Útěk do Budína (2/5)

Dáša, Janina nejbližší kamarádka, se vdává v pravoslavném kostele na Petříně. Svatební hostina se koná U Fleků a mezi svatebními hosty probíhá výměna názorů na politiku. Dominuje Dášin otec, pivní maloměšťák, který má v hlavě opravdu zmatek. Otázkou je, zda se bolševici v Rusku udrží, hovoří se o vztahu k půdě a pozemkové reformě u nás. To má vztah k osudu Tomášova otce, který na svém statku na Vydře těžce pracuje, ovšem spíš feudálním něž kapitalistickým způsobem.

Jana s Tomášem mají schůzku v soudním paláci, ale proces, který sledují, je nebaví. Jana by ráda, jak říká, někam utekla. Tomáš ji bere za slovo. Pro něj, který s otcem procestoval Evropu, změna města nebo fakt cesty nic neznamená. A tak se stane, že místo aby šla Jana se sestrami do divadla na představení svého platonického ctitele Egona, sedí s Tomášem ve vlaku a jedou do Budína. Jana ani nevěděla, že Budín znamená Budapešť. Ale je šťastná a lásce k Tomášovi a Tomášově k ní se v nočním vlaku dostane vyjádření.

Doma je ovšem poprask. Matka a sestry hledají Janu všude, až druhý den přijde telegram, že je s Tomášem v Budíně. Matka určí, že pro Janu pojede zeť Brehm.

To ale už se stali mladí lidé milenci, bydlí v hotelu, kde, jak jsme si všimli, nebyl Tomáš neznámým hostem, milují se a užívají si v krásném městě.

I Tomáš poslal expres dopis svému otci. Vidíme poprvé Štefana Barányho, pištu báčiho či pána velkomožného: je v lese, kde medvěd způsobil škodu a kde se potulují banditi. Je to muž v plné síle, přirozený, klidný, laskavý a velkorysý. Je léta vdovcem. V krátké scéně nad strženým kusem si už můžeme všimnout všech těchto vlastností, které budou určovat Štefanův part. Štefan, právě tak jako Brehm, se rozhodne do Budína jet.