Televizní akademie

Jan Kovařík

moderátor

Jan se narodil ve znamení Panny. Mezi jeho koníčky patří knihy, horská turistika, golf a péče o zahradu. Jako svou první větší moderátorskou akci uváděl běžecký závod v dolní části Václavského náměstí. Z televizních pořadů si nikdy nenechá ujít zprávy, rád se podívá na kvalitní film a nepohrdné prý ani sportem, například fotbalovou Ligou mistrů nebo golfovými přenosy. Za největší životní úspěch považuje své dvě dcery Kačenku a Andulku. Jeho oblíbené životní motto zní: „Největší chybou je klást si nízké cíle.“

Proč by si diváci neměli nechat ujít Televizní akademii?

Protože nikdy není pozdě dozvědět se něco nového, setkat se prostřednictvím obrazovky s výjimečnými lidmi a popovídat si s exkluzivními hosty ve studiu takřka „naživo“. Chtěli bychom, aby dvojka lidi nejen bavila, ale aby je přiměla k zamyšlení a hlubšímu zkoumání souvislostí. O to se budeme pokoušet i v úterní Televizní akademii na téma Evropa.

V čem pro vás spočívá kouzlo živého moderování?

Živé vysílání v televizi i v rozhlase má neopakovatelný půvab a je to pro mne zdroj profesního adrenalinu, bez kterého by mě nebavilo žít. Na druhé straně je tu ale také maximální odpovědnost a vědomí, že nic, co se pokazí, už nejde vzít zpátky. Přesto (nebo možná právě proto) je to určitě to, co mě na práci moderátora baví úplně nejvíc, a proto se na Akademii moc těším.

Co budete dělat pro to, aby se televizní diváci u obrazovek ani u seriózních témat nenudili?

Použiji metodu, kterou obdivuji v díle Karla Čapka. Tedy pokusím se o složitých věcech mluvit jednoduše, ptát se svých hostů srozumitelně a jasně a budu od nich chtít i takové odpovědi. Spolu s dramaturgyní evropské Televizní Akademie, Blankou Kubíkovou, bychom také chtěli, aby náš pohled na Evropu byl trochu jiný, než dosud většinou v médiích veřejné služby bývalo zvykem. Díváme se na ni jako na náš společný prostor, který můžeme, chceme-li, také spoluvytvářet a zaujímat k němu stanoviska, která se nemusejí na první pohled a poslech každému líbit. Ale je to přece naše země a náš světadíl, kde žijeme my a naše děti. Tak proč se jenom dívat, kam se vyvíjí?

Vzpomněl byste si na nějaký svůj moderátorský trapas?

Bylo by jich víc, ale některými se chlubit nechci a některé by byly zveřejnitelné jen po dvaadvacáté hodině. Ty, které nejsou ke chlubení, pramenily z vlastní hlouposti či nesoustředěnosti a raději bych na ně zapomněl, jenže to se nedá. A to je dobře, protože chybami se člověk učí. No a ty druhé jsou z kategorie „kouzlo nechtěného“, tedy přeřeky a přesmyčky, které vyzněly buď dvojsmyslně, nebo úplně jednoznačně, ale bohužel jinak, než jsem zamýšlel. Doufejme, že v Televizní akademii jich bude co nejméně.

Čím vám oproti ostatním kontinentům imponuje právě Evropa?

Evropa je pro mě především kolébkou západní civilizace a zdrojem inspirace pro každého, kdo ji chce vnímat. Je to sice už starší dáma se svými návyky a zlozvyky, ale také se svojí noblesou, vzděláním, společenským postavením a příslušným respektem. Mám ji rád, ale to neznamená, že by se nemohla v lecčems změnit.

Který z evropských států byste rád navštívil, a zatím se vám to nepodařilo?

Pokud jde o cestování, mám Evropu projetou křížem krážem, ať už soukromě nebo na novinářských cestách, ale jedné zemi jsem se dosud stále vyhýbal. Nebylo to úmyslně a hodlám to napravit velmi brzy. Spojené království Velké Británie a Severního Irska už se na tebe těším.