Heydrich - konečné řešení

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 8  
Sdílet
| Poslat odkaz

Domácí odboj na jaře 1942

První měsíce roku 1942 se nesly ve znamení úporného boje a velkých očekávání. Heydrichova protektorátní éra byla právě ve své polovině, když byl v lednu ukončen první civilní výjimečný stav, jemuž od září 1941 podlehlo 489 obětí stanných soudů a dalších 1673 osob bylo posláno do koncentračních táborů. S novým rokem 1942 měla přijít nejen řada správních změn, ale také pokračování okupační ofenzívy proti domácí rezistenci a draze zaplacené druhé stanné právo.

Heydrichovu razantnímu nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora odpovídala i situace domácího odbojového hnutí na počátku roku 1942, který se začal konstituovat již na počátku okupace a ve své struktuře se propracoval k rozsáhlé síti nejrůznějších odbojových skupin a organizací napříč celou protektorátní společností. Časté zásahy gestapa do struktur domácí rezistence již od poloviny roku 1941 ovšem přivedly domácí odboj takřka na pokraj jeho personálních možností. Zásahy okupačních orgánů proti domácí protinacistické rezistenci byly vedeny systematicky a o období let 1941–1942 lze hovořit jako o doslova smrtelném úderu uštědřeném hlavním odbojovým uskupením.

Klikněte pro větší obrázekZ druhé garnitury vedení vojenského odboje vyvázl pouze poslední ze „tří králů“ škpt. Václav Morávek, když se gestapu do konce roku 1941 podařilo zadržet téměř celý štáb ústředního velitele Obrany národa (ON).

Klikněte pro větší obrázekSám jeho velitel, gen. Bedřich Homola, byl zatčen až v prosinci. V podobně obtížné situaci se ovšem nacházel i Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a centrální orgán Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD), proti nimž podniklo gestapo rozsáhlou akci ještě v říjnu 1941. PVVZ přišel zejména o své čelní představitele a teoretiky z řad bývalých příslušníků Dělnické akademie Josefa Fischera a Volfganga Jankovce. Zatčením Josef Peška v lednu 1942 bylo občanské hnutí PVVZ v podstatě zcela zlikvidováno. Z civilní složky ÚVOD byla na počátku roku aktivní už jen skupina kolem Vladimíra Krajiny a lidé z okruhu YMCA. Odhalením vysílací stanice Sparta I v témže období ztratil domácí odboj a především ON jinak doposud kvalitní spojení s exilovým centrem, jež nahradila až v lednu 1942 radiostanice Libuše paravýsadku Silver A.

Do osudového roku 1942 tak vstupoval domácí odboj více než oslaben. Navázání spojení s domácím odbojem, jeho opětovnou vzpruhu a sjednocení mělo mimo jiné podpořit osm paravýsadků vysazených v protektorátu v období od října 1941 do dubna 1942.

Domácí rezistence se ovšem nepotýkala pouze se ztrátami mezi vedoucími představiteli odbojových organizací, ale rozsáhlá zatýkání postihla i místní skupiny v Čechách a v zápětí i na Moravě. Došlo tak k vážnému narušení stávající struktury, kterou se již nepodařilo do konce války v této propracované podobě obnovit. Vysoké ztráty hlavních odbojových organizací posouvaly naopak do popředí menší skupiny, které byly navázány na ÚVOD jen volně. Sokolská organizace Jindra, Avala-Modrý kruh, organizace RU-DA či kpt. Nemo tímto přebíraly funkci nositelů hlavní vlny protinacistického odboje. Příslušníci organizace kpt. Nemo se sice na konci roku 1941 ještě pokoušeli o obnovení centrálního orgánu ÚVOD, avšak i do jejich řad začalo na jaře následujícího roku pronikat gestapo. Určitý odkaz na ideu centrální odbojové organizace lze ovšem sledovat v souvislosti s Přípravným národně revolučním výborem a Radou tří.

Klikněte pro větší obrázekPřes rozsáhlou protisokolskou akci v říjnu 1941 pokračovala činnost ilegální sítě Sokolů i v následujícím roce. V čele s Janem Zelenkou-Hajským a ve spolupráci s členy tehdy již zakázaného Československého červeného kříže se stali hlavními podporovateli parašutistů jak z operace Anthropoid, tak Silver A a Silver B. Za přispění Viliama Gerika ze skupiny Zinc byl ovšem Zelenka v červnu 1942 prozrazen. Postupně byli odhaleni všichni z jeho spolupracovníků, přičemž 252 z nich bylo transportováno do terezínské Malé pevnosti a následně do koncentračního tábora Mauthausen.

Klikněte pro větší obrázekZatýkáním ve svých řadách byla postižena rovněž ilegální Komunistická strana Československa (KSČ), i přesto však pokračovala ve své činnosti, zejména podporou malých sabotážních akcí a rozšiřováním tiskovin. Vedle Rudého práva vydávala KSČ od počátku roku 1942 rovněž další tiskoviny jako Tábor, Česká žena či Dělnické noviny. Na podzim 1941 rovněž přistoupila na realizaci myšlenky centrálního odbojového orgánu, když se začal konstituovat Národně revoluční výbor inteligence (NRVI), jenž se měl vytvářet podle jednotlivých oborů a na jehož organizaci se podílel Julius Fučík. Na počátku roku 1942 bylo utvořeno první vedení, v němž figurovali mimo jiné spisovatel Vladislav Vančura a literární vědec Václav Černý. Od dubna 1942 se o činnost NRVI začalo zajímat gestapo, což vyvrcholilo Vančurovým zatčením 12. května. Perzekuční akce s nejtěžšími důsledky zasáhla KSČ ovšem až v souvislosti s druhým stanným právem vyhlášeným po uskutečnění atentátu na R. Heydricha, kdy KSČ přišla i o možnost vydávat tiskem ilegální Rudé právo.

Klikněte pro větší obrázekNa počátku roku 1942, po tříměsíčním působení SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha v Protektorátu Čechy a Morava, lze tudíž zaznamenat rozsáhlé ztráty v řadách domácího odbojového hnutí. Podstatnou úlohu sehrála zejména ilegální síť členů Obce Sokolské, jež intenzivně pomáhala vysazeným parašutistům. Velké odbojové organizace typu Petičního výboru Věrni zůstaneme či Obrany národa byly ovšem perzekučními zásahy nacistických bezpečnostních složek postiženy nenávratně.

Text: rs

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2012 – ST
Žánr: Dokument
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.

Další zdroje