Martine, kdo přišel s nápadem točit vzdělávací pořad o fyzice a jak natáčení probíhalo?
S tímto nápadem přišel Radek Šofr (scénárista a režisér). Znali jsme se spolu již z jedné předchozí spolupráce, tento plán nosil v hlavě řadu let. Když občas toto téma zmínil, hned jsme zabředli do vášnivé diskuze a měli různé šílené nápady, co by se mohlo točit… že by bylo skvělé točit se slonem, skákat ze střechy, mostu, jezdit v autě a na kole… prostě udělat vzdělávací pořad a ukázat, co vlastně ta fyzika je. To jsem ještě netušil, že se řada z těchto nápadů opravdu natočí. Když mě pak Radek oslovil, abych na připravovaném pořadu pro Českou televizi spolupracoval, vůbec jsem neváhal. Tehdy Radek ještě přizval ke spolupráci Zdeňka Drozda a myslím, že jsme vytvořili docela dobrý tým. Spolupráce s nimi byla skvělá. Dokonce mi teď tak zpětně přijde, že i na vlastním seriálu lze spatřit určitý vývoj, který odráží i vývoj naší spolupráce.
Jak to myslíš, vývoj seriálu a spolupráce?
Rande s Fyzikou si začalo po prvních pár dílech žít takovým vlastním životem, prostě jsme se sehráli. A to nejen my tři, ale i třeba Kláru (moderátorka) začala fyzika doopravdy zajímat, mnohdy si chtěla řadu věcí vyzkoušet sama, a to je myslím na pořadu vidět. I když se jednalo o vzdělávací seriál, začal mít i takový svůj děj. Ostatně poslední díl je toho důkazem. Každopádně mě tato práce moc bavila a budu moc rád za možnost pracovat třeba na případném pokračování. Přeci jen je mechanika je malá část fyziky.
Má podle tebe televizní fyzika divákům co říct?
Myslím, že má. Stejně jako všichni, co se na pořadu podíleli. Jinak by do toho nešli, ne? Rande s Fyzikou beru jako příležitost ukázat mechaniku zajímavým způsobem školákům základních a studentům středních škol. A nejen jim. Chtěli jsme nějak prezentovat, že právě ta často nenáviděná fyzika hraje jednu z nejdůležitější rolí v našem životě, že si bez ní necvakneme ani vypínačem, že je prostě všude a že s ní vlastně může být i docela psina. Někdo si možná řekne, že v některých pasážích jen točíme učebnici. Ale jako vyučující to mnohdy studentům můžete maximálně vysvětlit na statickém obrázku nebo ve smyslu: „milí studenti, představte si, že…“, no a mám dojem, že se nám snad i řada věcí povedla skutečně natočit. Tedy já na vlastní realizaci natáčení takovou zásluhu nemám, abych si nepřidával víc zásluh, než mi přísluší. Na druhou stranu sám budu natočené záběry při výuce používat. Samozřejmě jsme se nevyhnuli někdy zjednodušení, ale doufám, že tento pořad pomůže nejednomu učiteli fyziky.
Chceš říci něco na závěr?
Rád bych poděkoval svým studentům gymnázia Na Vítězné pláni, kteří se účastnili natáčení a doslova tím žili. Ale asi hlavní dík patří jádru týmu pořadu Rande s Fyzikou, resp. čtveřici Radek Šofr, Klára Hajdinová, Honza Fronc (pomocná režie) a Tomáš Kobolka (kamera), kteří se nebáli mnohdy šílené nápady zrealizovat a natočit. Dokonce sami často přispěli svým nápadem. Jednalo se například o natáčení s kolotočem na konfrontaci dostředivé a odstředivé síly, skákání Kláry ze střechy kvůli vysvětlení impulzu síly a změně hybnosti, natáčení s jedoucí tramvají apod. Nesmím také zapomenout poděkovat naší alma mater, Matematicko–fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která umožnila natáčení ve svých prostorech a též kolegům doc. Stulíkové, dr. Zinburgovi a dr. Kekule, kteří museli půl roku snášet moje hektické pracovní nasazení.
