Předchozí díl | Následující díl

Zákulisí Vatikánu (2/2)

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1622  
Sdílet
| Poslat odkaz

Svatý stolec, jak ho neznáte. Americký dokument

Bohatství církve

Valná část té nádhery, kterou máme spojenu s Vatikánem, vznikla v období renesance, kdy papežská moc dosáhla svého vrcholu. V 16. století byl papež spíš králem, který vládl velkému území, zvanému Papežské státy. Papež byl v té době největším vlastníkem půdy v celé Itálii. Ovšem propojení duchovní autority se světskou mocí církev velmi poškodilo. Papež vybíral daně, vydržoval armádu, a stejně jako králové hromadil majetek uplatňováním své světské moci. Jenže bez toho bohatství by nikdy nevznikly nádherné památky jako je bazilika svatého Petra, strop Sixtinské kaple, Rafaelovy komnaty anebo Apoštolský palác.

Klikněte pro větší obrázekTo všechno vzniklo v 16. století díky penězům bohatých papežů. V 19. století však Vatikán o hlavní zdroj bohatství přišel. Papežské impérium se zhroutilo v roce 1870, kdy se králi Viktoru Emanuelovi podařilo sjednotit celé území Itálie pod svou vládou. Papežova armáda ustoupila do Říma a o několik let později se papež musel stáhnout za hradby dnešního 44 hektarového městského státu Vatikán. Viktor Emanuel byl oslavován jako sjednotitel Itálie, ale pro papeže to byla katastrofa. Přišel o veškeré pozemky i daňové výnosy a zůstal mu jen Vatikán. Papeži, který kdysi vládl téměř celému známému světu, zbylo jen území uvnitř vatikánských hradeb.

Zní to téměř neuvěřitelně, ale na přelomu 19. a 20. století byl Vatikán na mizině. Italská vláda uznala Vatikán jako nezávislý stát až v roce 1929, a za ztrátu papežských území vyplatila papeži náhradu ve výši 92 miliónů dolarů (v dnešní hodnotě 1,1 miliardy). Díky těmto penězům i darům věřících z celého světa se vatikánská pokladna začala opět pomalu plnit. Takže jakým majetkem disponuje současná katolická církev?

Klikněte pro větší obrázekŘadu odpovědí můžeme nalézt uvnitř této budovy. Za bazilikou svatého Petra se nachází Guvernérský palác státu Vatikán. Jeho masivní vchodové dveře se jen zřídka otevřou někomu, kdo není zaměstnancem Vatikánu. Pokud se však dostanete do jejího druhého poschodí, najdete tam prezidentské kanceláře Úřadu guvernéra státu Vatikán. Papež je sice hlavou Vatikánu, ale kardinál Giovanni Lajolo řídí jeho každodenní chod, včetně správy jeho financí.

„Zodpovídáme za vše, co se týká každodenního života města, které je současně státem. Máme na starosti jeho bezpečnost, správu, i dopravu, a do naší kompetence spadají i muzea. Podle posledních údajů však Vatikán příliš nevydělává. Jsme živi z prodeje vstupenek do Vatikánských muzeí, dále z příjmů dvou malých obchůdků sloužících našim zaměstnancům, z emisí poštovních známek a euromincí. To je vše. Chybí ale výnosy z daní. Žádné daně. Z tohoto pohledu jsme nejšťastnější zemí na světě. Pan kardinál by měl možná o zavedení daně z příjmu uvažovat. Rozpočet římskokatolické církve totiž v posledních letech není vyrovnaný. V minulých dvou letech jsme se potýkali se schodkovým rozpočtem. Ale to, že se rozpočet Vatikánu pohybuje v červených číslech, neznamená, že by byl Vatikán bez peněz.“

Klikněte pro větší obrázekTajemství vatikánského bohatství se skrývá tady, v kamenné věži, kde sídlí jedna z nejtajuplnějších finančních institucí. Její oficiální název zní Institut pro náboženské záležitosti, ale lidé ji většinou znají jako Vatikánskou banku. Je to samostatná organizační jednotka, která sice spravuje peněžní prostředky mnišských řádů a kněží, ale jinak se chová stejně jako jiné banky. Vkladateli jsou vatikánští zaměstnanci a místní katolické organizace. Banka vkládá jejich peníze do nejrůznějších fondů, a veškerý zisk je následně využíván k podpoře náboženských záležitostí po celém světě. Velikost jejího majetku je tajemstvím. Nikdo netuší, kolik miliard dolarů je v ní uloženo. Jeden z bankovních úředníků v roce 1994 prozradil, že v bance jsou uloženy asi 4 miliardy dolarů a přibližně další miliardu tvoří provozní kapitál. Ale to je jen odhad. Víme, že katolická církev patří mezi největší světové pozemkové vlastníky.

Například hodnota církevního majetku v New Yorku je odhadována až na 2,5 miliardy dolarů, zatímco hodnota pozemků nacházejících se pod Vatikánem se odhaduje na zhruba 1,5 miliardy. Vatikán se však nechystá prodat ani ten nejmenší pozemek a stejně tak neprodá žádné ze svých uměleckých děl. Jistě – církev by mohla všechny tyhle krámy prodat a peníze rozdat chudým. Někdo řekne, že je to dobrý nápad, ale veškerá ta umělecká díla jsou také součástí světového kulturního dědictví a historického odkazu Itálie. A papež je považován za jeho strážce. Podobné to je i se zisky Vatikánské banky. Vatikánští zaměstnanci rozhodně nejsou nijak přepláceni. Tady nejde o vydělávání peněz. Veškerý zisk jde na podporu papežských misií, což jsou v podstatě dobročinné organizace. Vatikán nepřepočítává své bohatství na peníze, ale na lidské duše.

Bezpečnost papeže

Mezi tisícovkami dlažebních kostek na náměstí svatého Petra vidíme i jednu prostou bílou desku. Označuje místo jednoho z největších bezpečnostních selhání v dějinách Vatikánu. Papež Jan Pavel II. byl zasažen čtyřmi kulkami. Okamžitě byl převezen do nedaleké nemocnice, kde se podrobil pětihodinové operaci. Střelcem byl školený odstřelovač Mehmet Ali Agça, který krátce předtím uprchl z tureckého vězení, kde si odpykával trest za vraždu. Na náměstí svatého Petra se shromáždily tisíce zdrcených věřících. Do pozdních nočních hodin trpělivě čekali na zprávu o zdravotním stavu hlavy katolické církve. Nikdo nevěděl, zda papež svá zranění přežije. Věřícím se v ten okamžik zhroutil svět. Byly to opravdu těžké chvíle. Papež Jan Pavel II. se ale k úlevě všech pozoruhodně rychle zotavil. Pro muže z jeho ochranky však už nic nebylo jako dřív.

Klikněte pro větší obrázekStřelba ve Vatikánu si vynutila výrazné změny v bezpečnostních opatřeních. Jedním z nich byl i akzvaný Papamobil, který se krátce na to představil fascinovanému vatikánskému publiku. V případě současného Papamobilu používaného papežem Benediktem, jde o upravený Mercedes třídy M SUV s kabinou z dvouvrstvého neprůstřelného skla. Její okna je sice možné stáhnout, ale papež je důrazně upozorňován, aby to nedělal. Karosérie automobilu je vyztužena pěticentimetrovým pancířem a podvozek by měl odolat i výbuchu. Neprůstřelné sklo by zas mělo zadržet i speciální střely. Papež Benedikt však při setkávání s věřícími na náměstí svatého Petra dává přednost otevřenému automobilu, který mu umožňuje bližší kontakt s jeho ovečkami. Tím však přidělává značné starosti své ochrance.

