Televizní akademie

Václav Žmolík

moderátor

Václav se narodil ve znamení Býka. Mezi jeho největší koníčky patří kromě historie památky, cestování a jachting. Poprvé moderoval v deváté třídě rozhlasové vysílání na základní škole o hlavní přestávce. V televizi sleduje nejčastěji dokumenty, filmy a zpravodajství. Za svůj největší životní úspěch považuje to, že má zdravé, talentované a spokojené děti a stále tutéž ženu a také to, že ho baví práce, kterou dělá. Jeho oblíbené životní motto, kterého se drží už léta, zní: „Pracovat a vydržet. Nenudit se.“

Proč by si diváci neměli nechat ujít Televizní akademii?

Pondělní Televizní akademii, kterou moderuji, by si neměli nechat ujít všichni, které zajímá a baví historie. Ale podívat by se měli i ostatní. Možná zjistí, že je naše dokumenty a naši hosté také dokážou zaujmout. Už Cicero kdysi pravil, že „Historie je učitelka života“, a je pravda, že v historii najdete odpovědi na mnoho otázek, které si dnes klademe. Jak se říká, všechno už tady totiž bylo. A mě třeba při natáčení různých pořadů o historii docela baví zjišťovat, kterak naše stesky na politiky, stav morálky anebo třeba na mezilidské vztahy, nejsou ničím novým. Podobné stesky zaznívaly před sto, ale i pěti sty roky. A někdy se mi dokonce zdá, že to v České kotlině bylo stejné už před tisíci lety. Čili – Televizní akademii by si diváci neměli nechat ujít kvůli poučení, ale i kvůli zábavě.

V čem pro vás spočívá kouzlo živého moderování?

Živé moderování má v sobě adrenalin. Věci se dějí teď a nikdy jindy už se stát nemohou. Musíte se naprosto zkoncentrovat a podat výkon právě teď. To je výzva. A taky máte pocit kontaktu s publikem, ať už je to někde v sále, anebo prostřednictvím mikrofonu či televizních kamer. To všechno při natáčení na záznam chybí. Tam máte někde vzadu v mozku stále pocit, že jaksi o nic nejde. Proto mám vždy raději moderování naživo. Jo, a ještě že v naší profesi neexistuje playback.

Co budete dělat pro to, aby se televizní diváci u obrazovek ani u seriózních témat nenudili?

Určitě se kvůli tomu nebudeme stavět na hlavu. Nepatřím ale k lidem, kteří si myslí, že seriózní témata jsou nudná a neseriózní už jaksi z principu zábavná. Musím říct, že jestli se u něčeho nudím, tak jsou to třeba tak zvané akční filmy, reality show, všelidové soutěže typu Zpívá celá rodina anebo počítačové hry. A doufám, že lidí jako já, je víc, a že právě ti budou mezi našimi diváky. Jinak se budeme samozřejmě snažit, aby naši hosté byli lákaví a poutaví a dokumenty, které budeme vysílat, aby byly zajímavé, byť budou seriózní. Jiné, myslím, ani pouštět nebudeme.

Vzpomněl byste si na nějaký svůj moderátorský trapas?

Moderoval jsem před lety cosi na Václavském náměstí, jak se říká, pod koněm a byl tam i tehdejší pražský primátor. Jmen a faktů na zapamatování bylo spousta, a tak – když jsem měl představit primátora – nemohl jsem si za boha vzpomenout, jak se jmenuje. Bylo to jen pár sekund, ale nekonečných. Diváci nic nepoznali, primátor ano. Tak zoufale jsem mu hleděl do očí, až to pochopil. A on na mě zase koukal tak intenzivně, až jsem si vzpomněl. Jan Koukal! Vzpomněl jsem si včas, než by se stal trapas. Ale z trapasu se jako moderátor musíte vždy „vykecat“.

Jaký je váš vztah k historii?

Historie mě zajímala odmalička a měl jsem ji vždy spojenou s výlety na různé památky – hrady, zámky, muzea a tak dále. Mohli za to dědeček a maminka, kteří mě po takových místech vozili. Taky jsem byl velký čtenář. Alexandr Dumas starší byl v naší knihovně zastoupen víc než bohatě. Nakonec jsem dějiny chtěl jednu dobu jako kluk i studovat. Ono spojení historie a cestování po zemích českých se mi pak propojilo ve vlastivědném cyklu Po Česku, který kdysi začal v České televizi a který už deset let vysílám v Českém rozhlasu na Radiožurnálu. Vyšla i knížka mých tipů na výlet – za zajímavostmi naší země, ale i za její historií.

Co jste měl dějepisu?

Vždycky jedničku a moc rád třeba vzpomínám na svého učitele dějepisu na Akademickém gymnáziu v Praze na pana profesora Nováka. Rozšířil nejen moje historické znalosti, ale dal mi i základy, co se filozofie týče.

Máte nějakou oblíbenou historickou etapu?

Musím říct, že nemám žádnou takovou. Spíš bych mohl říci, že mě z historie zajímají nejvíc památky a historie architektury. Možná ještě něco takového zkusím vystudovat.