Nejdůležitějším úkolem kmene bylo obstarat jídlo pro všechny členy. Britsko-americký dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Archeoložka Andrea Zeeb-Lanzová se sedm let zúčastnila vykopávek v Herxheimu v Německu. Je to kolem dvaceti kilometrů od hranic s Francií. Zde se asi před sedmi tisíci lety usadili první zemědělci doby kamenné, příslušníci kultury s lineární keramikou. V lidské historii to byla vlastně poměrně nedávná doba. Období, ve kterém zemědělci převážili nad lovci a sběrači, a po celé Evropě se rozšířily dobře organizovaná společenství. Když byly poprvé objeveny stopy jejich původního osídlení, vypadalo to jako běžná archeologická lokalita. Kolem vesnice ale bylo něco, co archeologové vídali jen zřídka. Množství navzájem se překrývajících jam, které vytvořily jakýsi příkop…

Herxheim

Asi před 7000 lety se v oblasti Herxheimu usadili první zemědělci doby kamenné, příslušníci kultury s lineární keramikou. Častým omylem je domněnka, že tehdejší zemědělci neměli kvůli nedostatku oblečení a vhodných nástrojů žádné zvláštní dovednosti. Jednalo se o vysoce organizované společenství lidí, kteří si stavěli stejné domy, používali stejné postupy při pěstování plodin a žili společně. Nálezy z tohoto místa jednoznačně vyvracejí všeobecně rozšířené představy o době kamenné – představy o téměř idylické kultuře a rovnostářské společnosti s jasnými zásadami. Naopak tu lidé žili ve složitých sociálních strukturách.

Klikněte pro větší obrázekV průběhu téměř 600 let existence této kultury její příslušníci vytvořili množství regionálních stylů keramiky. Nejspíš také vybudovali silnice a obchodní cesty propojující vzdálenější místa. A pak, kolem roku 4950 př. n. l., jejich svět najednou přestal existovat. Žádná keramika, domy ani jiné známky osídlení. Změna proběhla velice rychle. Jako kdyby se jednoho rána vzbudili a rozhodli se, že budou někým jiným.

Když byly poprvé objeveny stopy jejich původního osídlení, vypadalo to jako běžná archeologická lokalita. Na celém nalezišti bylo odkryto asi 10 trámových obydlí pro přibližně 100 lidí a 9 neporušených těl pohřbených tradičním způsobem. Kolem vesnice ale bylo množství navzájem se překrývajících jam. Nejprve se zdálo, že plnily obrannou funkci. Pak se ale ukázalo, že pod nimi leží ostatky asi 500 rozřezaných a spálených lidských bytostí. V blízkosti se našla keramika, další nástroje a zvířecí kosti, vše násilně rozdrcené. Na podobných pohřebních nalezištích zatím nikdo takové chování vůči mrtvým neviděl. Tým vědců se proto snažil zjistit, zda – a případně proč – to byly oběti kanibalismu.

Hledání důkazů kanibalismu

Klikněte pro větší obrázekPři prvních vykopávkách v Herxheimu v roce 1996, si archeologové vzhledem k obrovskému množství nalezených kostí mysleli, že šlo o obřadní pohřebiště. Jednalo se o praktiky známé v dávných dobách, kdy mrtvé vykopali, jejich těla rozsekali, zbavili masa a umístili do společných hrobů. Takový rituál nijak neukazuje na kanibalismus. Když se ale ke skupině vědců v roce 1998 připojili Bruno Boulestin a Anne Sofie Koopeová, všechny lidské ostatky z předchozích vykopávek očistili od veškerých nánosů a objevili stopy po násilí. Vše naznačovalo, že obětem byly ořezány rty a stažena kůže z hlavy, tedy něco, co člověk udělá spíše s lebkou nepřítele než s lebkou svého předka nebo někoho blízkého. Podle Boulestina to dokládá, že malé skupiny nájezdníků útočily ve vzdálených osídleních, chytali tam zajatce a přiváděli je do Herxheimu, kde je měli rituálně zavraždit, rozřezat a sníst.

Kanibalismus byl dlouhou dobu jedním z temných tajemství lidské rasy, zahaleným kulturními tabu a moderní přecitlivělostí. Zdálo se, že poznání osudu pradávných zemědělců v Herxheimu by mohlo poskytnout nezpochybnitelný důkaz o tom, že kanibalismus hrál v evropské historii mnohem větší roli, než jsme si doposud mysleli. Existovaly dvě hlavní hypotézy, proč tomu tak mohlo být. Podle jedné si zdejší obyvatelé řekli, že se dostali do velké krize a bohové je přestali ochraňovat, proto jim přinášeli oběti. Tou druhou byla otázka, zdali nejde o válečné oběti.

