Fenomén

Rozhovor s moderátorem Janem Pokorným

Pane Pokorný, co mají společného IQ 130, Fenomén a Mensa?

Jan Pokorný
moderátor a novinář

Když mi dáte časový limit 30 sekund, jako ho mají soutěžící ve třech úkolech prvního kola v každém díle, zkusím na vás něco vychrlit. Jde o velice unikátní formát, ve kterém mezi sebou poměřují své mozkové kapacity lidé s IQ vyšším než 130 za dozoru předsedy slovenské Mensy a bývalého šéfa té české. Není to vědomostní soutěž: někomu se daří lépe v úkolech na prostorovou představivost, jiný je brilantní v logice, další vám spočítá úplně všechno nebo si levou zadní poradí s otázkami kulturně-jazykovými. Ten, kdo nakonec v desátém dílu vyhraje, musí zvládat všechno. Pak je opravdovým Fenoménem. Snad jsem to stihl v limitu.

Hodnota IQ hraje v soutěži Fenomén prim. O vítězi ale budou rozhodovat i další faktory…

Už jsem o tom trochu mluvil. Divák brzy zjistí, že tam je důležitá i taktika. V každém díle se dva soutěžící ocitnou v pásmu ohrožení a v rozstřelu si to rozdají o to, kdo vypadne. Dostanou otázku, a kdo se první přihlásí s odpovědí, jde do tzv. kruhu pravdy. Tam musí ukázat svou odpověď napsanou na papíře. Pokud není správná, postupuje ten, kdo se nepřihlásil. I když třeba neodpověděl vůbec. Svůj vliv určitě má i studio, které je udělané velice chytře a atraktivně. Na obrazovce působí velice dobře, takže divák nesleduje vědomostní soutěž ze 70. let, ale moderní show. Ale marná sláva – pro soutěžící, často i z malých vesniček, je to většinou první setkání s televizním světem, což je chvílemi může trochu rozhodit nebo rušit při koncentraci. Ale Fenomén musí něco vydržet.

Jako moderátor toho máte hodně za sebou, ale deset mimořádně inteligentních lidí najednou jste ve studiu zřejmě ještě neměl. A i když jejich počet bude s každým dalším dílem klesat, já bych byl na vašem místě trošku nervózní…

To máte pravdu. Moderoval jsem třeba diskuse, kde nebyl někdy ani jeden inteligentní host, takže je to celkem nezvyk. Ale teď vážně – lidé s vysokým IQ mají často svůj svět. Někdy mají problém s praktickou inteligencí, protože dostali dar v jiných sférách mozku. Občas znají definice všeho druhu, ale nevědí, kdo je to fotbalista Messi. Na začátku jsem nervózní byl, obzvlášť, když jsem zkoušel spolu se soutěžícími řešit úkoly. Jen občas jsem se vešel do stanoveného limitu. Proto věřím, že diváci, kterým to nedá a budou s tužkou a papírem řešit úlohy, se zaradují, že v tom tápání nejsou sami.

Co nového jste se o sobě díky Fenoménu dozvěděl?

V padesáti letech se dozvídám spíš už něco starého. Třeba to, co jsem věděl – že si poradím s úkoly kulturně-jazykovými. A taky to, že mě baví, když mě někdo při moderování překvapí a já musím spontánně reagovat. To se při moderování soutěže občas stalo. Napadá mě okamžik, kdy mi půvabná mladá dáma s IQ 160 vysvětlovala, jak došla k výsledku. Mluvila o tom jako o nejvšednější věci pod sluncem a mě opravdu padal čelist. Byli fakt dobří.

Co vám dalo při moderování této soutěže nejvíc zabrat?

Myslím, že ty pozvánky „supermozků“ do jejich zajímavého světa. A pak taky ty okamžiky, kdy se museli mimořádně soustředit, protože úkol byl těžký a už šlo třeba do tuhého. Já v tu chvíli komunikuji s diváky přes kameru, což soutěžící ruší, a proto bylo nutné najít nějakou rozumnou míru. Ve štábu, který tuto soutěž připravuje, jsou ale velcí profesionálové, kteří mi vysvětlili, jak si mám počínat. Soutěž, navíc takhle „na hlavu“, jsem nikdy nemoderoval.

Jaký máte vůbec vztah k logickým hádankám a rébusům? Pouštíte se do nich ve volném čase?

Příležitostně. Když mi nabídli moderování toto soutěže, zkusil jsem si udělat IQ test alespoň na internetu. Výsledek neznám. Ale o něčem svědčí to, že na jeho konci jsem musel odeslat SMS za 90 korun, abych získal kód a pak snad i výsledek. To jsem z úsporných důvodů neudělal.

Která postava z českých nebo světových dějin vám imponuje svou inteligencí?

Asi by jich byl celý zástup, mám s tím ale trošku problém. Jistě, proslulí vůdcové a stratégové v hlavě určitě něco měli, nikdy jsem se ale s nimi osobně nesetkal a nevím, co je fakt a kde už začíná mýtus. Ve Fenoménu v porotě sedí jistý Václav Fořtík, bývalý šéf české Mensy. Moc mě zaujal jeho názor, že když má ve škole žák IQ podprůměrné, pomáhá se mu. Pokud má IQ nadprůměrné, leckdy si s tím pedagogové nemusejí vědět rady. To je podle mě silný námět, nejen k přemýšlení.

Co byste na závěr vzkázal televizním divákům?

Že Fenomén není rozhodně ztráta času. A moc jim přeju, aby se u toho přemýšlení dobře bavili.