Před pár lety němečtí archeologové po nenápadném nálezu potvrdili rozsáhlým výzkumem dosud neznámé střetnutí Germánů s římským vojskem v roce 235. Německý dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Co je to dolabra? Zřídka užívané latinské slovo se může stát klíčem k jednomu z nejsenzačnějších výzkumů německých archeologů ve vlastní zemi.

Protože římská výkopová sekyra – a nejde o nic jiného, než o raný krumpáč – která byla nalezena na jednom poli na Harzhornu v Dolním Sasku, předznamenala novodobou archeologickou senzaci. Archeologové totiž rozsáhlým průzkumem objevili bojiště v západním předhoří Harzu, poblíž dálnice A7 u Kalefeldu (Landkreis Northeim).

Od roku 2008 tam probíhal archeologický výzkum a počet nálezů překonal s nyní již více než dvěma tisícovkami vše, co bylo objeveno na možném místě porážky Varových legií v Teutoburském lese, u Kalkriese. Nyní se k tomu připojila dokonale dochovaná dolabra, těžká železná výkopová sekyra. A zdá se, že se náhle odhaluje, k čemu vlastně přesně na Harzhornu došlo. Těžko rozluštitelný nápis na tomto nástroji prozrazuje, komu náležel: Legio IIII Flavia, císaře Severa Alexandra (222–235 po Kr.). Způsob psaní čtyřky ve formě IIII namísto IV. je v pozdním starověku docela běžný.

K dataci bitvy „kolem roku 235“ poukázaly již nálezy mincí. Nadto bylo známo, že nástupce Severa Alexandra, císař Maximinus Thrax (235–238) vytáhl z Mohuče na tažení do nitra Germánie, které připravil již jeho předchůdce. Podle jistých náznaků měl být sám Maximinus velitelem jisté „Leg. IV A nakonec existuje ve Špýru (Speyer) náhrobek římského legionáře z Legio IV Flavia, který, jak praví nápis – padnul při výpravě do Germánie (Expeditione Germaniae). Po nejnovějších nálezech se průběh boje na Harzhornu jeví v novém světle. Protože římské vojsko, které se, jak se zdá, nacházelo na zpáteční cestě ze severu, narazilo v horském úseku na Germány, kteří zde chtěli uplatnit zcela stejnou taktiku jako před dvěma stovkami let u Kalkriese. I zde využili své znalosti terénu úzkého průsmyku mezi výšinami a bažinatou proláklinou, kudy vede dnešní dálnice, který omezoval možnosti manévru těžce vyzbrojených římských oddílů. Jak na sebe vlastně bojové síly narazily? Ovšem tentokrát počty nevyšly. Zdá se, že Římané své bojové síly rozdělili a napadli v široké frontě čelně Germány na hřebenu Harzhornu. Druhá pochodová kolona zjevně obklíčila útočníky zezadu a sevřela je až k úplnému rozdrcení v kleštích. Zvláště podivným způsobem se mění další průběh událostí, protože římské oddíly podle svědectví nejnovějších nálezů odtáhly na dvě různé světové strany: jedni na západ, druzí na jih. K závěrům bude zapotřebí ještě dalšího archeologického výzkumu. Ten by měl pokračovat i v dalších letech. Jedno je však již dnes jisté: Germania Magna byla i po bitvě v Teutoburském lese pod intenzivním římským dohledem. Tato dříve „posmívaná domněnka“, jak uvádí archeolog Henning Haßmann, bude pro archeology „stále více pravděpodobnou“.

Originální názevBattle of Harzhorn, The
Stopáž54 minut
Rok výroby 2011
 )D( ST
ŽánrDokument