Za papežovu bezpečnost zodpovídá Domenico Giani, velitel vatikánského četnictva. „Náš četnický sbor zastává úlohu vatikánské policie, a z tohoto titulu je zodpovědný za vše, co se týká bezpečnosti. Četníci nesmí ve své pozornosti polevit ani na okamžik, protože jakkoli to zní neuvěřitelně, je Vatikán v přepočtu na počet obyvatel městem s nejvyšší kriminalitou na světě. Na nelichotivé bilanci se nepřímo podepisují především miliony turistů, kteří se stávají snadnou kořistí kapsářů. Hlavním úkolem vatikánského četnického sboru je ale ochrana papeže.“ Na Štědrý den roku 2009 přeskočila zátaras uvnitř Svatopetrské baziliky 25letá Švýcarka. Útočnici se podařilo strhnout papeže na mramorovou podlahu baziliky, ale díky pohotovému zásahu ochranky vyvázl papež bez zranění. Kvůli podobným útokům i výhrůžkám smrtí doprovází Svatého otce na každém kroku skupinka mužů v černých oblecích, kteří svým vzhledem i vystupováním připomínají americkou bezpečnostní službu. Jeho Svatost však nechrání jen četníci. Papeže už po staletí chrání elitní vojenská jednotka.

Klikněte pro větší obrázekŘíká se jí Švýcarská garda. slouží výhradně papeži jako jeho osobní stráž. Všech 135 jejích příslušníků jsou skutečně Švýcaři, kteří prodělali výcvik ve švýcarské armádě. Kasárna Švýcarské gardy se nachází jen několik kroků od papežových komnat, takže její příslušníci mohou přispěchat papeži okamžitě na pomoc. Švýcarská garda vznikla v roce 1505, kdy si papež Julius II. najal na ochranu švýcarské žoldnéře. Dodnes nosí historické uniformy. Švýcarská garda je sice nejmenší stálou armádou na světě, ale představuje skutečnou sílu. Její příslušníci jsou vynikajícími střelci, kteří umí dokonale zacházet s útočnými puškami SG550 a samopaly MP7, které jsou nabity protipancéřovými střelami. Každý rok 6. května se příslušníci gardy účastní zvláštní neveřejné slavnosti, jakéhosi obřadu, během něhož přísahají věrnost papeži noví gardisté.

„První setkání se Svatým Otcem bylo velmi emotivní. Okamžik, kdy jsem ho poprvé pozdravil, mi navždy utkvěl v paměti. Toto datum je v historii gardy zapsáno zlatým písmem, protože připomíná okamžiky vrcholného sebeobětování jejích příslušníků. V květnu 1527 byl Řím napaden armádou Karla V. Město bylo zasaženo na svém nejcitlivějším místě a vydrancováno. Vojáci dokonce vjížděli do kostelů na koních, a papežství se octlo na pokraji propasti. Proti 147 švýcarským gardistům stála ohromná přesila a gardisté věděli, že jdou na jistou smrt. Přesto se útočníkům postavili na odpor. Jejich sebeobětování však nebylo zbytečné, protože malému oddílu se mezitím podařilo vyvést Svatého otce z Vatikánu. Musel utéci, aby si zachránil život. Žoldnéři Švýcarské gardy ho vyvedli z Vatikánu tajnou chodbou ústící do Andělského hradu. Passetto di Borgo je 800 m dlouhá chodba vybudovaná v roce 852. Ústí do mohutné pevnosti Castel Sant Angelo, neboli Andělského hradu. Jeho obránci se statečně bránili celých osm dní, ale nakonec museli složit zbraně. Švýcarští gardisté a Passetto však papeži zachránili život.“

Volba nového papeže

Klikněte pro větší obrázek25. březen 2005 – Velký pátek. V Římě vrcholí přípravy na Velikonoční neděli. V soukromých komnatách Apoštolského paláce však umírá papež Jan Pavel II. Na posledním zastavení tradiční křížové cesty v římském Koloseu byla na Velký pátek nainstalována velkoplošná obrazovka, na které mohli zbožní poutníci pozorovat přímý přenos z papežovy soukromé kaple. „On o tom nevěděl a sledoval jen přenos z Kolosea, nikoli ze své soukromé kaple. Musel jsem zadržovat slzy, protože to bylo opravdu velmi dojemné.“ 27. březen 2005 – Velikonoční neděle. O tři dny později se papež ukázal ve svém okně, pevně odhodlán požehnat shromážděným zástupům. Po trýznivě dlouhých 12 minut stál v okně, kynul lidem a marně se snažil promluvit. Tehdy ho lidé viděli naposledy. Během příštích dnů proudili na Svatopetrské náměstí oddaní věřící, kteří tu v tichém rozjímání prostáli celé noci. 2. dubna kolem 15. hodiny papež zašeptal svým spolupracovníkům: „Nechte mě odejít do Otcova domu, a upadl do kómatu. Ve 21 hodin 37 minut byl mrtev. 37 minut po jedenadvacáté hodině se náš milovaný Svatý otec Jan Pavel II. odebral k našemu nebeskému Otci.

Navzdory zármutku se daly do pohybu obřady, které už po celá staletí zajišťují hladký přechod pravomocí z jednoho papeže na druhého. Papežova smrt uvedla do pohybu promyšlený systém, jehož jednotlivé procedury nelze obejít. Do papežovy kaple přicházeli členové jeho domácnosti a kardinálové, aby se naposledy pomodlili nad jeho tělem. Poté byly papežovy tělesné ostatky přeneseny do Klementinské haly, kam se mu přišli poklonit významní návštěvníci a hlavy států. Nakonec bylo tělo přeneseno do baziliky svatého Petra, aby se s papežem mohli rozloučit i prostí věřící. Papežovo tělo bylo jako tradičně uloženo v cypřišové rakvi, a jeho ruce i tvář pokrývalo bílé hedvábí. Po skončení motliteb byla rakev s papežovými ostatky snesena do katakomb pod bazilikou, kde jeho tělo spočinulo k poslednímu odpočinku. Po pohřbu následovalo devítidenní období smutku, nazývané Novemdiales. Tento devítidenní odklad má svůj důvod, protože poskytuje všem kardinálům dostatek času, aby přijeli do Říma a splnili jednu ze svých nejsvětějších povinností: zvolit nového papeže.

Klikněte pro větší obrázekVolba papeže neboli Konkláve je tisíc let stará tradice naplněná obřady, která se dodržuje dodnes. Termín Konkláve zase pochází z latinského slovního spojení cum clave, neboli pod klíčem. Kardinálové zůstanou uzamčeni v Sixtinské kapli, kde před zraky Michelangelových postav přikročí neprodleně k volbě. Není tu prostor pro nějaké politikaření. Před každým z kardinálů leží lístek s latinskou formulí: Elego in sumo pontifice neboli Papežem volím, za kterou napíše pozměněným rukopisem jediné jméno. Poté lístek složí a uličkou mezi lavicemi jde k volební urně. Lístek přitom drží tak, aby ho všichni viděli. Odevzdané hlasy jsou pak sečteny a aznamenány. Dostane-li někdo dvě třetiny hlasů či dvě třetiny plus jeden hlas, volba končí. Pokud tomu tak není, proběhne další kolo volby. Celkem mohou za jediný den proběhnout čtyři kola: dvě dopoledne a dvě odpoledne. Věřící na náměstí zatím napjatě čekají na výsledek volby. Hlasovací lístky jsou po sečtení spáleny a vzniklý kouř patří k nejproslulejším symbolům Vatikánu. Černý kouř znamená neúspěšnou volbu, bílý naopak úspěšnou. Tato tradice je stará teprve 200 let a občas vede k nepředvídaným situacím.

Oznámení volby Jana Pavla I. bylo provázeno určitými zmatky, takže si nikdo nebyl jist, co vlastně kouř stoupající z komína znamená. V důsledku toho se tak nevědělo, zda už církev má nového papeže či nikoli. Kamna použitá během Konkláve v roce 2005 měla zaručit co nejkvalitnějšího barvu kouře. Kamna měla dvě samostatné spalovací komory a ke komínu byla připojena pomocí zařízení, které mělo zaručit kouř správné barvy. Jenže to zařízení bylo natolik složité, že někdo prostě zapomněl otevřít komín. V Sixtinské kapli se tak začal hromadit dým, který pomalu stoupal ke stropu s Michelangelovými freskami. Ty byly nedávno, poprvé v historii zrestaurovány a očištěny. Všichni kardinálové zoufale pozorovali dým, a všechny asi napadlo jediné: Dobrý bože, co jsme to provedli! Zástup na náměstí netrpělivě čekal na nového papeže. Ten zatím přešel do malé místnůstky vedle kaple, kde se převlékl do nového bělostného roucha. Papež se na rozdíl od amerického prezidenta ujímá svého úřadu okamžitě, zatímco prezident musí čekat na uvedení do úřadu několik měsíců, až do 20. ledna. Nový papež se pak vrátil do Sixtinské kaple, aby pozdravil kardinály.

