Televizní akademie

Petr Horký

moderátor

Petr se narodil ve znamení Vodnáře. Mezi jeho koníčky patří potápění, lyžování, tenis a práce. První moderátorské zkušenosti sbíral na folkových festivalech a v rádiu. Místo sledování televize se rád potkává s lidmi a povídá si s nimi v reálu. Úspěšný je pro něj každý den, na jehož konci spokojeně usíná s lehkou peřinou. Jeho oblíbené životní motto, kterého se drží už léta, zní: „Kdo má malé cíle, má malé výsledky.“

Proč by si diváci neměli nechat ujít Televizní akademii?

Protože je to něco nového, něco, co se spouští a teprve všichni uvidíme, jak to bude fungovat. Vždycky jsem rád u nových věcí. Koneckonců na Kubě, kde jsem během našeho pětiletého projektu Cuba Libre prošel rituálem afrokubánské Santeríe, mi řekli, že mým bohem je Helegua – pán křižovatek, ten, co stále hledá nové cesty. Akademie je pořad, kde plánujeme maximální propojení s diváky prostřednictvím telefonů, mailů a dalších komunikačních kanálů. Pokud se povede všechno tak, jak má, bude to trošku interaktivní revoluce v televizním vysílání.

V čem pro vás spočívá kouzlo živého moderování?

Na to snad ani nemusím odpovídat, to je přece jasné. Živé moderování je vždycky dobrodružství - co se stalo, nedá se odestát, co se řekne, nejde vzít zpátky. A taky vás nikdo nemůže jen tak přerušit. Hned sedmého ledna mám jako hosta astrofyzika Grygara, a podle toho, co jsme si řekli už během přípravy, myslím, že by to pár lidí rádo přerušilo anebo změnilo – ale to už nepůjde.

Co budete dělat pro to, aby se televizní diváci u obrazovek ani u seriózních témat nenudili?

Protože nejsem jen moderátorem Akademie, ale také se podílím na její páteční dramaturgii, mám na tu možnou nudu vliv. Co tedy budu dělat? Vybírat jen taková témata, která by bavila i mě a odmítat to, co je zahleděné jen samo do sebe. Takže blbiny ne, zajímavosti ano. Ono i o seriozních tématech se dá mluvit zábavně – pokud host má co říci a rozumí problematice. Pokud je hostem jen prázdný kecal, bude to nuda i kdyby mluvil o čemkoliv. To platí ve všem – v zábavě, v seriozních tématech a teď mě napadá, že vlastně i v politice – to si nechtěně ověřujeme denně.

Vzpomněl byste si na nějaký svůj moderátorský trapas?

Moderátorský trapas? Určitě jich bylo nespočet. Teď mě napadá. Když jsem před lety ve Studiu 6 měl jako hosty japonské velmistry bojových umění, překladatelka je nedokázala živě tlumočit do češtiny. Takže jsem vůbec nevěděl, co mi ti „zabijáci“ odpovídají. A vlastně to nevím dodnes.

Jaký je váš vztah k cestování?

Žiju, abych cestoval. Cestuji, abych žil. Zkoušel jsem už ve svém životě cestování zrušit, ale nešlo to. Byl jsem najednou nesnesitelný paďour. Miluji planetu Zemi, vzpomínám na svůj pochod k severnímu pólu, na přechod Grónska, na natáčení s velkým bílým a s tygřími žraloky v Africe. Na celý život mám schovaný pocit radosti, když jsme v zakázaném teritoriu Malediv objevili vraky potopených lodí, které teď jsou díky nám zanesené do map. Koneckonců kdo má chuť, může se podívat na iVysílání na webu ČT na cyklus Bonbónky světa, pro který jsem některé expedice a projekty natočil. Mám moc rád i Českou republiku, a tak jsem se upsal ke každotýdennímu moderování Akademie. S manželkou a dcerkou budeme cestovat po naší zemi – a přiznávám se, že čtvrt roku jsem souvisle doma nebyl tak deset, možná patnáct let. Uvidím, jaké to bude.