Rozhovor s Martinem Dejdarem

Kdy jste naposledy jel vlakem?

Už je to hodně let, kdy jsem pravidelně kvůli studiu jezdil ze svého rodiště do Prahy. Poslední dobou se dopravuju hlavně autem. Až tento pořad mě znovu přitáhnul na koleje. Některé staré známé zvuky a vůně mne na chvíli vrátily zpět. A bylo toho hodně, co jsem slyšel a viděl úplně poprvé.

Hrál jste si jako kluk s vláčky?

Jasně! I jejich značky si pamatuju. Ale už dávno nevím, kde je jim konec. I v našem putování po českých železnicích jsme narazili na expozice železničních modelů a potkal jsem se s krásnými blázny, co si s nimi dodnes hrají. Je úžasné, kolik dovednosti a zároveň posedlosti je zapotřebí k výrobě železničních miniatur. Připadá mi, že při jejich prohlížení si teprve uvědomíme, jakými byli naši předkové mistry.

S čím si hrají vaše děti?

Mezi jejich hračkami vláčky nejsou. Ale vzal jsem s sebou na natáčení svou dceru a byla světem na kolejích naprosto okouzlená.

Jak byste pozval diváky ke sledování pořadu?

V pořadu vám chceme poodhalit některá tajemství. Jsem přesvědčen, že o mnohých jste ještě nikdy neslyšeli. Ale zároveň vám připomeneme leccos z toho, co patří i do vašich vzpomínek. Věřím, že stejně jako já, přijmete pozvání na cesty křížem krážem po železné dráze, a že nám na nich bude společně hezky.