Co je k tomu vedlo?

Klikněte pro větší obrázekJediným důkazem o válkách v době zkoumané neolitické kultury v průběhu 600 let její existence jsou pohřebiště v německém Talheimu a rakouském Asparnu. Archeologové tu odkryli množství nedotčených koster s roztříštěnými lebkami. Bruno Boulestin se přikláněl k domněnce, že zranění nepocházela z bitev, a aby svou teorii dokázal, musel zrekonstruovat tisíce rozdrcených ostatků jako poničené stehenní kosti, čéšky, nárty a prsty. Fakt, že jde o kusy těla bohaté na výživné látky, jej vedl k domněnce, že je hromadili a používali za účelem vaření. Dalším krokem proto bylo zkoumání proteinu, který v nalezených kostech zůstal, a hledání známek poškození způsobené vystavením teplu. Po porovnání s jinými fragmenty to skutečně vypadá, že se kosti vařily, což nahrává teorii, že se lidé doby kamenné v Herxheimu vydali na válečnou stezku a přitom si uvařili některé z poražených nepřátel.

Vědci se zabývali také údaji shromážděnými paleoklimatology a snažili se zjistit, jestli je možné s koncem této neolitické populace v Evropě spojit změny klimatu. Obzvlášť kritické mohlo být období kolem roku 5100 př. n. l., kdy střední Evropa zaznamenala zásadní pokles srážek trvající po několik generací. I rozsáhlá sucha tedy mohla spustit nezastavitelný řetěz násilí vedoucí k tomu, co se stalo v Herxheimu.

Klikněte pro větší obrázekCo vedlo dávnou společnost k tomu, aby pojídala své vlastní mrtvé, je ovšem možné interpretovat pouze za pomoci důkladného prozkoumání toho, co po sobě před 7000 lety zanechala. Vědci jsou značně skeptičtí k myšlence, že by s tím měl co dělat hlad. Předpokládají, že za tím, co se tady stalo, bylo něco rozhodně složitějšího než jen hostina.

Jak dlouho se zde pohřbívalo a odkud byly oběti?

Další pokrok v bádání přinesly nalezené kusy keramiky, z níž je možné určit přesnější časový rámec než z kostí. Vesničané z Herxheimu navíc některé keramické předměty zcela zničili a rozházeli je mezi stovky kostí. Jelikož rozdíl stáří keramiky je zřejmě jen v rozmezí 2 až 10 let a úlomky jedné nádoby rozházené mezi množstvím lidských kostí se nacházely i přes 100 metrů od sebe, příkopy byly nejspíš naplněné ve stejnou dobu a šlo o otevřený masový hrob.

Klikněte pro větší obrázekZda pozůstatky patřily místním obyvatelům, vědci zjišťovali pomocí izotopové analýzy zubů, metody, která dovede určit, kde předci vyrůstali zkoumáním toho, co jedli jako děti. Výsledek byl překvapivý. Všechny doposud zkoumané oběti totiž pocházely ze vzdálených míst, možná dokonce z horských oblastí vzdálených až 400 km. Jelikož to byla doba ještě před domestikací koně, museli přijít pěšky. Ještě záhadnější je, že neexistuje žádný doklad o neolitických zemědělcích žijících v horských oblastech. Zřejmě tu ale skutečně byly ještě jiné populace, cizinci, možná nějaké mezolitické kmeny.

Tento objev nepopírá ani teorii, že by za masovým hrobem byla válka, ani teorii poukazující na možnou hlubokou krizi. Vyloučeno není ani to, že lidé šli do extrému a řekli si, že musí obětovat pár lidí z každé vesnice, a v Herxheimu tak učinili. Vědci se začali přiklánět k hypotéze o nájezdech a nevylučují, někteří z posledních lovců-sběračů doby kamenné byli vybiti malou skupinou zemědělců.

Herxheim je rozhodně oknem do civilizace nacházející se na svém konci. Zřejmě neexistuje jiné tak rozsáhlé kanibalistické naleziště. Archeologové zde našli celkem více než 100 tisíc fragmentů, a to prozkoumali pouze polovinu naleziště. Mohlo tu zemřít kolem jednoho tisíce lidí. Další jejich kosti, nástroje a keramika leží ukryté pod moderními silnicemi a farmami.

Originální názevCannibals Of the Stone Age
Stopáž50 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrDokument