokud toho není, není opravdovosti, není spolehlivosti, je jen prázdno, jen jakoby. Základ plného žití je v lásce a v ničem jiném. V lásce nesobecké, v lásce nehrané, v lásce upřímné. Tím, že se většinově základnímu vánočnímu sdělení vzdalujeme, tím, že si vše děláme podle svého, mnohdy právě jakoby, aby se neřeklo a aby se naplnila očekávání, tím dáváme i lásce, jako základu plného vztahu k životu i bližním, svůj a jiný obsah. Ten určujeme svou samolibostí, sobeckostí a nechutí se dělit o život s druhým. Tváříme se jako blízcí, ale nejsme jimi. Jsme jakoby manželé, manželky, otcové a babičky, ale ve skutečnosti nás toto poslání nenaplňuje ani neoslovuje, chceme být jinde, jinými, chceme jakoby žít jiný život. Jsme většinou jen těmi, kteří plní roli, kterou po nás okolí žádá a za kterou nás mnohdy i bohatě odměňuje. A je pak katastrofa vidět, co zbylo z původního sdělení, na čem má stát stvořený života člověk.

Vánoční příběh opakovaně a znovu ukazuje, že to má a může být jinak. Jiný život než ten, který máme, mít nebudeme. I to naše hraní jakýchsi podivných dvoj-trojrolí nás jednou doběhne. Ani tisíckrát vyslovené jakoby nás nepřenese jinam. Upřímně vyhledávané poselství Vánoc, láska Boží, zrozená v betlémském dítěti právě do našeho světa, je klíčem, který otevírá dveře k životu, jenž těší, i když zůstává stejně nesnadný a obtížný. Láska Boží, která byla a je opravdová, nehraná a nepředstíraná, ta uměla a chtěla kvůli nám jít až do krajnosti. Ona je tím, z čeho a s čím lze žít. Co dokonce bez ohledu na Boží autorská práva můžeme kopírovat a brát jako berlu pro zapření se vůči všem nebezpečím, pokušením a snům o lehkosti bytí. Láska Boží je to, co přichází, abychom se na ni spolu a společně zavěsili a zbavili se svých jakoby, svých masek, svých kulis. Vánoce, zrození Spasitele, to je nabídka, abychom svá jakoby opustili a šli za správným smyslem. I Boží láska je rukou, která dává, která chce a umí podepřít a pohladit, která se natahuje, ale ne proto, že chce vzít, ale proto, aby se stala silnější v setkání s druhým, známým i neznámým. Vánoce přinášejí to, co si může každý z nás zkusit a dovolit. Jenom v pokusu vtahovat Boží lásku mezi nás je naplnění, smysl a radost našeho jedinečného života. Pokud na vás záleží, vracejte se k němu tak rychle, jak je možné. Třeba namísto prázdna přijdete na něco lepšího a trvalejšího i tam nebo u koho to ani nečekáte. Přeji vám pokojný Štědrý večer a požehnané Vánoce.

Stopáž7 minut
Rok výroby 2012
 P ST