V době natáčení tohoto španělského dokumentu Miróovi bylo pětaosmdesát let. Zatímco ve 20. letech Joan Miró spolupracoval s Ďagilevem a Ruským baletem, v roce 1978 v Palma de Mallorca realizuje společně s mladým divadelním souborem Claca experimentální představení. Přitel Pabla Picassa, Maxe Ernsta a André Massona byl téměř posledním z generace velkých malířů, kteří ve dvacátých letech působili v Paříži a znamenali značný přínos pro umění 20. století. Přes veškerou náladovost některých svých obrazů byl Miró převážně zamračený. Dokonce o sobě prohlásil, že je zarputilý optimista. "Má přirozenost vychází z tragédie, a pokud se v mé práci objeví humor, je bezděčný", prohlásil Katalánec Miró, který byl a nebyl surrealistou. Ať se dotknul práce grafické, plastické nebo malířské, výsledek byl vždycky neopakovatelný: MIRÓ.
