Předchozí díl | Následující díl

Rande s Fyzikou

Jednoduché stroje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 374  
Sdílet
| Poslat odkaz

Jak se točilo dvanácté Rande s fyzikou

Klikněte pro větší obrázekNatáčení dvanáctého dílu začalo na meteorologické stanici v Praze na Karlově. Ačkoliv se tato stanice nachází na střeše budovy Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, patří Českému hydrometeorologickému ústavu. To je ústav, který pro nás všechny chystá předpověď počasí. Nás tam zastihl krásný slunečný den s dalekou viditelností. Díky tomu jsme tam natočili krásné obrázky, ale neověřili jsme si zajímavý meteorologický postup, který tam používají. Víte, jak na této meteorologické stanici stanovují viditelnost? Podle kostelních věží, kterých je v okolí velké množství. U každé věže mají změřenou vzdálenost od pozorovatelny. Takže když je mlha, stačí se rozhlédnout, které věže jsou ještě vidět a které už ne, a máte spolehlivý údaj o viditelnosti.

Klikněte pro větší obrázekNa dvanáctém Rande s Fyzikou jsme se zabývali hlavně hydrostatickým a atmosférickým tlakem, který je způsoben tíhou kapalin a plynů. Že mají kapaliny svoji tíhu, to vás jistě nepřekvapí. Ale co vzduch, jakou má tíhu? K tomu je nejprve zapotřebí vzduch zvážit. Napadlo by vás, jak se to dá udělat? Zdeněk Drozd z Matematicko-fyzikální fakulty si pro nás připravil elegantní a celkem jednoduchý způsob, jak vzduch velmi přesně zvážit.

Klikněte pro větší obrázekPři psaní scénářů k seriálu Rande s Fyzikou jsem občas narazil na scénu, na kterou jsem se těšil, až se bude natáčet. V případě dvanáctého Rande to byly dva obrazy. Jednak pokus s Magdeburskými polokoulemi a jednak ověření Archimédova zákona. Vše jsem dokonale dopředu promyslel, ale v obou případech nám při natáčení štěstí nějak nepřálo.

Klikněte pro větší obrázekPokus s Magdeburskými polokoulemi jsme se rozhodli natočit v parku na Albertově za budovou Matematicko-fyzikální fakulty. Ten den jsme jinak točili uvnitř v posluchárně, takže nám nevadilo, že celý den pršelo. Byl to vlastně jediný opravdu propršený den ze šestadvaceti natáčecích dnů. Navečer naštěstí déšť ustal, ale trávník byl nasáknutý vodou. Jenže jsem měl domluvené studentky na odtrhávání polokoulí a organizovat náhradní natáčení by bylo docela složité. Holky se nakonec obětovaly a šly ve svých zářivých botách a slušném oblečení riskovat do parku.

Klikněte pro větší obrázekKdyž jsme vybalili techniku, zjistili jsme, že nedaleko je volejbalový kurt, kde se právě začal odehrávat nějaký důležitý zápas. Do natáčení se nám stále ozývala píšťalka rozhodčího a tu a tam také potlesk po nějakém vydařeném úderu. Až když člověk potřebuje ticho na natáčení, zjistí, jak jsou sportovci vlastně hluční. Točili jsme krátké záběry v pauzách mezi hrou, kdy volejbalisté byli relativně potichu. I tak, budete-li dávat pozor, uslyšíte ve zvuku tu a tam trochu píšťalky nebo potlesku.

Klikněte pro větší obrázekAtmosférický tlak dokáže být tak silný, že polokoule, ze kterých je vyčerpaný vzduch, od sebe neodtrhly ani dvě dvojice dívek. Museli se přidat až naši fyzikové Zdeněk s Martinem. Polokoule najednou povolily a někteří obětaví herci se poroučeli až na zem. V tom deštěm nacucaném terénu to bylo obzvláště srdnaté. Nejhůře asi dopadla Daniela (v červeném tričku). Danielo, zpětně ještě jednou díky za obětavost.

Klikněte pro větší obrázekDruhým parádním natáčením mělo být ověření Archimédova zákona. Rozhodli jsme se jeho platnost ověřit následujícím postupem. Nejdříve těleso ponoříme do menšího barelu, zjistíme, kolik toto těleso vytlačí vody, a spočítáme tíhu vytlačené vody. Tím tělesem byla další obětavá studentka Bára.

Klikněte pro větší obrázekPotom tutéž studentku Báru zavěsíme na velký siloměr a budeme ji pozvolna spouštět do bazénu. Změna vztlakové síly by měla být stejná jako tíha vody, kterou Bára prve vytlačila z barelu. Pokus se mimořádně povedl a hodnoty, které nám skutečně vyšly, se s přesností na jeden newton shodovaly. Až potud naše natáčení vyšlo dobře.

Klikněte pro větší obrázekProblém byl v tom, že jsme natáčeli v plaveckém bazénu, kde cirkulace a čištění vody způsobovalo nepříjemnou zvukovou kulisu. Ačkoliv jsme se při dokončovacích pracích snažili se zvukařem sebevíc, úplně jsme rušivé šumění bazénu nevyfiltrovali.

Klikněte pro větší obrázekÚplný závěr dvanáctého Rande patřil Kláře a fyzikovi Martinu Vlachovi. Napsal jsem jim scénu, kdy se vzájemně strhnou do bazénu. Ani v této scéně se Klára nenechala zastupovat, takže ty nohy, co vyčnívají z vody, nepatří nějaké akvabele, ale skutečně Kláře.

Radek Šofr – režisér

Stopáž: 13 minut – Rok výroby: 2011 – P  ST
Žánr: Pro děti a mládež | Vzdělávání
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu