Útěk do Budína

Zdramatizovat Vančurův milostný příběh z období "budování státu" je myšlenka, která se na našich filmových luzích toulala už dlouhá léta. Nakonec ji předložil dramaturg Jan Otčenášek, který ji potkal ještě v Krátkém filmu, skupině Nemanská-Slavíková. Klenuté a důkladné vyprávění ve verzích scénáře, které těm opravdovým předcházely, vedlo k tomu, že se budoucí koprodukční strany rozhodly pro pětidílný seriál jako pro finančně i realizačně nejoptimálnější řešení.

Paradoxní je, že klasika českého moderního románu, Vladislava Vančuru, adaptovali slovenští tvůrci. Martin Porubjak, Marian Poubiš a budoucí režisér seriálu i filmu Miloslav Luther. Scénář vznikal ve slovenštině, protože co se dialogů týče, nebyla v předloze žádná opora: Vančurův román přímé dialogy téměř nemá. Dialogy českých postav se do češtiny překládaly.

Práva k užití televiznímu i filmovému nebylo nejprve třeba kupovat, protože V. Vančura byl již volný autor. Ale dřív, než došlo k realizaci, se změnil autorský zákon a ochrana autorských práv byla prodloužena na sedmdesát let. Jednání s dědici slavného spisovatele nebyla snadná: byli si vědomi své silné pozice, protože projekt byl již rozpracován.

Koprodukce se zúčastnila Česká televize, kde projekt vznikal a kde byl také dramaturgován a kde se schválil scénář. Slovenská televízia je druhým, rovnocenným partnerem a Ars Media, soukromá společnost Igora Hudece byla jako třetí partner výrobcem seriálu. Česká televize s Ars Media spolupracovala několikrát, např. při výrobě seriálu manželů Kohoutových: Konec velkých prázdnin či v případě filmu Anděl milosrdenství podle scénáře Vladimíra Kornera. Obě díla režíroval M. Luther. Ars Media přizvala jako svého společníka k výrobě seriálu ještě tvůrce maďarské.

Seriál byl točen na film super 16 mm. Skvělá kamera: Vladimí Holloš.

V české literatuře se snad nenajde druhá předloha, která by lépe vyhovovala společnému česko-slovenskému dílu. V první rovině jde o přesvědčivý příběh vášnivé lásky, která nehledí na konvence a která spojí dvě rozdílné povahy. Českou měšťanskou dívku Janu Myslbekovou a Tomáše Baránya, synka z patriarchální slovenské statkářské rodiny, svedou dohromady studia na Karlově univerzitě. Bez rozmyšlení zvolí společnou budoucnost, ale ukáže se, že Tomáš neunesl odpovědnost, kterou manželství v komplikované společenské situaci představuje, a i když láska dvojici nikdy zcela neopustila, vztah krachuje a končí tragicky. Ale jde o milostný trojúhelník, protože Tomášův otec, vdovec Štefan a Jana se naopak rodinnými útrapami sblíží. Nikdy si, pokud Tomáš žil, ani slovem, ani gestem nesdělili, jak nepostradatelný je pro každého z nich ten druhý, ale po Tomášově sebevraždě a určitém čase se rozhodnou pro společný život.

Nevyjádřená láska Štefana k Janě je jedním z nejdojemnějších momentů filmu a Štefanova role patří k nejzdařilejším kreacím Boleslava Polívky vůbec. Rovněž půvab a moudrost, kterými vybavila svou roli Jany Lenka Vlasáková, patří k mimořádnému herectví.

Román a seriál se podle svého přirozeného děje odehrávají napůl v Čechách, napůl v krásné podtatranské krajině a samozřejmě v Budapešti a také ve Vídni, tedy v prostoru střední Evropy a už jen tato šťastná okolnost je z dnešního hlediska zvlášť aktuální a zajímavá a i divácky přitažlivá.

Tím se dostáváme k druhé rovině Vančurova románu, kterou seriál ještě podtrhl a i volněji fabuloval. Vladislav Vančura vědomě zachytil atmosféru rozpadu rakousko-uherské monarchie a jasnozřivě pojmenoval některé společenské fenomény, které mnohonárodnostní soužití v nových státech přinášelo. Dlouhá léta se zdálo, že kostky jsou definitivně vrženy a že se musíme všichni s daným stavem vyronat, ale teprve v současnosti se osudy národů změnily - a to i díky nevyřešeným otázkám, o nichž už věděly Vančurovy postavy. A tak, kdo se nechce zcela podat jen příběhu lásky, může najít v seriálu i nápovědy toho, proč Češi a Slováci nezůstali ve společném státě, může nalézt některé odlišné charakterové rysy obou národů. Kromě toho období po vzniku Československé rebubliky se v něčem podobá dnešním dnům. Tím je seriál velmi aktuální a pevně společensky zakotvený, zmiňuje se objektivně o historických faktech a vyjadřuje jasný názor.

Ovšem nebyl by to velký umělec V. Vančura a citliví slovenští tvůrci, scénaristé a režisér, aby jakoukoliv ideologii či společenská hlediska nadřadili lidskému příběhu. Je jedno, jaké národnosti kdo je, záleží na tom, jaký je člověk. A tak také ti, jimž patří naděje, tedy Jana a Štefan, jsou při všech svých chybách lidé vzácných charakterů, které si musí každý ze srdce zamilovat. Domníváme se, že realizace seriálu je opravdovým počinem veřejnoprávní televize jak české, tak slovenské.