Předchozí díl | Následující díl

Zmrzlá planeta

Zemské póly

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 60  
Sdílet
| Poslat odkaz

Ledový svět Arktidy a Antarktidy je pro většinu z nás stejně neznámý jako povrch cizí planety. Dokumentární cyklus z kolekce BBC Earth

Až do začátku 20. století jsme považovali oba póly naší planety za vzdálené krajiny pokryté ledem, kde téměř nic nežije a kam se vydávají jen blázniví dobrodruzi. Jenže v jejich stopách šli vědci, a ti tam objevili zcela nové formy života a slibné zásoby surovin. Výzkum Arktidy a Antarktidy stále pokračuje. Navíc stále víc odhaluje, jak ohromný vliv mají tyto zásoby ledu na celou planetu. Pokud by roztály, byl by to konec nejen medvědů ledních a tučňáků, ale postihlo by to i celé lidstvo.

Více než třetina naší planety zamrzá. Ledový svět Arktidy a Antarktidy je pro většinu z nás stejně neznámý jako povrch cizí planety. Najdeme tu uchvacující místa, od ledových pólů, obsahujících téměř 80 % zásob sladké vody Země, po zasněžené lesy obepínající celou zeměkouli. Zdejší krajina podněcuje naši obrazotvornost. Jsou v ní místa, která vypadají jako vypůjčená z dětských pohádek. Je utvářená především ledem, a to jak při zamrzání, tak i během tání. Je to poslední skutečná divočina na naší planetě, která se však dnes, kdy ji začínáme poznávat, doslova mění před očima.

Arktida

Polární oblasti jsou nejchladnější a nejdrsnější místa na Zemi. Větry tu dosahují rychlosti přes 300 km/h a teplota klesá na -70 °C. Vydržet v takových podmínkách celý rok dokážou jen ti nejodolnější. Nejtěžší zkouškou, kterou zdejší živočichové musejí zvládnout, není chlad, ale extrémní změny spojené se střídáním ročních období. Na pólech panuje v zimě dlouhá noc bez slunečního svitu, která trvá až půl roku. Trochu světla poskytuje jen podivuhodný jev zvaný polární záře.

Když se na jaře slunce konečně vrátí na oblohu, spustí neobyčejnou proměnu. Zmrzlý ledový svět začne tát. S polárním jarem přichází krátká příležitost pro život. V létě slunce vůbec nezapadá a svítí celých 24 hodin denně. Všichni živočichové se snaží o překot rozmnožovat, než slunko zase zmizí. Na podzim pak téměř všichni, až na ty nejodolnější, póly opustí a krajinu znovu sevře led. Souš i moře v něm zůstanou uvězněné po celou polární zimu, dokud se opět nevrátí slunce.

Arktida má k našim domovům blíž, než si mnozí z nás uvědomují. Zasahují do ní nejsevernější části tří kontinentů, na kterých žije většina lidstva, Evropy, Asie a Severní Ameriky.

Probouzející se jarní Arktida

Klikněte pro větší obrázekMořský led na Severním pólu planety, v obrovském zamrzlém oceánu, je silný jen několik metrů. Svůj domov tu má vrcholový predátor polárních pustin, medvěd lední. Samic v říji tu není mnoho, navíc jsou roztroušeny daleko jedna od druhé. Má-li samec v této rozsáhlé zamrzlé pustině najít partnerku, musí si pospíšit, než mořský led, po kterém medvěd putuje, začne tát a zmizí. Pachu se nemůže nabažit, přestože je samice kilometry daleko. Jde po jejích stopách a nechce je za žádnou cenu ztratit. Pro samici, která má v porovnání se svým protějškem jen poloviční hmotnost, bývá setkání často stresující setkání. Samec ji následuje všude, kam se hne, páří se s ní, když mu to dovolí, a celou dobu ji chrání. Samice porodí za devět měsíců mláďata, ale to už bude o samotě, samec se s ní už možná nikdy nesetká.

Každé jaro prochází Severní ledový oceán neobyčejnou proměnou. Plocha mořského ledu velká jako Evropa roztaje a přístup do bohatých vod se otevře. Buřňáci tenkozobí sem létají z Austrálie více než 15 tisíc kilometrů. Oblohu zahaluje 18 milionů opeřenců, největší shromáždění mořských ptáků na světě. Keporkaci sem plují od rovníku, aby se v bohatých polárních vodách pořádně nasytili. Jejich obrovité ocasní ploutve měří na šířku 5 metrů. Stačí, když je keporkaci zvednou nad hladinu, a získají dostatečnou pohybovou energii, aby se dostali k velkým mračnům krilu a hejnům sleďů v hloubce pod sebou. Buřňáci se nechají velrybami vést. Živočichům, kterým se sem podaří dostat, nabízejí tyto vody v létě příležitost k nepřetržitému hodování.