Klikněte pro větší obrázekJedna z první otázek, kterou nový papež dostane, zní: Jakým jménem se chceš nazývat? A proč si vlastně papeži mění svá jména? V roce 553 byl novým papežem zvolen muž jménem Merkur. Jenže papež se přece nemohl jmenovat stejně jako pohanský bůh, proto přijal jméno Jan. K poslednímu případu, kdy si papež ponechal své jméno, došlo v 5. století. Čekající dav byl za svou trpělivost odměněn. 78letý kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI., a tím i pastýřem velikého stáda oveček z celého světa. Mnoho lidí se domnívá, že Vatikán, onen symbolický strážce křesťanské víry, je nepřítelem vědy. Jenže v rozporu s tímto tvrzením je vědecká tradice církve dlouhá několik staletí.

Církev a věda

Nad střechami vatikánských muzeí a vysoko nad hlavami procházejících turistů se tyčí čtverhranná věž, která v sobě ukrývá jednu z nejpozoruhodnějších místností celého Vatikánu. Takzvaná Věž větrů byla postavena v roce 1580. V té době se ještě lidé řídili juliánským kalendářem, který v roce 45 před Kristem zavedl Julius Caesar. Jenže v době stavby této věže už bylo zřejmé, že se juliánský kalendář oproti astronomickému kalendáři opožďuje. O nepřesnosti juliánského kalendáře se tu měl papež přesvědčit na vlastní oči. V této místnosti je možné kontrolovat přesnost kalendáře měřením výšky poledního slunce podle jednotlivých období. V poledne vrhá slunce světelný bod poblíž tohoto poledníku. V den jarní rovnodennosti měl sluneční paprsek dopadnout na tento symbol vložený do podlahy věže. Jenže paprsek tehdy dopadl mimo něj a tím se prokázalo, že je kalendář nepřesný.

Lidé většinou netušili, že sluneční rok je kratší zhruba o 11 minut. A tyto původně minutové odchylky se v průběhu mnoha staletí nastřádaly. Jeden den za století by nemusel být problémem, ale za 15 století se ty dny sečetly. Papež Řehoř XIII. proto rozhodl, že v říjnu roku 1582 bude z kalendáře vymazáno 10 dnů. Současně vydal výnos, podle kterého měl nový rok začít 1. ledna a nikoli koncem března, jak tomu bylo dosud. Protestantské kolonie v Americe však se zavedením nového kalendáře váhaly a používaly starý kalendář ještě dalších 200 let. Nový rok tak slavily až koncem března. Zbytek světa k tomu přihlížel s opravdovým údivem. Díky tomu, že v 17. a 18. století žila většina učenců v klášterech, byla církev nositelkou vědeckého pokroku. A proč se vědecké činnosti říká duševní práce? Asi proto, že k ní docházelo většinou v klášterech, kde žili duchovní. Proto tedy duševní či duchovní práce.

Klikněte pro větší obrázekJenže církev si tu nelichotivou pověst nepřítele pokroku vysloužila právě v době rozvoje vědy. Kdykoli přijde řeč na protivědecké postoje církve, lidé hned připomenou Galilea. Galileo Galilei, který je považován za otce moderní vědy, byl italský fyzik, astronom a matematik žijící v 17. století, jemuž se na základě Koperníkových teorií podařilo dokázat, že Země skutečně obíhá kolem Slunce. Představa, že by Země obíhala kolem Slunce byla pro církev nepřijatelná. Za odsouzením Galilea se skrýval strach z ohrožení církevní autority. A na Galileovo tvrzení, že tuto skutečnost prostě nelze vyvrátit, odpověděli církevní učenci slovy: Ale samozřejmě, že ji můžeme vyvrátit. Dokud totiž neřekneme, že to je pravda, tak to prostě pravda není! Galileo byl kvůli podezření z kacířství pohnán před inkviziční soud, který ho donutil k veřejnému odvolání svých tvrzení a současně mu uložil doživotní domácí vězení. Galileo tak zůstal až do své smrti pod zámkem, a s ním i jeho objev.

Jenže církev urazila od té doby dlouhou cestu a už dávno nepoužívá bibli jako vědecký argument. Dnešní vědecké knihy mají tu smůlu, že jsou už po deseti letech zastaralé. To se ale Bibli nemůže nikdy stát, a z toho vyplývá, že není vědeckou knihou. Církev už dávno přestala vědu vnímat jako hrozbu biblickému učení. A pokud se dnes Vatikán dívá k nebi, pak jenom okulárem teleskopu. Astronomie je jednou z vědeckých disciplín, která může lidského ducha skutečně povznášet. Papež Pavel VI. byl nadšeným amatérským astronomem. A když se člověk odvážil vzlétnout do vesmíru, byl jedním z prvních, kdo astronautům na Měsíci blahopřál. „Posílám pozdrav a požehnání dobyvatelům Měsíce!“

Klikněte pro větší obrázekVedle papežova letního sídla v Castel Gandolfo se tyčí budova vatikánské observatoře. Právě tady pokračuje Vatikán v dávné tradici podpory kněží s vědeckými ambicemi. Provádíme tu onen typ výzkumu, na který by NASA nevydala ani dolar. Je totiž příliš spekulativní, trvá příliš dlouho, a nepřináší požadované výsledky do stanovené doby, abyste mohli případný objev prohlásit za svůj. O to se my nemusíme starat. Dnešní církev už je natolik pokroková, že Vatikán v roce 2009 uspořádal konferenci o možnosti existence mimozemského života. Dnešní papež je světově uznávanou celebritou. Všude, kde se objeví, ho vítají davy lidí. A nezáleží na tom, jsou-li to hluboce věřící lidé nebo jenom zvědavci. Papeže světská sláva nezajímá. Zajímá ho jediná věc. Papež i církev se snaží přivést lidi ke spáse, k víře v Ježíše Krista jako ve svého Spasitele, aby mohli být spaseni. A jestliže současná kultura uctívá takzvané celebrity, pak se podobnou celebritou stal i papež.

Ve středověku byl papež vojevůdcem, protože nejúčinnějším prostředkem šíření slova Božího byl v té době meč. Kdysi bývali lidé nuceni k přijetí katolické víry násilím, a jindy zas páchali ve jménu Božím ty nejstrašnější hříchy právě ti katoličtí vůdci, kteří měli ztělesňovat veškeré církevní hodnoty. Boží poselství zůstává stále stejné. Církev jen objevila lepší způsoby jeho šíření. 12. února roku 1931 zastavila před budovou na Vatikánském vršku limuzína, z níž vystoupil papež Pius XI. Svatý otec si uvědomil, že by mohl prostřednictvím nejmodernější techniky – rozhlasu, oslovit i lidi žijící daleko za hranicemi Itálie. Právě on pozval nositele Nobelovy ceny za fyziku Guglielma Marconiho do Vatikánu, aby tu zřídil rozhlasovou stanici. Spousta lidí si už neuvědomuje, jak významnou osobností Marconi byl. Papež Pius XI. mu tedy zavolal a řekl: „O téhle novince jsem toho slyšel už spoustu, ale vůbec jí nerozumím. Nechápu princip šíření rádiových vln, ale vím, že bych je mohl využít k šíření slova Božího až na konec světa.“ Marconimu zabralo budování stanice dva roky.

Katolíci na celém světě měli poprvé možnost slyšet papežův hlas. Ještě před 150 či 200 lety mnoho katolíků vůbec netušilo, kdo je v té chvíli papežem. Takže si jen stěží dokážeme představit to vzrušení, když se z rozhlasového přijímače poprvé ozval papežův hlas. To byla přímo revoluce.

Klikněte pro větší obrázekDnešní rádio Vatikán zaměstnává téměř 400 lidí. Rozhlas stále zůstává nejúčinnější formou šíření slova Božího do všech koutů světa, a Sean-Patrick Lovett zodpovídá za to, že se papežova slova k věřícím opravdu dostanou. „Můžeme dnes nahlédnout do zákulisí této instituce. Vysíláme ve 40 různých jazycích, jimiž mluví 90 různých národů. Jsme jakousi miniaturní obdobou Organizace spojených národů. Pro spoustu lidí zůstává rozhlas jediným spojením s vnějším světem. A to je důvod, proč Vatikán vkládá do provozu rádia každý rok 25 miliónů dolarů. Rozhlas patří k technologickým prostředkům, které se neustále přizpůsobují současným potřebám. Rádiové vlny se i dnes dostanou za hranice všech států.“

Mezinárodnímu věhlasu se však papež těší teprve díky televizi. Na proměnách papežství se největší měrou podílela právě televize. Papež teď díky televizi promlouvá ke všem svým ovečkám. Lidé ho vnímají skoro jako kněze ve své farnosti. Nesporným králem moderní komunikace byl Jan Pavel II. Díky kamerám se z tohoto charizmatického muže stal jeden z nejpopulárnějších papežů v dějinách. Jan Pavel II. měl herecké nadání a často komunikoval s lidmi pomocí divadelních gest, aniž by působil teatrálně. Dokonale ovládal symbolická gesta. Třeba když po vystoupení z letadla poklekl, aby políbil hostitelskou zemi. Nebo když se skláněl k nemocným a líbal je. Byl oblíbencem televizních kamer. Vatikán si osvojil ještě další prostředek k šíření evangelia, který může pohled na papežství opět o něco změnit. Vstoupil totiž i do kyberprostoru.

Klikněte pro větší obrázekKaždý papež šíří svá poselství způsobem, jaký mu jeho doba umožňuje, proto nemůže ignorovat ani Facebook či Twitter. Ježíš kázal o ptáčcích ve vzduchu, zatímco my teď máme sociální sítě. Po téměř dvě tisíciletí byla papežova poselstvím k věřícím pouze monologem. Nyní mu však věřící mohou prostřednictvím internetu odpovídat. Obsah poselství zůstává stejný. Změnil se jen prostředek. Záměry Vatikánu se nemění, ale prostředky komunikace se musí přizpůsobovat nové době. Přesto si Vatikán uchovává svou výlučnost. Zůstává duchovní entitou, která se pochopitelně za dvě tisíciletí své existence změnila. Církev však zůstává doktrinální a morální stálicí, mění se jen společenství věřících. Církev stále žije. Nikoli díky síle či inteligenci lidí, nebo svému bohatství… Žije díky božské záruce. Od jiných organizací se odlišuje naprostou oddaností něčemu, co ji přesahuje. A dokud se z ní nevytratí Svatý duch, a nepřestane nás vést, její podstata se nezmění. Církev si hledá své místo na světě, a nikoli mimo něj, stejně jako my se učíme celý život rozlišovat, co je důležité teď, a co naopak z dlouhodobého hlediska.

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

Diskuse diváků
  • 14. 1. 2015 14:03

    Příspĕvek byl smazán kvůli porušení pravidel diskuse.

  • czechoslovak 16. 1. 2014 13:12

    Zákulisí Vatikánu

    Ocult znamená skrytý, utajený. Spousta záhad a tajemství ukrytá ve Vatikánu svědčí o tom, že jsou okul…

  • FrChr 26. 12. 2012 20:28

    Vatikán?!

    Je zastřešením katolické církve. Je však první, který Boží slovo nedodržuje. Kde je skromnost, …

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Originální název: Secret Access: The Vatican – Stopáž: 44 minut – Rok výroby: 2011 – ST  HD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Další zdroje