Obřízka je v Keni už zákonem zakázaná, ale tradice iniciačního rituálu dospělé samburské ženy stále trvá. Režie M. Hrdý

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Dvěma českým dokumentaristkám se podařilo získat důvěru žen ze severokeňského kmene Samburů. Žili s nimi ve vesnici, povídaly si nejen o problémech, ale i o radostech. Samburky jim tak dovolily v unikátně otevřených zpovědích nahlédnout do zákulisí krvavého rituálu zvaného ženská obřízka. „Ráno mi oholili hlavu a oblékli slavnostní náhrdelník. Celý den byl vlastně velmi slavnostní. Večer mne položili na kůži před vchodem do domu. Ženy mě držely za ramena a za nohy. Strašně to bolelo. Nepředstavitelně…“ To jsou slova jednatřicetileté Elisabeth, Samburky z vesnice Nangida.

Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové, kteří tamní vyprahlou buš obývají, ji považují za něco, co je jejich součástí, co odnepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka.

Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná. Nemá pro společnost žádnou cenu, je to jen dítě. Teprve s obřízkou může vstoupit do manželství a k stáru získat jakous takous vážnost. Postavení ženy v samburské společnosti je navzdory 21. století skutečně nevalné. Tady nevládnou civilizační návyky. Tady se život řídí během přírody a tisíciletými zvyky. Pro Sambury je klitoris a malé stydké pysky něco, co se dá stejně jako vlasy nebo nehty jednoduše zkrátit.

Více na portálu ČT24



Stopáž35 minut
Rok výroby 2011
 ST
ŽánrDokument