Do moře míst (13/13)

S Tomášem Hanákem na cestě automobilem z Istanbulu na Gibraltar

Poslední část Tomášovy středomořské cesty začíná ve Valencii. Jižně odtud, v pouštích Cabo de Gata, si ověříme, že jde skutečně o nejsušší místo Evropy, a tak rychle zamíříme k západu, do El Rocia. Tady se na začátku léta pravidelně koná největší španělská fiesta.

Celý týden se sem sjíždějí kolony vozů tažených voly a celé kavalkády pestře vyšňořených jezdců na koních. Víno teče proudem a ze všech stran znějí kytary. Není to nic překvapivého – jsme totiž v Andalusii, v zemi flamenca. Aby se ale Tomáš dozvěděl o flamencu co nejvíc, vydává se do Granady. Tady už dlouhá léta žije brněnský kytarista Petr Vít, který Tomáše vezme na hodiny tance, ale také za svérázným kytarářem Jermanem, který staví kytary určené právě na flamenco.

Kromě flamenca je Granada proslulá také nejarabštější čtvrtí v Evropě, Albaicínem, také ale cikánskými jeskyněmi na kopci Sacromonte a především legendární Alhambrou. V ní jako byste se náhle přenesli do pohádek Tisíce a jedné noci. V Granadě žili Arabové 700 let a dodnes se sem rádi vracejí.

Z Granady už Tomáš míří do cíle celého svého putování – na Gibraltar. Projde se bludištěm skalních chodeb obří vojenské pevnosti, setká se s drzými makaky a zastaví se až na Evropském mysu, jelikož dál už prostě cesta nevede. Tady, Gibraltarskou úžinou, už vykukuje Afrika a to znamená, že jsme na konci Evropy a také na konci naší cesty. Adios amigos.

foto: Roman Žebro Pekař