Grónsko – zelená, nebo bílá země?

Když se vydáte v Severním ledovém oceánu na jih, první země, na kterou narazíte, je Grónsko, největší ostrov na světě. Navzdory svému jménu, které znamená „Zelená země“, je téměř celý bílý, pokrytý ledovou pokrývkou šestkrát větší než je plocha Velké Británie. Uprostřed ostrova má led mocnost přes 3 kilometry.

Nejrychlejší ledovec

Nejrychleji se pohybujícím ledovcem naší planety je Jakobshavn Isbrae. Za den urazí neuvěřitelných 40 metrů. Při svém pohybu drtí vše, co mu stojí v cestě k moři. Dokonce si prorazil průchod největším grónským horským pásmem.

Safírově modrá jezera vzniklá táním ledu jsou prvním znamením globálních dynamických změn, které mají nastat. Každé jezero vzniká několik dnů. Jeho průměr se zvětší na několik kilometrů, až začne přetékat. Přebytečná voda si razí cestu ledem a ledovou deltou se řítí jako krev tepnami obrovitého studenokrevného monstra. Náhle se voda propadá otevřenou šachtou hlubokou skoro 2 km do samého středu ledové pokrývky a dostává se do míst, kde se ledovec stýká s kamenným podložím, takže se celá ledová masa začíná znatelně rychleji pohybovat a klouže směrem k oceánu. Když tak doputuje, miliony tun ledu ztratí oporu skalnatého podkladu. Ledové masy řítící se do moře jsou předzvěstí nadcházejících událostí. V hloubi ledovce vznikne trhlina a zrodí se obrovitá ledová kra.

Rozpadající se ledovce plní zálivy Arktidy úchvatnými ledovými skulpturami. Do moře se s nimi dostává obrovské množství studené sladké vody. Roztátá voda z Grónska zásobuje hlubinné mořské proudy, které mají zásadní vliv na počasí celého světa.

Kde roste třetina všech stromů na světě?

V pusté bezlesé divočině zvané tundra se po jarním tání objeví bohaté pastviny, za kterými sem putují zvířata z jihu. Pro divoké soby karibú je správné načasování otázkou života a smrti. Kdyby dorazili příliš brzy, mohly by je zahubit pozdní bouře. Když se však zpozdí, nestačí nabrat dostatek tuku, který potřebují, aby přežili polární zimu.

Klikněte pro větší obrázekDál na jih přechází monótonní rovná tundra v krajinu, kde je takové teplo a dostatek vody, že zde mohou růst stromy. Pro vše živé jsou tu ale tak obtížné podmínky, že než se ze semenáče stane zakrslý stromek, uplyne několik set let. Ale i malé stromy mohou poskytnout úkryt vlkům. V severní Kanadě jsou největší a nejsilnější vlci na celém světě. Navíc loví ve velkých smečkách, díky čemuž si mohou troufnout i na tak silnou a nebezpečnou kořist, jako jsou bizoni. Vzájemné souboje vlků a bizonů o přežití utvářely po celé generace jejich vzhled. Nyní jsou z nich nejmohutnější zástupci svého druhu. Když se vlkům poštěstí, kořist smečku nasytí na několik dnů.

Sníh

Když se teplý vlhký vzduch z jihu setká s chladným arktickým prouděním, vodní pára, kterou přináší, začne tvořit krystaly a z oblohy padají sněhové vločky. Každý krystal se formuje kolem prachové částice. Všechny vločky mají šestiramennou symetrii, dosud ale nebyla nalezena žádná dvojice, která by měla přesně stejný tvar.

Ještě více na jih jsou už zimy kratší, takže stromy rostou rychleji a do větší výšky. Začínají se objevovat vzrostlé lesy, které v zimě zakrývá sněhová pokrývka. Severní lesy společně s tajgou tvoří souvislý pás, který se táhne více než 11 tisíc kilometrů kolem celé severní polokoule a roste v něm jedna třetina všech stromů na světě.

Protože z každé vločky se na jaře uvolní voda, je sníh je pro zdejší ztichlé lesy životodárnou mízou. Svým způsobem je na něm závislé všechno živé. Někteří živočichové, například puštík bradatý, se tu objeví jen na jaře v době hojnosti a potom zmizí jako přelud. Jiní, jako třeba lumíci, kteří tvoří jeho kořist, zde tráví celý rok. Žijí skrytě pod sněhem, který je izoluje od mrazivého vzduchu.

Antarktida

Druhý pól planety, Antarktida, je zcela odlišný. Je to kontinent obklopený oceánem. Ledové kry jsou zde tak velké, že se neměří na stovky metrů, ale na kilometry. Tvoří jediné překážky, které stojí v cestě obrovským vlnám neomezeně kroužícím kolem kontinentu, protože v jeho blízkosti nejsou téměř žádné ostrovy.

Každý rok dochází v Antarktidě k dalekosáhlé proměně, mořská ledová pokrývka lemující břehy pevniny začíná ustupovat. V důsledku tání zbude z celého kontinentu jen polovina. Je to nejvýraznější sezonní proměna na naší planetě.

Člověka láká tento záhadný ledový svět už dlouho, ale první objevitelé se sem odvážili teprve před stoletím. Čekala je cesta do středu nejvyššího, nejsuššího a nejstudenějšího kontinentu naší planety.

Nelétají, protože to nepotřebují

Klikněte pro větší obrázekVody v sousedství Antarktidy jsou velice chladné a bouřlivé, přesto jsou plné života. Žádní ptáci se necítí v moři tak doma jako tučňáci. Najdete je jen na jižní polokouli. Nelétají, protože to nepotřebují. Žádní medvědi lední tu nežijí. Tučňáci oslí každé jaro vylézají na břeh, aby zde zahnízdili a vyvedli potomstvo. Hladová mláďata vyžadují tolik potravy, že se oba rodiče musejí bez oddechu vydávat na moře lovit ryby. Přes léto se do Jižního oceánu vydává za potravou více než 40 milionů tučňáků. Připojují se k nim tisíce velkých kytovců, aby využili nejbohatší mořské vody planety. Nejpočetnější jsou plejtváci malí, z úctyhodné vzdálenosti 6 tisíc km sem zase putují keporkaci.

Mlčenlivý ledový svět

Pokud budeme putovat dál na jih, rozlámané kry nahradí trvalá ledová pokrývka, která netaje ani uprostřed léta. Pro mnoho živočichů je to nepřekročitelná překážka. Pod ledem by neměli, kde se vynořit, aby se nadechli. Tady se všichni živočichové museli přizpůsobit extrémním podmínkám, jinak by tu nepřežili. Jen málokdo z nás se někdy podívá do tohoto podivného mlčenlivého světa, o kterém zatím mnoho nevíme.

Zkrystalizovaný povrch ledových stalaktitů je domovem malých rybek z čeledi ledovkovitých, jejichž tělní tekutiny tvoří nemrznoucí směs bílkovin. Ledový strop chrání život pod hladinou před nelítostným polárním počasím. Celé miliony let se tu toho moc nezměnilo; v důsledku velkého chladu zde živočichové rostou velmi pomalu. Přesto tu najdeme i obry: příbuzné stinky o velikosti talíře nebop mořské pavouky s půlmetrovým rozpětím nohou.

Mars na Antarktidě?

Antarktická ledová pokrývka představuje největší koncentraci ledu na naší planetě, která obsahuje skoro 70 % světových zásob sladké vody. Putování k Jižnímu pólu ale rozhodně není jednotvárné. Velkou překážkou na cestě je Transantarktické pohoří. Měří 3600 km a vanou zde nejrychlejší větry na světě, dosahující rychlosti přes 300 km/h. A hned za horským pásmem se dá narazit na krajinu, kterou by tu leckdo nečekal – suchá údolí. Připomínají povrch Marsu víc než jakékoli jiné místo na Zemi. Jejich dno je pokryté podivnými přírodními útvary, které vymodelovaly je stejné větry, které vyfoukaly z údolí veškerý sníh. V průběhu času vymlely vnitřek skal, že z nich zbyly už jen skořápky. Na okraji údolí se snaží proniknout dovnitř masa milionů tun ledu v blocích velkých jako mrakodrapy.

Tento pořad nelze na internetu přehrát z důvodu autorských práv.

Diskuse diváků
  • Zuzka 11. 10. 2013 21:07

    energie??

    ..skvělý a zajímavý dokument, ještě by mě zajímalo, čím/jak na té základně vlastně topí, svítí atd..? něco n…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Originální název: Frozen Planet – Stopáž: 49 minut – Rok výroby: 2011 – )D(  ST
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu