18. červen 1942. Poslední boj a poslední náboje sedmi statečných. Kdo všechno stál na druhé straně a jaké tam byly ztráty?
Po Čurdově udání a vyzrazení spolupracovníků parašutistů, po jejich mučení se konečně Němci po třech týdnech marného úsilí dostali na stopu strůjců atentátu na Heydricha. Brzy ráno 18. června 1942 obklíčily pravoslavný kostel v Resslově ulici nacistické složky a posléze se strhnul několikahodinový otevřený boj mezi sedmi parašutisty na kůru a v kryptě kostela a osmi stovkami mužů z jednotek SS, z řad gestapa a hasičů. Tak se i náhodným kolemjdoucím uprostřed protektorátní Prahy naskytl obraz skutečného válečného střetu. Pro parašutisty to nemohlo dopadnout dobře. Přesto původem šest Moravanů a jeden Slovák vedli boj do poslední chvíle a nikdo z nich nepadl živý do rukou nacistů. A ještě se jim podařilo dosáhnout německých ztrát. Atentátníci na Heydricha byli dopadeni, ale vítězství neslo příchuť pelyňku. Důkazem je, že mezi velením SS a pražského gestapa se vzápětí strhla úřední bitva o průběhu celé akce a výkonech jednotlivých složek. Pelyňkem na české straně zůstal důležitý podíl přivolaných pražských hasičů.
ČTK Praha 18. června 1942. Úředně se oznamuje:
Vrahové Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Heydricha byli v ranních hodinách dne 18. června na základě rozsáhlých zjištění německé státně policejní ústředny pražské zadrženi v jednom pražském kostele, ve kterém se delší čas skrývali, a při dopadení zastřeleni. Zároveň se při tom podařilo zneškodniti bližší kruh jejich pomahačů. Všichni zločinci jsou příslušníky české národnosti, kteří byli spuštěni k provedení atentátu v Protektorátě z britských letounů.
Naše veřejnost, ač s uspokojením přijala zprávu o dopadení a zneškodnění zločinců, byla nicméně udivena neslýchanou drzostí těchto individuí, která se neštítila zneužít pro své účely kostela. Uvědomila si též cynickou bezohlednost těchto darebáků, kteří si uprostřed města zařídili arsenál a vydávali v šanc bezpečnost tisíce lidí. Dlužno proto s povděkem kvitovat obratný a bleskově rychlý zásah říšských bezpečnostních úřadů, že bylo zabráněno velkému neštěstí. Uvážíme-li, že tito atentátníci a jejich pomahači byli celé měsíce policejně nehlášeni, a že se tak dlouho zdržovali v kostele, kde musili býti zásobováni, nemůžeme ani pochopit hazardérství s životy vlastními i životy všech těch, kteří jim byli nápomocni. Úsudek v celé šíři si udělá veřejnost, až v podrobné úřední zprávě vyjdou najevo všechny okolnosti.
Nejsmutnější na tomto případě je, že vrahové SS-Obergruppenführera Heydricha nalezli ochránce a podporovatele v osobě kněze, kaplana Petřka. Jaký to kněz, který místo aby se věnoval službě Boží, poskytuje pomoc lidem, o kterých ví, že páchají zločiny.
Míra času se naplňuje. Naplňuje se též míra veškeré trpělivosti ze strany Říše.
A co dělá náš člověk? V divém shonu se nyní otáčí, krčí a ujišťuje. Ujišťuje ne činy, ale slovy. A to je zoufale málo. Kdekterý spolek pořádá projevy loajality a širokohubě spílá Londýnu a Moskvě. Kdekdo sahá přeochotně do peněženek a hodlá se tím nejlevnějším způsobem – penězi – vykoupit z podezření, že to nemyslí s Říší upřímně…
Prozřetelnost dostatečně zdržela nad námi ochrannou ruku. Co bránilo velké bolesti německého národa, kdyby býval Zastupující protektor gen. Heydrich skonal ihned a Praha pykala jedním stem dělových ran do jejích ulic? Nebo kdyby byl každý stý či desátý občan Prahy potrestán smrtí zastřelením? Z případu atentátu odvíjela se nit desítek Říši nepřátelských lidí z nejpřednějších řad našeho národa. Může být už víra v naše slova?
Šestý den po skonu generála Heydricha následovalo hrozné odhalení Lidic. A co my? Zase jen slova a projevy lítosti. Ukázali jsme my vůbec Říši nějaký vděk za to, že nás nechala a nechává po všech těch případech Smudka, Eliáše, atentátu na gen. Heydricha a Lidic, žít? Mimo krásných slov a peněz na Červený kříž se nic neučinilo. A to je až trestuhodně málo.
Hana Černá 11. 6. 2012 16:31
Nezáživný seriál?
Podle mého názoru tento seriál patří ke skvostům současné produkce ČT. Chtěla bych vyjádřit uznání a poděkování všem jeho tvůrcům za zprostředkování svědectví o skutečnostech, které by rozhodně neměly být zapomenuty, ať už se jedná o příklady absolutního hrdinství nebo zrůdné bestiality, jakožto memento pro generaci naši i příští.
Frantisek Novotny 11. 6. 2012 22:21
Hodnoceni
Dokument me nadchl z duvodu velkeho mnozstvi ziskaneho historickeho materialu, vypovedi ucastniku a pametniku a dost objektivniho historickeho nadhledu. Velmi me prekvapila detailni prace jednotlivych badatelu a mimoradne dobre uvedeni do atmosfery doby. Byl jsem zvykly na informace o atentatu zabarvene hodne ideologicky. Zde uvadene zpracovani je pro me v mnohem nove a velmi zajimave.
Milan Reichmann 24. 5. 2013 16:33
Hwydrichovo oblibene jidlo
Zajimavejsi by bylo,proc tu bestii jeho otec nesplichl prasatum do koryta
Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:
Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.
Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu