Swingový muzikálek Jiřího Suchého o setkání praktické ženy s pošetilým básníkem a kouzlu imaginace. Záznam představení Divadla Semafor. Hrají: J. Suchý, J. Molavcová, J. Štědroň, O. Patková, M. Stejskal a další. Divadelní režie J. Suchý. Kamera P. Hykš. Televizní režie V. Křístek
23:00:46GONG
23:00:59Pátek 31. prosince 1937
23:03:59Ne, Franku. Já jsem optimista.
23:04:02Anglie nás neopustí a Francouz se za nás postaví.
23:04:07-Francouzům jsou milejší tanečnice z Folies Bergére.
23:04:12A Anglie? Tam si myslej,
23:04:14že Československo je mongolskej národní pokrm.
23:04:19-Já to tak černě nevidím. Ale vidím to šedě.
23:04:24Něco bude dobrý, něco bude špatný.
23:04:28Říká to i Madam Valerie.
-Jo, to je v pořádku.
23:04:33Dobrej bude koňak tady v baru, špatnej bude osud republiky.
23:04:37A kdože to říká?
23:04:39-Madam Valerie, světoznámá vykladačka karet!
23:04:43-Ty věříš kartářkám?
-Ne. Jenom Madam Valerii,
23:04:48ta jediná jde na to vědecky.
23:04:50A její prabába byla slavná Madam Pumpadur.
23:04:54Představ si, že mně vyčetla jednou z karet,
23:04:58že mě čeká daleká cesta, a přitom nemohla vůbec tušit,
23:05:02že bydlím až v Hostivaři. To je, viď?
23:05:06-To tedy žasnu. Promiň, už je devět.
23:05:10-Už?
-Musím pracovat.
23:05:12Začínáme!
23:05:20V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
23:05:24Svět se sice kymácí Nezoufat se vyplácí
23:05:29Kdo tu není ten má smůlu Sláva baru Honolulu
23:05:50Dobrý večer, dobrý večer.
23:05:57Dobrý večer.
-Dobrý večer.
23:06:04Pardon. Je zde volno? Tady?
-Prosím.
23:06:10-Volno-li je? Děkuji.
23:06:14Jsem Jan Vladivoj Vinohradský, dekadentní básník.
23:06:20-Těší mě. Já jsem Žaneta Borská, rozená Špičatá.
23:06:25Zoologická zahradnice.
23:06:30-Zoologická zahradnice? Směl bych vědět,
23:06:33co je náplní vaší práce?
-Právě, že v podstatě nic.
23:06:39Jen dostávám gáži.
23:06:42Ostatně, nejsem v tomto státě jediná.
23:06:50Tady se strachy netřesem A kdo se bojí ať jde sem
23:06:54V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
23:06:58Synkopy to je náš lék Na tíhu doby strach a vztek
23:07:13Dobrý večer, dámy a pánové.
23:07:15Přivítali jsme vás hudbou, která je pro nás
23:07:18něco jako záchranný pás: drží nás nad vodou.
23:07:21Voda je kalná, pít se nedá - a taky proč.
23:07:25A my prožíváme poslední hodiny pohnutého roku 1937.
23:07:31A netušíme, co nás čeká v roce příštím.
23:07:34Víme jen, že bude ještě pohnutější.
23:07:38Ale to nás dnes večer nesmí zajímat.
23:07:40Je svátek svatého Silvestra, patrona opilců,
23:07:43a na nás je, abychom jej důkladně oslavili!
23:07:57-Tak vy jste básník?
-Ano, prosím.
23:08:00-To jsem ráda, že vás poznávám. Někdy si říkám,
23:08:04že být básník není snad ani zaměstnání pro muže.
23:08:10-Och ne, milostivá paní. To není tak!
23:08:13Většina básníků jsou muži. Dokonce bych řekl - odvážní muži!
23:08:19-Ano, odvaha. Odvaha...
23:08:21-Ano, k tomu, aby se stal člověk básníkem
23:08:23je zapotřebí jisté odvahy.
-Jisté odvahy, ano.
23:08:28To je pravda. U nás v ulici dokonce
23:08:32jednoho básníka lidé zmlátili. Napsal totiž poemu
23:08:35Mařákova ulice, to je jako ta naše.
23:08:38A ti obyvatelé se poznali a uspořádali na básníka hon.
23:08:44-Tak to jsme si špatně rozuměli. Já jsem chtěl říct,
23:08:50že odvahu potřebuje básník k tomu,
23:08:53aby se pokusil vyslovit nevyslovitelné.
23:08:56-Ale ale. Vyslovit nevyslovitelné?
23:09:02To je nějaká hloupost, co mi to tu vykládáte, básníku?!
23:09:09-Není, milostivá paní.
23:09:12Nevyslovitelno se nedá vyslovit, jak samo slovo naznačuje.
23:09:17A proto je třeba ho nahradit metaforou.
23:09:20A to právě dělá básník.
-A co z toho má?
23:09:28-On si pomocí té metafory vytvoří novou skutečnost.
23:09:34Daleko lepší, než je ta naše současná,
23:09:38a v té on žije!
-Ale ale.
23:09:41Jene Vladivoji, přestaňte si ze mne tropit žerty.
23:09:47Jak si může někdo vytvořit novou skutečnost?
23:09:52-Milostivá paní, tomu se říká i-ma-gi-na-ce.
23:09:56Ale možná, že je to pro vás příliš dlouhé slovo.
23:10:00Zkusím vám to přiblížit jinak. Vidíte toho muže tady za mnou?
23:10:09-No jistě, že ho vidím. Je to zpěvák Frank Vizváry.
23:10:15-Milostivá paní, není to zpěvák Frank Vizváry.
23:10:19Je to fakír. Zkuste přistoupit na tuhle představu.
23:10:27Dívá se na nás uhrančivýma očima, nejspíš nás hypnotizuje.
23:10:32Za chvíli se tady třeba začneme vznášet,
23:10:36nebo koktat, nebo splaskneme... Co já vím?
23:10:40Za pár minut se třeba vrhnu z okna.
23:10:42Nebo si stáhnu kalhoty...
-No tak, básníku!
23:10:47To byste snad neudělal?! Jsem dáma!
23:10:52Nebo se snad mýlím?
-Milostivá paní,
23:10:55já bych to udělal, když mi to poručí hypnotizér.
23:11:00Nezapomeňte, že se nacházíme v Kalkatě.
23:11:05-To snad ne! To je přece dost daleko.
23:11:09-Imaginace nezná vzdáleností.
23:11:14-Pijte. Napijte se z tohoto poháru!
23:11:19-Ovšem, ale...
-Jaké ovšem ale?
23:11:22-Možná, že jste si neviml, že v poháru, s odpuštěním,
23:11:29že je prázdný. Není v něm nic!
-Vypijte to nic!
23:11:36Možná by se slušelo nabídnout nejdřív doušek dámě.
23:11:41-Jistě, že by se slušelo nabídnout doušek dámě,
23:11:45leč v poháru doušku nebylo.
23:11:48Nebylo tam nic.
-Já chci ochutnat to nic.
23:11:55-Prosím, ještě tam trochu zbylo.
23:12:07-Vypili jste nic a zažijete něco!
23:12:35Kostky! Připravte kostky, mé dámy!
23:12:49Poslyšte, poslyšte!
23:12:56Nechtěla byste se stát členkou našeho dámského klubu?
23:13:00-Ne. Proč?
23:13:03-Poznala byste neobyčejné věci!
23:13:08-Jako třeba co?
23:13:10-Poznala byste jakou moc má síla myšlenky,
23:13:15naučila byste se pouhou myšlenkou zbořit tvrz.
23:13:21T-V-R-Z!
23:13:26-P-L-B-M-P-R-D-L!
23:13:32Milostivá paní... A k čemu by mi to bylo?
23:13:37-Dívejte se!
23:13:54Co tomu říkáte?
23:13:57-Že byste měly lépe ukrýt ten špagátek.
23:14:02-Jaký špagátek?
-Kterým jste tu věž podtrhly.
23:14:08-To je totiž tak: naše myšlenky nejsou ještě
23:14:12dostatečně silné a tak jim trochu pomáháme.
23:14:16-Špagátkem.
-Ano.
23:14:20Samotnou myšlenkou bychom tu věž ještě nepovalily,
23:14:24zatím! Ale to je otázka cviku. To chce prostě čas!
23:14:27-Ano. Ale ten den jednou přijde.
23:14:41V ten den, kdy se hradby Jericha hroutí
23:14:45V ten den, kdy se konal Jericha pád
23:14:48Lidé se navzájem ptali Jak proč a zdali
23:14:53Jerichu se tohle muselo stát
23:14:56Že hlasy trub celkem snadno Srazily na dno
23:15:01Brány města Jericha
23:15:28A to, čeho kdysi dosáhly trouby
23:15:32To my chceme slavně dosáhnout dnes
23:15:36Věříme v myšlenky sílu A máme se k dílu
23:15:39Myšlenka dokáže vykácet les
23:15:43Zažene černé mraky z nebe
23:15:45Roztaví co zebe Zboří hrady Jericha
23:16:05Holky - jdem!
23:16:13-Dobrý den. Ráda bych se stala
23:16:16členkou vašeho dámského spolku.
23:16:19Ale chci být upřímná: Jsem muž!
23:16:24-Tak to se, bohužel, příčí našim stanovám.
23:16:30-Leda že bychom vás prohlásili Čestnou ženou.
23:16:34-To by ovšem pro mne byla příliš veliká pocta.
23:16:39-V tom případě podstoupíte tu zkoušku.
23:16:56-Hotovo!
23:17:13-Pardon. Já jsem tady totiž nová.
23:17:31-Stačí, stačí, stačí! Raz dva tři!
23:17:52-Tleskejte. Scestná to žena.
23:18:04-Práva a povinnosti Čestné ženy:
23:18:071 ) Musí o sobě zásadně mluvit v ženském rodu.
23:18:132 ) Nesmí navazovat s ostatními členkami klubu
23:18:17žádný intimní vztah. Vyjma lesbického.
23:18:213 ) Klubových akcí se smí zúčastnit jen v ženském převleku.
23:18:27Jinak ať si chodí jak chce.
23:18:294 ) Čestná žena smí používat dámskou toaletu
23:18:33jen v akutním případě
23:18:35a je povinna před opuštěním sklopit prkénko.
23:18:44Sobota 1. ledna 1938
23:18:54-Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
23:18:59Zní slavný song - I'm Beginning To See the Light.
23:19:04Znám ho z let již dávno minulých.
23:19:07Duke Ellington a Harry James!
23:19:09Oni na plátně, já v sedmý řadě.
23:19:20Líně se ulicemi linula Líbezná melodie minula
23:19:36Zavlála jako šála z hedvábí
23:19:39A ještě dneska chtěla by Tu vlát
23:19:51Zpívejme dneska s tichou ozvěnou
23:19:55Tu melodii věčně zelenou
23:20:06Připlula z dáli jak ty koráby
23:20:10Od královny ze Sáby Až k nám
23:20:21Když nám schází nálada
23:20:24Ta píseň nám ji ráda dá
23:20:28Ta píseň nám ji nadělí
23:20:32A zas budeme veselí
23:20:36Ať tedy chvíli žije s námi zas
23:20:40Ta melodie, kterou odvál čas
23:20:52Ať zazní a pak tiše odletí
23:20:55Do dalšího století A dál
23:21:13-Dobrý večer.
-Dobrý večer, mistře.
23:21:15-A, pan básník! Tak jak se vám daří, Čestná ženo?
23:21:21Neřekl jste mi, že se rád převlékáte do dámských šatů.
23:21:26-Nebyla by to pravda, milostivá paní.
23:21:29Převlékl jsem se čistě jenom proto, abych se mohl vetřít
23:21:35do dámského spolku. Věřím totiž v sílu myšlenky.
23:21:38-Víte, přemýšlela jsem o té vaší věci.
23:21:44S dlouhým jménem.
-Myslíte imaginaci.
23:21:47-Ano, ano. A nezatratila jsem ji.
23:21:51Ještě si mě sice nezískala, to ne, ale zaujala mne, to jo.
23:21:56Jak jste to říkal? Že nám, že nám ženám...
23:22:04To je slovní hříčka. Že nám dokáže vytvořit
23:22:07novou skutečnost?
-Přesně tak jsem to říkal.
23:22:10-Když jste se mě o tom včera přesvědčoval,
23:22:14myslela jsem si, že jste nějaký vykuk,
23:22:19který mě chce ošálit.
23:22:23Ale pak, když přišel ten fakír a vy jste se stal
23:22:27členkou dámského klubu, tak jsem žasla.
23:22:34-Milostivá paní, to vám schvaluji. Žasnout je zdravé.
23:22:42Prokrví to mozek, imaginace vám může způsobit
23:22:48nádherná dobrodružství...
-Dobrodružství?! -Ano.
23:22:54-Ale to bych ráda!
23:22:57Už léta, obklopena všednem, marně toužím po dobrodružství.
23:23:01Já vás vidím!
23:23:03Dnešní těžké časy jakoby volaly po úniku
23:23:06do nějaké vlídnější skutečnosti.
-Zkusím vám dopomoci
23:23:13k nějaké vlídnější skutečnosti. Vnořme se do takové vize.
23:23:18-Ano?
-Představme si třeba, že...
23:23:29Já čtu vám z očí vaše přání
23:23:34Kdo si mě ochočí dočká se zázraků
23:23:39Ta přání splním na počkání
23:23:43Váš sen se zúročí já zmizím do mraků
23:23:48A budu na vás hledět shůry
23:23:52A vrátím se až přijde čas
23:23:58Zaplaším vaše noční můry
23:24:02A pak zmizím, zmizím zas
23:24:07Kdesi, daleko v naší drahé vlasti,
23:24:10v hlubokém temném lese stojí gymnázium
23:24:14pro dívky z lepších rodin.
23:24:17Jsou to dívky, které touží po vědění,
23:24:20milují umění a oddávají se svým snům.
23:24:24Jednoho pošmourného dne si tam založily
23:24:27studentský pěvecký spolek, který jsme dnes pozvali
23:24:31sem k nám, aby nám tu poskytl
23:24:33trochu radosti a rozptýlení. Prosím -
23:24:35studentský pěvecký spolek Pěnkavy!
23:24:47Nikdo nemá zdání Nikdo neví ani
23:24:52Zač vděčí svět Pěnkavám
23:24:56My totiž máme svůj Veliký cíl
23:25:01Zas jednou dát světu řád
23:25:05A teď sdělit chceme, Že to dokážeme
23:25:09My patříme dneska vám
23:25:13Sílu nám ráda dá Rozverná nálada
23:25:17Co víc si můžeme přát
23:25:22Co víc si můžeme přát
23:25:43A teď sdělit chceme
23:25:45Že to dokážeme
23:25:48My patříme dneska vám
23:25:52Sílu nám ráda dá Rozverná nálada
23:25:56Co víc si můžeme přát
23:26:00Co víc si můžeme přát
23:26:15Výborně, výborně.
23:26:17Tady slečny zpívaly, že by chtěla dát světu nový řád.
23:26:22No, to znělo velmi hezky,
23:26:25ale mě by zajímalo, jak toho chcete dosíci?
23:26:30-To nech na nás, pitomečku. Máme svůj plán.
23:26:34-Jo! A svoje metody.
23:26:37Například včera jsme se v hodině teroristiky
23:26:41učily šimrání revolverem pod žebry.
23:26:44-Pozor, pozor, slečny, tady už přestává legrace!
23:26:48-Správně, tady už přestává legrace.
23:26:51Má postřeh ten muž!
23:26:54-Minulý týden jsme probíraly ve škole únos.
23:26:57A za domácí úkol se o něj máme pokusit.
23:27:00Takže se zvedni, ruce nahoru a jdem!
23:27:05-Nebojte se, milostivá paní, to je jen taková psina!
23:27:09-Doufám, že to není psina, to bych byla zklamaná.
23:27:16-Nebojte se, milostivá. Nebudete zklamaná.
23:27:19Všecko, co uvidíte, se skutečně děje.
23:27:22Vašeho přítele si vezmou slečny do parády.
23:27:24-Není můj přítel, je to pouze básník.
23:27:27A kam že ho vedou?
-Pan básník se momentálně
23:27:30nachází ve stavu vzdoru, že?
23:27:33A studentky ho přivedou do jiného stavu.
23:27:37-Studentky ho přivedou do jiného stavu?!
23:27:41Snad on je!
-Nikoliv.
23:27:44Studentky ho přivedou do stavu absolutní závislosti,
23:27:47a on pak bude dělat to, co mu ony poručí.
23:27:50-Jak toho chtějí dosáhnout?
23:27:51-Teď bych řekl, že už jsou na místě.
23:27:53Nejspíš mu začínají utahovat kravatu.
23:27:55-Jo?
23:27:57-Nejdřív ho totiž musí trošku přidusit.
23:28:00-A jak dlouho? Jak dlouho ho budou přidušovat?
23:28:03-Dokud mu nezačne modrat hlava. Teď už mu nejspíš modrá.
23:28:08-Miluju modrou barvu, připomíná mi oblohu mého mládí,
23:28:14když jsem se toulala v lukách...
23:28:17Modř pomněnek a blankyt snů...
23:28:22A proč vlastně chtějí ty studentky, aby mu modrala hlava?
23:28:27-Je to něco na způsob lakmusového papírku.
23:28:29Když začne hlava modrat, mozek je ochotnější
23:28:32přijímat různé rozkazy. Touhle dobou bych řekl,
23:28:35že váš pan přítel...
-Není to můj přítel.
23:28:38Je to pouze básník.
-Promiňte.
23:28:40Že pan básník dospěl do stádia absolutní rezignace.
23:28:44Neboli pozbyl vůli.
23:28:46-Pardon. O kom je to řeč?
23:28:48-O vás, pane.
-Básníku, to je skandál!
23:28:51Dělal jste něco úplně jiného. Vy jste mě podvedl!
23:28:56-Úplně jiného jste dělal, než tady pan barman líčil!
23:29:01-To je omyl. Pan barman líčil něco úplně jiného,
23:29:04než já jsem dělal, milostivá. Tak to bude.
23:29:07Já věřím v sílu myšlenky.
23:29:10Myšlenka dokáže nejenom povalit kostky.
23:29:13Já to zkrátím. Zrušil jsem Pěnkavy.
23:29:18Ta jedna leží v oboře, nožky má nahoře -
23:29:20jestli znáte tu pohádku - druhá,
23:29:23tu odvezli do jednoho institutu, kde touto dobou
23:29:27nejspíš mlátí hlavou o vypolstrovanou zeď.
23:29:31No a tu třetí, tu jsem ušetřil. Suvenýr, polez! K noze!
23:29:41-A k čemu vám bude? Tato suvenýr?
23:29:46-Ušetřil jsem ji.
23:29:48Tak doufám, že mně teď bude nějaký čas vděčná.
23:29:51Suvenýr, jdem, jdem. Pojď!
23:29:58-Básníci jsou prasata.
23:30:15Neděle 2. ledna 1938
23:30:39Pondělí 3. ledna 1938
23:30:44Ach jo, Franku. Četl jsi noviny?
23:30:46-Ne.
-Já jo.
23:30:48Buď rád, žes to nečet.
23:30:51Myslím, že je nejvyšší čas se začít bát.
23:30:56-Zájmeno bát nesmí patřit do našeho slovníku.
23:30:59Naopak. Musíme být nachystaný, odhodlaný,
23:31:02aby, až vlast zavolá...
23:31:05-A ty si myslíš, že vlast zavolá?
23:31:07-No jistě! A my popadneme zbraně a vrhneme se na ně.
23:31:13-V novinách stálo, že Čechoslováci
23:31:15nastoupí proti Německu jako jeden muž.
23:31:18A to se mi právě nezdá. Jeden muž proti celýmu Německu?
23:31:23A za druhý - kterej to bude?
23:31:26-Já ne, mě nevzali ani do Armády spásy.
23:31:29Ale pozor, ty jsi byl na vojně.
-Ale jako kuchař.
23:31:33Přece nepostaví proti celý armádě kuchaře?
23:31:36-Proč ne? Naopak! Byla by možná byla
23:31:40pěkná válečná lest.
23:31:42Přivítáš je, pozveš je na nějakou
23:31:44svou specialitu ze zkažených konzerv...
23:31:46-A oni nám pak poblijou celý Sudety.
23:31:49To by nám ještě scházelo!
23:31:51Madam Valerie de la Pumpadur nedávno prorokovala,
23:31:54že do roka a do dne jsou tady.
-Ne!
23:31:57-Jo.
-To řek Kozina.
23:32:02-To prorokoval Lomikarovi. A taky mu to vyšlo!
23:32:05Ale madam Valerie de la Pumpadur říkala,
23:32:08že všechno se to rozhodne letos na Tři krále.
23:32:11-Tak tu svou Pumpaduru pozdravuj a teď jdem do práce.
23:32:15-Je devět.
23:32:35Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme.
23:32:39Vítáme vás v baru Honolulu a doufáme,
23:32:41že náš program se setká s vlídným přijetím.
23:32:49V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
23:32:53Svět se sice kymácí Nezouvat se vyplácí
23:32:58Kdo tu není ten má smůlu Sláva baru Honolulu
23:33:07-Rukulíbám, milostivá.
-Pane Lyriku!
23:33:10Smím vám tak říkat?
-Určitě.
23:33:13-Pane Lyriku, ty světy, do kterých jste mě dostal,
23:33:19byly bezesporu pozoruhodné, leč neutěšené.
23:33:25-Milostivá paní, ale takový je život.
23:33:28Já bych mohl vyprávět! Já ho poznal z nejrůznějších stránek.
23:33:32Někdy mě zahrnul štěstím a láskou,
23:33:36aby mě vzápětí uvrhl do neskutečné bídy,
23:33:40ze které jsem se zase naopak dostal, díky své slavné poemě,
23:33:46kterou jsem tehdy nazval Chlebe náš vezdejší,
23:33:49kde jsi, že tu nejsi.
23:33:54Za to jsem utržil určitý obnos, slušný,
23:34:01takže chléb byl, ale zase ne dlouho.
23:34:05-Vaše finanční transakce mě zajímají pramálo.
23:34:11Dalo by se říct, že vůbec.
23:34:14Víte, chci se vcítit do nějaké romantické vize.
23:34:18Postarejte se mi o ni, pane Lyriku.
23:34:24Romantiku totiž nemám přímo v povaze.
23:34:27Jsem spíš energická a praktická žena!
23:34:30-To jsem si všiml. Ano.
23:34:32-A najednou tady vedle mě sedí takovýhle pošuk...
23:34:43Promiňte, nemyslela jsem to zle,
23:34:46myslela jsem to, jaksi...
-Jinak, že?
23:34:50-Jinak, ano. Jinak.
23:34:54Jako dítě jsem bývala romantická, to ano.
23:35:00-Já jsem taky jako dítě býval romantický.
23:35:03A jsem dodnes.
23:35:05Pokusím ve vám vytvořit nějakou romantickou vizi,
23:35:08do které byste mohla vstoupit se mnou.
23:35:15Tak třeba... Dávejte pozor.
23:35:20Včera o půl třetí Na obzoru letí
23:35:25Stádo bledých labutí
23:35:29Čtyři plaché laně Koukají se na ně
23:35:34S evidentní nechutí
23:35:38A tu sličná Romka Čeká na podomka
23:35:43V mlází
23:35:47Sen o této ženě Se mně dnes a denně
23:35:52Zdá
23:35:56Tam za lesním rohem Zapomenut Bohem
23:36:00Stojí voják na vartě
23:36:05A trápí se kvůli Jisté ochechuli
23:36:09Která žije v Djakartě
23:36:18Žasnu, jak možná tušíte
23:36:22Nad vašimi vizemi
23:36:27Vy v povětří se vznášíte
23:36:30Zatímco já se držím při zemi
23:36:34-Milostivá paní, zkuste se taky vznášet.
23:36:38Jste lehká... jste lehká...
-No dovolte!
23:36:41-Vidíte támhle ten stříbrný svit luny
23:36:44na ten růžový palouček dopadající?
23:36:48-Ano, už ho vidím! Růžový palouček!
23:36:55Tancujou tam víly S falešnými hráči
23:37:00Až jim dojdou síly
23:37:03Promění se v dým
23:37:05A tak, když mám dlouhou chvíli
23:37:09Věnuju se pláči
23:37:12A slzy co zbyly Za hřích vyměním
23:37:20Včera o půl třetí Na obzoru letí
23:37:24Stádo bledých labutí
23:37:28Čtyři plaché laně
23:37:31Koukají se na ně s evidentní nechutí
23:37:38A tu sličná Romka Čeká na podomka
23:37:43V mlází
23:37:48Sen o této ženě Se vám dnes a denně
23:37:53Zdá
23:37:57Tam za lesním rohem Zapomenut Bohem
23:38:01Stojí voják na vartě
23:38:05A trápí se kvůli Jisté ochechuli
23:38:09Která žije v Djakartě
23:38:34Úterý 4. ledna 1938
23:38:44Hudba a sklínka alkoholu
23:38:49A k tomu dívčí úsměvy
23:38:54V baru jsme víc než jinde spolu
23:38:59A budu rád tam, kde jste vy
23:39:03Když propadáte světobolu
23:39:08Tak tady se vám uleví
23:39:13Hudba a vlídná sklínka alkoholu
23:39:18A k tomu dívčí úsměvy
23:39:25Hudba a sklínka alkoholu
23:39:30A k tomu dívčí úsměvy
23:39:35V baru jsme víc než jinde spolu
23:39:38A budu rád tam, kde jste vy
23:39:42Když propadáte světobolu
23:39:46Tak tady se vám uleví
23:39:51Hudba a vlídná sklínka alkoholu
23:39:56A k tomu dívčí úsměvy
23:40:01A k tomu dívčí úsměvy
23:40:06A k tomu dívčí úsměvy
23:40:27Tady se strachy netřesem
23:40:29A kdo se bojí ať jde sem
23:40:32V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
23:40:37Synkopy to je náš lék Na tíhu doby strach a vztek
23:40:46Milostivá paní, už jste si rozmyslela,
23:40:49o čem by to mohlo být dnes?
23:40:51-Ano, ano.
-Sem s tím!
23:40:55-Dnes o lásce!
-Ale pozor, milostivá paní,
23:41:02láska je velmi ošemetná věc! Copak, když máte to štěstí,
23:41:07že se potkáte s ideálním partnerem, se kterým pak prožijete
23:41:13celáý život plný vzájemného porozumění,
23:41:16tak to ještě není to nejhorší.
23:41:21Ale komu se to poštěstí?
-Mě nezvikláte, drahý pane.
23:41:28Já věřím v lásku čistou jak studánka lesní.
23:41:37-Dobře. Bude to tedy o lásce na vaši odpovědnost.
23:41:42Bude to o lásce čisté jak studánka.
23:41:46Dokonce mám pocit, že támhle přichází sám pan Tasanova.
23:42:02To je celý on!
23:42:12To je ještě jednou celý on.
23:42:23-Ale to už musí stačit.
23:42:26Všechno musí mít své meze, že, pane doktore.
23:42:31Moje nejuctivější poklona. Dovolte,
23:42:34abych se konečně představil: Giacomo Girolamo Casanova.
23:42:40Jsem střídavě houslistou, svobodným zednářem,
23:42:44vězněm, dobrým přítelem významných mužů.
23:42:48A v neposlední pak řadě milovníkem života a žen.
23:42:51Žen z vyšších kruhů
23:42:53i žen takových, jako je tato venkovanka.
23:42:59-Pane, nechte mne. Jsem počestné děvče
23:43:03a nehodí se, abych se nechala oslovit vznešeným pánem.
23:43:07-Jsem vznešený pán a vím velice dobře, co se hodí a co ne.
23:43:12Vím, že se hodí vzdát hold kráse, kdykoliv ji potkám.
23:43:16-Dobrej, dobrej.
23:43:20-Jdu pro vodu, kozičky čekají!
-Však se kozičky dočkají.
23:43:26Sám vám potom pomohu s vodou.
23:43:29-Jde na to chytře, ten je mazanej.
23:43:32-Nemám z vás dobrý pocit, pane!
23:43:35-Je to jen otázka času a budete ho mít.
23:43:38Bydlíte daleko?
-Blizoučko.
23:43:41Kdyby mně někdo ubližoval, dovolám se!
23:43:44-A kdyby vám někdo chtěl udělat něco příjemného?
23:43:51-Ach ne, ach ne!
-Dobrý!
23:43:54-Během několika vteřin budeš mou!
23:43:57-Ach ne, ach ne!
-Zmocním se tvého spanilého těla!
23:44:00-Ach ne, ach ne...
23:44:02-Bráníš se zbytečně!
-Ach ne, ach ne...
23:44:04-Chceš snad zůstat navěky pannou?
-Ach ne, ach ne...
23:44:09-Stačí říct a já odejdu.
-Ach ne, ach ne...
23:44:17-Ach ne! Ona se brání a on ji přesto dobývá.
23:44:20To není romantika, to je znásilnění.
23:44:23Zastaňte se jí, básníku!
23:44:27-Milostivá paní, já ji pomstím, ale až potom, jo?
23:44:32-Po čem?! Ne, musíte hned!
23:44:35Pokud ovšem nejste zbabělec.
-No tak jo.
23:44:43Pane?
-Co se do toho pleteš, blbečku?!
23:44:46Už to bylo na nejlepší cestě!
-Jau, jau.
23:44:53-Okamžitě ji pusťte! Okamžitě ji pusťte!
23:44:57-Když ji pustím, padne obličejem na zem,
23:44:59vy chytráku! Pusťte ji vy!
23:45:02-Lepší bude, když padne ksichtem na podlahu,
23:45:04než když ji přetrhnem.
-Já nechci být přetržená!!!
23:45:10-Ty mlč! Nikdo se tě neptá.
23:45:13-Jestli ji přetrhneme, zamlouvám tu dolejší polovinu.
23:45:19-Jak jste neomalený.
-No dovolte!
23:45:21Vy sám jste neomalený!
-Já?
23:45:24Já jsem omalený! A přestaňte mě už urážet!
23:45:37-Ona mně...
23:45:40Ona mně přerazila nosní přepážku.
-Ano.
23:45:43Slyšela jsem, jak to luplo. Máte můj obdiv.
23:45:47Jste rytíř. Zastal jste se slabé ženy.
23:45:50-Ta slabá žena mi přerazila nosní přepážku.
23:45:55-Pojďte, já vám to pochovám.
23:46:07Prý se tady někde potuluje sám pan Tasanova!
23:46:10Jo? A dovoluje si na děvčata, že jo?
23:46:13A se vším všudy, že jo?!
23:46:16Jsem jsem tolikrát snila o tom, že ho jednou potkám
23:46:19a taky se nechám překecat! Já ho tady hledám.
23:46:23Ale asi marně, že jo? No, nesmějte se.
23:46:30Mně je teda z toho pěkně smutno.
23:46:33Když mi srdce postonává
23:46:37Když se mi duše rozbrečí
23:46:42Tu se mi velmi často stává
23:46:46Že samota mi nesvědčí
23:46:51Můj přítel gramofon mi z dálky klikou mává
23:46:55On ví, čím se mi zavděčí
23:47:00Když mi srdce postonává
23:47:04Já vím už co ho vyléčí
23:47:15Swing swing swing To je to, co mi sílu vrací
23:47:20Swing swing swing To je lék na můj splín
23:47:23Swing swing swing Žít bez něho se nevyplácí
23:47:27Swing swig swing Vyžene z duše stín
23:47:31Bejvaj chvíle, kdy mně všechno vadí
23:47:35Dokonce i na sebe mám vztek
23:47:39A jenom Swing swing swing Ten v zápětí mě rozdovádí
23:47:43Swing swing swing Je na problémy lék
23:48:17Bejvaj chvíle, kdy mně všechno vadí
23:48:21Dokonce i na sebe mám vztek
23:48:24A jenom Swing swing swing Ten v zápětí mě rozdovádí
23:48:28Swing swing swing Je na problémy lék
23:48:52Středa 5. ledna 1938
23:49:00Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
23:49:03Doba je zlá a krutá. Plná nervozity a napětí.
23:49:07Pojďme se uklidnit na Divoký západ.
23:49:14Nedaleko Kansas City Mladý cowboy žil
23:49:19Co kdykoliv a kdekoliv za pravdu šel se prát
23:49:26Z coltů pálil na bandity jmenoval se Bill
23:49:31A protože měl charakter, nikdo ho neměl rád
23:49:38Někdo za to na něj koukal spatra
23:49:40Někdo se mu za to krutě smál
23:49:42Někdo na něj poštval psychiatra
23:49:45On šel ale vytrvale dál a dál
23:49:50To má za to, že se zastal
23:49:52Kdysi nebohýho outsajdra
23:49:54Když bastard, co whisky chlastal
23:49:56Sáhl jeho Mary na ňadra
23:49:59Někdo za to na něj koukal spatra
23:50:02Někdo se mu za to krutě smál
23:50:05Někdo na něj poštval psychiatra
23:50:08On šel ale vytrvale dál a dál
23:50:11Přesně a neomylně, dokud to šlo
23:50:14Pálil na lumpy a padouchy
23:50:17A když střelivo mu došlo
23:50:19Pobil je plácačkou na mouchy
23:50:22Někdo za to na něj koukal spatra
23:50:25Někdo se mu za to krutě smál
23:50:28Někdo na něj poštval psychiatra
23:50:31On šel ale vytrvale dál a dál
23:50:34Že měl čest a dobré vychování
23:50:37Všem cowboyům lezl na nervy
23:50:40On však dělal dál a bez váhání
23:50:42Z padouchů potravu pro červy
23:51:19Někdo za to na něj koukal spatra
23:51:22Někdo se mu za to krutě smál
23:51:25Někdo na něj poštval psychiatra
23:51:28On šel ale vytrvale dál a dál
23:51:31Kdekdo říkal, že dopadne bledě
23:51:36Kdo je jinej než je okolí
23:51:42Skolil ho skunk, kterej v baru seděl
23:51:47Víckrát už ho nikdo neskolí
23:51:53Kdo chce vyjít se zloději koní
23:51:58Ten se nesmí štítit Havětě
23:52:04A musí krást stejně jako oni
23:52:09Tak to dneska chodí na světě
23:52:13Everybody sing!!!
23:52:15Někdo za to na něj koukal spatra
23:52:18Někdo se mu za to krutě smál
23:52:21Někdo na něj poštval psychiatra
23:52:24On šel ale vytrvale dál a dál
23:52:28Tenhle náš song ten byl ušit
23:52:33Ke cti šlechetnýho člověka
23:52:36Kterej ale mohl tušit
23:52:39Že ho nic jinýho nečeká
23:52:43Everybody help me!
23:52:45Někdo za to na něj koukal spatra
23:52:48Někdo se mu za to krutě smál
23:52:51Někdo na něj poštval psychiatra
23:52:54On šel ale vytrvale dál a dál
23:52:57Někdo za to na něj koukal spatra
23:53:00Někdo se mu za to krutě smál
23:53:02Někdo na něj poštval psychiatra
23:53:05On šel ale vytrvale dál a dál
23:53:08On šel ale vytrvale dál a dál
23:53:11On šel ale vytrvale dál a dál
23:53:35-Dneska sám, mistře?
-Dneska sám, ale zatím.
23:53:40Milostivá určitě se dostaví. Já ji znám.
23:53:43Ona má šatnu trochu daleko, víte?
23:53:47Než to neuběhne.
-Básníku!
23:53:52Bá-sní-ku!
23:54:00-Milostivá paní, už jsem čekající.
-Básníku!
23:54:06Ach, básníku.
-Rukulíbám.
23:54:10-Už mi to začíná i bavit.
23:54:14Víte, básníku, prokázal byste mi velkou službu,
23:54:19kdybyste mi navodil,
23:54:23kdybyste mi dokázal navodit pocit, že jsem...
23:54:27Ach ne, nedokážu to říct. Stydím se.
23:54:31-Ale, milostivá paní, proč se stydět přede mnou?
23:54:35-Ne, skutečně se stydím.
-Já jsem básník.
23:54:41Básník snese všecko, jen odložte stud.
23:54:43-Ještě to tak!
-Rozumíte?
23:54:47Nám říkají, že jsme inženýři lidských duší.
23:54:51Tak přede mnou nemusíte mít žádný ostych.
23:54:54Jde o nějakou prasárničku? Jestli, tak stačí říct.
23:54:59Já jsem byl dva roky na vojně. Milostivá paní,
23:55:04vy nemáte představu, co jedinej večer
23:55:07se tam s těma vojákama probralo bejkáren!
23:55:10To vy neprožijete ani za měsíc!
-Ne,
23:55:14nejde o žádnou býkárnu, bohužel, nic takového.
23:55:21Je to vlastně prostinká věc. Týkající se mého dětství.
23:55:26Už od dětství jsem toužila stát se operní pěvkyní.
23:55:32Kdybyste mi navodil alespoň pocit, že jí jsem.
23:55:42-Milostivá paní, ten pocit vám navodím.
23:55:45Je to otázka mé básnické cti!
23:55:49Budete aspoň na čas, na chvíli budete velikou operní hvězdou.
23:55:55Dokonce jsem přesvědčen, že tohle tou dobou
23:55:58už se po vás ptá a pídí sám ředitel Metropolitní opery.
23:56:03-Kdes? Kdes?
23:56:08Vážená paní, tady je to psaní.
23:56:22Ach, není možná! Ach, není možná!
23:56:29Sám ředitel Metropolitní opery mi píše.
23:56:37Co asi?
23:56:43Velectěná paní Slyšeli jsme váš hlas
23:56:47A nyní máme zdání Že nadešel ten čas
23:56:52Kdy hvězda vaší slávy Na nebi zaplane
23:56:56Ať visím Ať visím
23:56:59Když se to nestane!
23:57:03Ať visí Ať visí
23:57:05Když se to nestane
23:57:08Čtu dál:
23:57:10Konec řečí, konec slov S úctou Boris Godunov
23:57:15Ředitel Metropolitní opery
23:57:25Ne, tam já nemohu jít.
23:57:30Tam já nemohu jít. Nikam nepůjdu!
23:57:33-Půjdete
-Nikam nepůjdu.
23:57:36-Půjdete.
-Nepůjdu
23:57:38-Půjdete
-Nepůjdu, nepůjdu!
23:57:43-Nechcete - nechoďte!
23:57:49Nuže, dobrá, tak tam tedy půjdu.
23:58:31Každý člověk má zlozvyky
23:58:34Mým zlozvykem jsou intriky
23:58:40Mou nejoblíbenější rolí Jago jest
23:58:45A říkám tady otevřeně
23:58:48Že nehodlám se dvořit ženě
23:58:53Která vetřela se k nám
23:58:58Já ji znám Na mou čest
23:59:01Já ji znám Na mou čest
23:59:03Aurora její jméno jest
23:59:10Když ona bude Mařenkou
23:59:12Já nechci býti Jeníkem
23:59:14Když ona bude Rusalkou Já nechci býti Vodníkem
23:59:17Když ona bude Libuší Co udělám to netuší
23:59:22A pánům hlásím, že když bude Aidou
23:59:27Jim choutky na ni zaručeně zajdou
23:59:38Protože ji
23:59:40Protože ji probodnutou najdou
23:59:46Tu ženu zkrátka nesnesu
23:59:49A žil bych stále ve stresu
23:59:52Kdybych měl po jejím boku stát
23:59:57Jak tušíte je tady - ano
23:59:59Na tragedii zaděláno
00:00:02Nuže, budem tragedii hrát
00:00:22Ačkoliv kráčím okolo, já nic jsem neslyšela.
00:00:30Teď usednu zde a budu čekat až přijde ten,
00:00:38který přijít má - můj drahý Bonaventura.
00:00:48Hle - právě přichází.
-Auroro.
00:00:52Jsem tady a nesu zneklidňující zprávu,
00:00:57že jistý Jago úklady ti chystá.
00:01:02Už si dokonce dal nabrousiti nůž.
00:01:07-To nic dobrého nevěstí
-To ne - to ne!
00:01:11-To věstí jenom neštěstí
-To jo - to jo
00:01:14Já však strachu nemám, když tys nablízku.
00:01:20-Jenomže já se hrozně nerad peru...
00:01:26-Láska ti dodá kuráže
00:01:36Toť předehra.
00:01:40Láska ti dodá kuráže
00:01:44Ty sám si řekneš: hurá - že?
00:01:49A vrhneš se na zlosyna A praštíš ho až zesiná
00:01:54Až bude všecek sinalý Na tebe oči vyvalí
00:01:58A dříve než se rozední
00:02:01Zasadíš ránu poslední
00:02:04Bude to rána z milosti
00:02:08Neboť jsi dobrák od kosti
00:02:19Hle, zavanul k nám lásky van
00:02:29-Až položím tě na divan
00:02:33Tak naše láska dojde naplnění
00:02:37-Ach tak to není, ach tak to není
00:02:40-Naše láska dojde naplnění
00:02:45-Ach tak to není, ach tak to není
00:02:49Láska je duší souznění
00:02:52Tu pravdu nikdo nezmění
00:02:59-Ano, nám jde jen o duši
00:03:03Jenže tělo to netuší
00:03:09-Tělo musíme tvrdě krotit
00:03:13Je podlé ve své podstatě
00:03:18Umí se cpát Umí se potit
00:03:22A v noci chrápe... A v noci chrápe...
00:03:28A v noci chrápe, proklatě
00:03:50Teď si vzpomínám, že budu muset odejít.
00:03:54Mám ještě cosi k vyřízení.
00:03:59Zítra však zase budu tobě zpívat
00:04:03tu árii, tu árii, tu árii, árii, árii
00:04:12Kterou tak ráda slýchalas.
00:04:15Kterou tak ráda slýchalas.
00:04:17Kterou tak ráda, kterou tak ráda, kterou tak ráda slýchalas.
00:04:37Svůj odpor k lásce tělesné
00:04:43Jsem pouze předstírala
00:04:47Svůj odpor k lásce tělesné
00:04:52Jsem pouze předstírala
00:04:57To pouze proto To pouze proto
00:05:02Bych se mu ctnostnou...
00:05:05Bych se mu ctnostnou zdála
00:05:09Ach - to jsem tomu dala!
00:05:12-Cha cha cha cha cha.
00:05:14-Ach, to jsem tomu dala!
00:05:17-Cha cha cha cha cha.
00:05:19Směj se, paňáco! Konec je milování!
00:05:41Leč jsem tu ještě já, intrikanissimo grosso!
00:05:48Pericoloso pericoloso Mama mia mama mia
00:06:03Už brzy ukončím to její trápení
00:06:09Do zad jí vrazím tento ostrý nůž
00:06:17Ach, kde ho mám?
00:06:22Ach, kde ho mám?
00:06:29Kde jsem ho nechal?
00:06:32Kde jsem ho nechal?
00:06:34To mám z toho, že jsem zas spěchal
00:06:49Ach Bože! Bez nože já ji nezabiji!
00:06:56Ach Bože! Bez nože já ji nezabiji!
00:07:03A proto končím tuto tragedii
00:07:08A proto končím A proto končím
00:07:15A proto končím tuto tragedii
00:07:24A tak tedy končí tato tragedie
00:07:27A tak tedy končí tato tragedie
00:07:29Proč bychom se netěšili
00:07:32Proč bychom se netěšili
00:07:35Když víme že
00:07:38V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
00:07:45Vládne swing a jazz
00:08:27Pane Suchý, napsal jste v programu,
00:08:30že ta dnešní hra, nebo revue, měla původně vypadat úplně jinak.
00:08:35Já vím, že kdybyste chtěl napsat,
00:08:37jak vypadala jinak, tak byste to tam napsal,
00:08:39ale mně to stejně nedá.
00:08:41Můžete nám trošku prozradit, jak mělo to představení vypadat?
00:08:44Bylo to o takovém kabaretiérovi
00:08:48a já už si to teď ani přesně nepamatuju.
00:08:51Já jsem tenkrát napsal takovou synopsi
00:08:55a dal jsem to přečíst dvěma ženám.
00:08:58Jedna byla moje vlastní a druhá moje Molavcová.
00:09:02A tak, aniž by se mezi sebou nějak domluvily,
00:09:05tak mně obě dvě přišly říct: "To není ono.
00:09:08Tvoje plus je určitá poetika, určitá fantazie."
00:09:14A tady to byl realistický příběh z kabaretu,
00:09:17který se dostal do nějakých potíží.
00:09:20Já už ani nevím, do jakých, poněvadž jsem to hned vyhodil.
00:09:24Když se na tom obě dvě nezávisle shodly.
00:09:27A pak jsem je chtěl překvapit, tak jsem napsal
00:09:30takovou fantasknější synopsi. A ony říkaly...
00:09:34Tak jsem to napsal podle těchto rad.
00:09:37Dělá vám problémy...
00:09:39tedy asi vám nedělá problémy zahodit nápad a zapomenout ho.
00:09:43Já se přiznám, že to mám dokonce rád.
00:09:47Poněvadž, aspoň si to namlouvám, vyhazuju blbý nápady.
00:09:53I když jsem byl ze začátku třeba do toho nápadu
00:09:56zamilovanej, ale pak se dostaví pochybnosti.
00:10:00A když to má pochybnosti, tak si říkám:
00:10:03"Už to tam nemá co dělat." A hledám další.
00:10:06Pane Suchý, v programu je slovo autora,
00:10:09slovo hudebního skladatele, slovo režiséra
00:10:12a není tam slovo kostýmního výtvarníka. Proč?
00:10:17Já už jsem se bál, že těch funkcí mám příliš mnoho,
00:10:22ale ne taky z toho důvodu, že kostýmní výtvarník
00:10:25tady není nijak zvlášť výraznej.
00:10:28Já jsem se držel té módy konce 30.
00:10:31a spíš skoro začátku 40. let.
00:10:34A tak jsem oblékl jenom ty BOBO SISTERS, co jim tak říkáme.
00:10:40A teď jsem si zrovna říkal - to, co jsem udělal pánům,
00:10:46sobě a ostatním pánům, tak ono se toho od těch dob
00:10:50moc nezměnilo. Na té mužské módě.
00:10:55Jitka, ta je trošku pojednaná...
00:10:59No vidíte, já jsem na sebe trochu zanevřel,
00:11:05nebo co, poněvadž teď si vzpomínám,
00:11:08že i ty dámy ze spolku SÍLA MYŠLENKY
00:11:11mají kokrhele a takový. Ono to trochu práce dalo.
00:11:16Mohl jsem se tam napsat, viďte. Co si myslíte?
00:11:19Bylo to přání Jitky Molavcové - mít komedii s klobouky?
00:11:23To byl můj nápad, který byl diktován
00:11:28jakousi potřebou ušetřit.
00:11:31Poněvadž je dobrý, když herečka občas vystřídá nějaký kostým.
00:11:34Zvlášť, když se to odehrává týden.
00:11:38Sedm dní tam přichází a pořád ve stejným.
00:11:42Ale rychlopřevleky - to je trochu problém.
00:11:47A jednak... Každý kostým stojí něco.
00:11:52Kdežto klobouk se pořídí levněji. Tak jsem říkal:
00:11:54"Hele, budeš mí jeden kostým, ale zato budeš střídat klobouky."
00:11:58A vy jste si toho všiml?-Jo.
-To jsem rád.
00:12:02Vlastně kromě choreografie a návrhu scény
00:12:07jste podepsán u téhle té komedie pode vším.
00:12:11Taky jste z těch lidí, kteří si myslí,
00:12:14že se mohou nejlépe spolehnout sami na sebe?
00:12:17Trošičku jo. A já si to myslím
00:12:19na základě zkušeností, abych řekl pravdu.
00:12:22Několikrát jsme přizvali třeba i renomovaného výtvarníka,
00:12:28nebo renomovaného režiséra a tak. A ono to nebylo ono.
00:12:33Dokonce nám diváci říkali: "On to už není Semafor.
00:12:39Ono se to tlačí někam jinak." Ale pořád jsem si netroufl
00:12:44vzít otěže všech těchto řemesel do ruky,
00:12:48ale pak nás k tomu dohnala finanční situace divadla.
00:12:53Poněvadž já jsem jako režisér, jako výtvarník a tak,
00:12:57jsem velice levná síla. Já to dělám zadarmo.
00:13:01A nikdo by nám to zadarmo nedělal.
00:13:04Tak ne že bych vám tu situaci přál,
00:13:06ale zase na druhou stranu - zaplaťpánbůh za to.
00:13:08Děkuji vám. Děkuji, děkuji.
00:13:17Čtvrtek 6. ledna 1938
00:13:27PROZPĚVUJE SI
00:13:34Hudba a sklínka alkoholu
00:13:39A k tomu dívčí úsměvy...
00:14:00Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
00:14:08-Nu co, usnul jsem!
00:14:13Dolehla na mě tíha doby.
00:14:18Poslouchal jsem rádio.
00:14:21-Jo? A co říkali?
-Nic.
00:14:29Myslím, že je nejvyšší čas se začít bát.
00:14:34Nad naší vlastí stahujou se mraky.
-Jo, jo, jo.
00:14:38A nad Tatrou sa blýská a hromy divo bijú.
00:14:59Tíha doby.
00:15:06-Víš co mám? -To nevím.
-Tušení.
00:15:10Němec na nás vlítne a buď vyhraje on,
00:15:14nebo prohrajeme my.
00:15:18-Ale Francie nás v tom nenechá a Anglie nás neopustí.
00:15:22To jsi mi přece minulej týden slíbil.
00:15:25-Vždyť mě znáš. Víš, co já toho vždycky naslibuju.
00:15:28A Madam Valerie...
-Víš co?
00:15:30Je devět, začínáme. A dneska dokonce začínáš ty!
00:15:39Tři myslivci tancovali Na pasece u lesa
00:15:44Když tu na ně kouká z dáli Modrooká komtesa
00:15:48Vybírá si, který asi Potěšit ji dokáže
00:15:52Zdali ten, co nemá vlasy Nebo ten co říká že:
00:15:59-Já jsem ten hajný hajný, hajný z Podbrdí
00:16:05Hajný z Podbrdí hajný z Podbrdí
00:16:09To vám každá hezká holka potvrdí
00:16:13Holka potvrdí, ba jo
00:16:18Všichni vědí, že mě mají Rády holky v celém kraji
00:16:22V zimě v létě v lednu v máji Furt se na mě usmívají
00:16:26Stačí jenom zavolat Na číslo
00:16:32Sedm sedm osm sedm čtyři devět pět
00:16:36A já přijdu hned Abysem tě sved
00:16:40Sedm sedm osm sedm čtyři devět pět
00:16:45A ihned je hezčí svět
00:16:48Protože Já jsem hajný,
00:16:50hajný z Podbrdí hajný z Podbrdí
00:16:55hajný z Podbrdí
00:16:57To vám každá hezká holka potvrdí
00:17:01Holka potvrdí, ba jo
00:17:13Promiňte mé zpoždění, ale strávil jsem dneska
00:17:16strašlivý den s ledvinovou kolikou.
00:17:20Kolikou. Dokonce jsem měl několik kolik!
00:17:23-Kolik?
-Několik.
00:17:28-Tolik?
-Ano, tolik kolik.
00:17:32Ale už odezněly. Už je to dobré.
00:17:36I já jsem se trochu pozdržela, ale z jiného důvodu.
00:17:40Zkusila jsem totiž taky psát básně.
00:17:43-Ne!
00:17:44-Ano.
00:17:46Zatím jsem napsala jenom jednu.
00:17:49Ale ta je.
-Tolik?
00:17:52Stála jsem před zrcadlem...
00:18:00a tu mě napadl verš:
00:18:05Užaslá jsem nad svou krásou
00:18:10Na které se oči pasou
00:18:14Mužů!
00:18:17Co?
00:18:24Děkuji, děkuji, děkuji.
00:18:27A pak jsem povolila uzdu své té, své té...?
00:18:31-Imaginaci.
-Imaginaci!
00:18:35A zažila jsem spoustu, spoustu krásných věcí.
00:18:40Nemohla jsem jen tak odejít.
00:18:42Caesarovi přece nemůžu říct, aby už přestal, že už to stačí.
00:18:47-Počkejte, Caesarovi?
-Jo, ten tam byl taky.
00:18:52-A kde to, prosím?
-Na mém čaji o páté.
00:18:55Měla jsem vizi: Čaj o páté.
00:19:02Konal se v růžovém altánku
00:19:05malebně obehnaném ostnatým drátem.
00:19:12Přišli všichni, až na Schopenhauera.
00:19:16Nejdřív přišla želva, pak Karel IV. a mravenci.
00:19:21Hned po nich přijel Buddha na motocyklu.
00:19:26A na zadním sedátku paní Buddhová.
00:19:31-Žádná taková neexistovala, prosím pěkně.
00:19:33-Ale já ji viděla!
00:19:36A to ještě nevíte, co se tam pak semlelo!
00:19:39Chudák pan profesor Freud se rozplakal.
00:19:45Přišlo mu náhle líto, že není ještěrka.
00:19:50A v tom... přiletěl ten meteor!
00:19:56-Stačí, stačí, milostivá paní.
00:19:58Když si představím, že takhle ta dáma
00:20:01před týdnem nechtěla věřit tomu, že básník si může vytvořit
00:20:04svou vlastní skutečnost. A uplynul týden
00:20:08a Freud jí brečí v altánu, že není ještěrka!
00:20:14-Ano. A teď jsem zvědava, jak se vytáhnete vy.
00:20:20Vytvořte mi tady vizi Atlantidy. Nu?
00:20:24Nevíte snad, co je to Atlantida?
00:20:28-Samozřejmě, že vím, co je to Atlantida,
00:20:30ale vím taky, co to slovo obnáší.
00:20:32Že nikdo neví, co to vlastně je.
00:20:35Je to potopená ostrovní říše, ale kdo ji potopil,
00:20:38proč ji potopil, kdo tam vládl, jaký to tam měli,
00:20:41jak na tom byli s korupcí...
-To je právě úkol pro básníka.
00:20:48Tedy - pro dobrého básníka. Básník třetí kategorie neví.
00:20:57-Dobře. Vnořme se do vize Atlantidy.
00:21:16Uchop tu vizi Dřív než ti zmizí
00:21:21Než někdo cizí Ti ji odcizí
00:21:27Uchop tu vizi Dokud je ryzí
00:21:33Když ti ji dosud Osud nabízí
00:21:39Atlantida Je křehká panna
00:21:45Slza oblohou Vyplakaná
00:21:51Uchop tu vizi Dřív než ti zmizí
00:21:56Věz, že tě dosud Osud vybízí
00:22:02Žudli, žudli, žudli.
00:22:07-Je čas!
00:22:12-Už? To to uteklo.
00:22:21Pojďme!
00:22:40Proroci říkají, že Atlantida je věčná.
00:22:45Astronomové nám naopak tvrdí, že ji smete kometa.
00:22:49Neboli: Atlantida bude věčná,
00:22:53pokud ji nesmete kometa. Že?
00:22:58-Jinými slovy: Byla by věčná, jenomže není.
00:23:03Ale tak je to u nás se vším.
00:23:05-Atlantida má dvě miliardy obyvatel.
00:23:09Tedy včetně psů, koček, akvarijních rybek...
00:23:13A samozřejmě včetně hmyzu!
00:23:17-A já, že mě pořád něco kouše!
00:23:24Co podobá se mouše!
00:23:29A jak jste na tom třeba...
00:23:33s počtem přepadení, krádeží, vloupání?
00:23:39A jestlipak se u vás tuneluje, tuneluje-li se?
00:23:46-Já nerozumím.
00:23:51-Jak jste na tom se zločinností?
-Co to je?
00:23:58-Příklad: Jdete po ulici a najednou vás
00:24:01někdo praští do hlavy a sebere vám zlaté hodinky.
00:24:06Jak tomu u vás říkáte?
-Proč to udělá?
00:24:12-Protože ty hodinky chce, a vy mu je přece dobrovolně nedáte.
00:24:17-A proč bych mu je nedal?! Přece, když o ně
00:24:21slušně požádá, že?
-Aha. Dobře, dobře.
00:24:26Byl byste tak laskav a dal mi své hodinky?
00:24:31-Ale jistě, rád. Prosím.
00:24:36-Nechte si ty vaše hodinky! Dáte mi je,
00:24:39až vás praštím do hlavy! Všechno musí mít svůj řád.
00:24:46Básníku, dobře, že jdete. Tenhle člověk
00:24:48mi dává svoje hodinky. On mi je dává dobrovolně.
00:24:51On si je nechce nechat vzít! Je to normální?
00:24:55-Tady jo. Takhle tady předcházejí krádežím.
00:25:03-Prosím, vezměte místo.
00:25:05Nago, přines hostům náš oblíbený drink.
00:25:08-Ano.
-Prosím.
00:25:12Smím-li se optat - jaké je vaše ctěné povolání?
00:25:16-Pan Jan Vladivoj Vinohradský je slavný básník.
00:25:20-Bravo!
-On je navíc i Čestná žena!
00:25:25-No ne?!
-To jste si mohla odpustit.
00:25:32Slavný básník. Samozřejmě, jsou u nás slavnější.
00:25:36-A vy?
-Já, prosím, jsem zaklínač květin.
00:25:42-Květin! Já jsem zoologická zahradnice!
00:25:45-No ne!
-A to je něco podobného, že?
00:25:48-Ano, ano!
00:25:51-Zaklínač květin má za úkol dělat co?
00:25:55-Prosím. Zaklínač květin.
00:25:58Víte, květiny jsou u nás velký problém.
00:26:01Ale já je krotím. Včera se například
00:26:03vzbouřily begonie. Přestaly vonět!
00:26:07No, myslíte si, že je to normální? Naga již přinesla drink.
00:26:12Prosím, nabídni dámám.
00:26:15Ano.
00:26:16Nu!
00:26:21Tak na zdraví našich hostů! A do dna!
00:26:29-Poněkud slané.
-Poněkud hodně slané.
00:26:34-Je to nápoj v naší zemi nejvzácnější.
00:26:37Jsou to slzy opuštěných dívek.
00:26:41-Ale to snad nejsou opravdové slzy.
00:26:44To se jen tak jmenuje, ne?
-Ano.
00:26:47Tento nápoj opravdu naplakaly naše opuštěné dívenky.
00:26:51Dívka, kterou opustí její milý, toho nějaký čas želí, želí, že?
00:26:58A když naželí plnou, tak to pak dobře prodá!
00:27:02A je to jakousi náhradou za tu její tu citovou újmu.
00:27:06HLAS SHŮRY Lide atlantský.
00:27:08Okamžik, na který se všichni tak těšíme,
00:27:10nastává. Pravdu měli astronomové:
00:27:15kometa, kterou ohlašovali, se blíží
00:27:18a s ní sladký zánik našeho ostrova.
00:27:23Ale že jsem si to myslel. Begonie přestaly vonět!
00:27:26To bylo znamení! A honem odtud.
00:27:29V tom je jediná naše záchrana. Skočit do moře a plavat co nejdál.
00:27:32Honem pryč odsud!
00:27:35A vy sem dejte ty hodinky, než vám jednu fláknu!
00:27:38Uhni! -Ale to je konec! Já neumím plavat!
00:27:55Básníku, nepřehnal jste to s tou vaší imaginací?
00:27:57Já chtěla romantiku a ne pogrom!
00:28:12Odkvetly růže Ach, kdo za to může
00:28:18Já bez růží nemůži žít
00:28:24Růže je královna, pravil prý kdos
00:28:30Vůní svou potěší duši i nos
00:28:36Já odmítnu muže, Když přijde bez růže
00:28:42A přitom chce lásku mou mít
00:28:48Za její krásu jí patří můj vděk
00:28:54Hladím ji dlaní, Když však mě ranní
00:29:00Trnem, tak na ni mám vztek
00:29:06Odkvetly růže Ach, kdo za to může
00:29:10Já bez růží nemůži žít
00:29:15Růže je královna, pravil prý kdos
00:29:19Vůní svou potěší duši i nos
00:29:24Já odmítnu muže, Když přijde bez růže
00:29:28A přitom chce lásku mou mít
00:29:33Za její krásu jí patří můj vděk
00:29:37Hladím ji dlaní, Když však mě raní
00:29:42Trnem, tak na ni mám vztek
00:30:54To je prostě úžasný. Madam Valerie de la Pumpadúr
00:30:58již mnohokrát mi věštila skvělou budoucnost.
00:31:01Zvláště když jí připlatíte, tak vás štěstí nemine!
00:31:07Ale to, co vyčetla z karet teď,
00:31:09to nemá obdoby! Ale neřeknu vám to.
00:31:11Nechám to až na konec.
00:31:13Postarám se, aby naše představení mělo happyend, jo?
00:31:16Bude happyend! Jo!
00:31:19Já jsem tak happy!
00:31:26Pátek 7. ledna 1938
00:31:34Rukulíbám, milostivá paní. Rád vás vidím.
00:31:38Máte krásný klobouček.
-Ano.
00:31:40To je model Temelín.
00:31:48Vsadím se, že vím, kam máte namířeno.
00:31:51-Ano, tam! Zdá se, že začínám být
00:31:55na tom zatraceném baru závislá.
00:31:58Jakmile udeří devátá, zvednu se a jdu a jdu a jdu.
00:32:01-I já začínám být závislý na vás, milostivá paní.
00:32:10Promiňte, teď jsem si dovolil přespříliš.
00:32:14-Ano.
-Já vím, já vím.
00:32:16-Ano, ano, dovolil jste si příliš, příliš
00:32:19až přespříliš! Ale vím, jak to odpykáte.
00:32:23Vnuknete mi nějakou úžasnou vizi!
00:32:29-Nevnuknu. Milostivá paní, nevnuknu.
00:32:32Když jsem viděl tu vaši ohromnou imaginaci,
00:32:37která ve vás vytryskla, tak se s tou mojí můžu schovat.
00:32:43Ne, nic vám nevnuknu. Na moje vnuky zapomeňte.
00:32:48-Cha cha cha. Máte pravdu.
00:32:50Začínám být v tomto směru soběstačná.
00:32:55Ale pokud bych vás mohla požádat, zkuste mě dnes dostat
00:33:00do nějakého mimořádného, ale mimořádného transu, transu!
00:33:06Dnes naposled.
-No, je-li to naposled, tak...
00:33:11Tak dobrá. Tak co to má být?
00:33:16-Ráj! Když mi tu stvoříte ráj,
00:33:21můžete si za to se mnou dělat co chcete.
00:33:27-A nějaká jiná odměna by nebyla?
00:33:38-Bohužel, bohužel. Pokud vám jde o peníze,
00:33:42jste na špatné adrese.
00:33:44Mám ve zvyku je pouze vydělávat, ne rozdávat.
00:33:48Mohu vám ale nabídnout... své city.
00:33:53-Milostivá paní, city jsou překrásná věc, to ano.
00:33:57Ale co si za ně člověk pořídí?
00:34:00-Lásku, vy hlupáčku. Neříkejte, že nevíte co to je.
00:34:07-Samozřejmě, že vím, co je to láska.
00:34:09Sám jsem prožil celou řadu lásek.
00:34:13-A dnes? Jak je to dnes?
00:34:15-Dneska jsem sice Čestná žena, to ano,
00:34:17ale myslí mně to pořád po mužsku.
00:34:20Když mám někoho milovat, tak musím při tom vědět,
00:34:23že mám něco na kontě. Víte?
00:34:26-Dobře, dobře. Jediné, co vám dnes mohu nabídnout je,
00:34:29že vám zaplatím sklenku dobrého vína.
00:34:35A pak se uvidí.
-Tak aspoň něco.
00:34:38Tak poplujeme do ráje.
-Konečně.
00:34:52-Hle, cherub!
00:34:57-Musím vás zklamat, madam, nejsem cherub.
00:35:02Jen tu na vás čekám.
-Na nás?
00:35:05-Přála jste si přece vstoupit do ráje.
00:35:09-To ano, ale jak to víte?
00:35:12-Jsem tak trochu vševědoucí.
00:35:15Ukážu vám cestu rájem, pokud budete mít zájem.
00:35:21-Co to znamená, že jste tak trochu vševědoucí?
00:35:27-Žertoval jsem. Nejsem vševědoucí tak trochu.
00:35:30Vševědoucí jsem absolutně. To "tak trochu" byl žert.
00:35:33-Dobře, dobře. Beru vás za slovo.
00:35:36Jste vševědoucí, tak třeba: Kolik měří Eiffelka?
00:35:40-324 metrů, včetně antény.
00:35:44Ale to je otázka spíš pro internet, ne pro mě.
00:35:49-Jsem Jan Vladivoj Vinohradský, dekadentní básník.
00:35:53A vy jste kdo?
-Jsem ten, který jsem.
00:35:57Můžete mi říkat Jahve nebo Jehova, případně Elohim, Adonai.
00:36:03Taky Hospodin Bůh zástupů, nebo Manittou.
00:36:07Hitler mi říká Prozřetelnost.
00:36:09Můžete si dokonce i myslet, že nejsem, že neexistuju.
00:36:13Jak je libo.
-Počkejte, Hospodin.
00:36:16S tím na mě nechoďte. Jí mám doma ilustrovanou Bibli
00:36:19a vím přesně, jak Hospodin má vypadat.
00:36:22-Jak tedy má vypadat?
-Rozhodně jinak než vy.
00:36:26-Bílá říza?
-Tak!
00:36:29-Šedivý plnovous?
-Tak!
00:36:32-Takže když mi chcete namluvit, že jste Hospodin
00:36:34a tohle že je vaše pravá podoba, tak dovolte,
00:36:38abych se upřímně zasmál. Ha ha ha.
00:36:41-Namluvit? Já vám nic namluvit nechci.
00:36:44A to, na co koukáte, má pravá podoba není.
00:36:48To je jenom kvůli vám. Abyste, když se mnou mluvíte,
00:36:51měl na co koukat. Já mohu vypadat různě.
00:36:54Třeba Mojžíšovi jsem se zjevil jako hořící keř.
00:36:58-Jé, jé! Zjevte se mi jako hořící keř.
00:37:02-Ne. V divadle ne!
00:37:08Jednou jsem to zkusil v Národním a nedopadlo to dobře.
00:37:16-Tak řekněte mně, jak ve skutečnosti vypadáte?
00:37:19-Nijak. Já prostě nevypadám.
00:37:23Proč si myslíte, že všechno co existuje, musí nějak vypadat?
00:37:28To je pověra. Jste typický člověk.
00:37:32A v člověku já se vyznám, je to můj vynález.
00:37:36Já to byl, kdo řekl opici: Postav se rovně!
00:37:49-A co na to opice? Poslechla?
00:37:53-Ne. Tedy postavila se rovně,
00:37:57ale zůstala opicí. A tak jsem vzal tu hlínu
00:38:05a uhnětl jsem tyhle!
00:38:14-Adame, dneska jsem mluvila s hadem.
00:38:21-Co se s ním furt bavíš? Had je vůl.
00:38:27-Mně to přijde, že je velice inteligentní!
00:38:31-Proč myslíš?
00:38:33-Říkal, že mám moc hezkou postavu.
00:38:38-Ve srovnání s ním jo.
00:38:42-A taky říkal, že ten strom, ze kterýho nesmíme trhat...
00:38:49-Abychom ho očesali, já vím. To mi říká furt.
00:38:52-Ne! Dneska naopak říkal,
00:38:56abysme z něj nikdy netrhali. Nikdy!
00:38:59Že je to přísně zakázáno! Ale jedno jabko, že můžeme.
00:39:10-A tak Adam, aby měl klid, šel. A kousl si.
00:39:14Zbytek snědla Eva a následkem toho poznala, že nemá co na sebe.
00:39:20Nesnažte se tu souvislost pochopit. Prostě to tak bylo.
00:39:28-No a co? Zblajzli jsme jabko a co se stalo?
00:39:33Nic! Co na mě tak koukáš?
00:39:39-Máš moc hezkou postavu.
-To říkal had taky.
00:39:48-Evo, ty jsi nahá!
-A ty snad ne?
00:39:54Utrhni si aspoň nějakej lupen, ty nestydo!
00:39:58-A ty si utrhni rovnou tři.
-Ne, ne, ne!
00:40:01Někdo sem jde. Musíme se schovat!
00:40:09-Tak jsem je tehdy našel. A hned mi bylo všechno jasné.
00:40:13Ale abych je trochu potrápil, dělal jsem, že mi to jasné není:
00:40:17Co vás to napadlo? Proč jste zalezli do křoví?
00:40:22-Najednou mi přišlo, že se nesluší
00:40:25chodit před Hospodinem s holou... zadkem.
00:40:31-Všimli jsme si, že vy sám chodíte oblečenej.
00:40:35Tak jsme si řekli, že když vy jo, tak proč my ne?
00:40:40-Ještě chvíli takhle blábolili a pak mně došla trpělivost
00:40:43a řekl jsem: Vidíte tamhle tu bránu?
00:40:46Tak se seberte a vypadněte! Ale fofrem!
00:41:03Ráj není pro vás
00:41:08Vaše činy vám dovolí
00:41:13Zabydlet se v slzavém údolí
00:41:19Kde zápolí smích s pláčem
00:41:30Tam na vás už se těší bída s nouzí
00:41:37Svět se vzpouzí marně
00:41:44Zbytečně a marně
00:41:49Zbytečně a marně
00:41:56Svět už není rajská zahrada
00:42:01Poučením budiž zásada
00:42:05Že se nesmí nikdy na hada
00:42:11Dát
00:42:15Všude stres a blbá nálada
00:42:19Tíha doby na svět dopadá
00:42:24A vám nedá tahle záhada
00:42:29Spát
00:42:33V tuto chvíli nastává doba Abelů
00:42:42Ďábel s Kainem už se o slovo hlásí
00:42:51Na chvíli však se k vám vrátí ráj
00:42:55Když vám cit poručí Toho mít v náručí
00:43:00Kdo vám svou posvěcenou Lásku dá
00:43:05Smutku stín žal a splín Ztratí se jako dým
00:43:10Ale po tom krátkém čase Žal a splín se vrátí zase
00:43:14A teď když Račte znát
00:43:16Co je pád Můžu snad
00:43:20Do údolí tmy vám šťastnou cestu přát
00:43:40Už hodiny jdou pozpátku A všechno spěje k začátku
00:43:50Tma tmoucí opět rozestře se všude
00:43:57A tam, kam oko dohlédne
00:44:02Uzří jen vody bezedné
00:44:07A nad nimi se můj duch vznášet bude
00:44:15A pak zase stvořím člověka
00:44:20Jak za onoho času
00:44:25Já zase stvořím člověka
00:44:30Já zase stvořím člověka
00:44:35Já zase stvořím člověka
00:44:40Leč kvalitnější rasu
00:45:08Slyšela jste to? On by zase stvořil člověka!
00:45:11Já si myslím, že Stvořitel měl tvořit
00:45:14a skončit se zvířátkama. Dát si potom dva dny volno.
00:45:19Víkend. Jako to máme dneska.
00:45:21-No.
-Tak já vím, zvířátka taky.
00:45:25Ony jsou vlastně stejný jak lidi.
00:45:28Dravec vraždí, straka krade, tchoř smrdí...
00:45:33Bejk. Myslíte si, že bejk respektuje,
00:45:36že tahle kráva patří jeho sousedovi?
00:45:40Ne, ten klidně požádá manželku bližního svého bez uzardění.
00:45:46-On Hospodin to sám uznal, že stvořit člověka byla chyba.
00:45:51Psáno jest: Litoval Hospodin,
00:45:55že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.
00:46:00Bible kralická, Genesis, kapitola šestá, verš pátý.
00:46:06-To je ovšem takzvaná pozdní lítost.
00:46:10Kdyby se mě tenkrát moh zeptat, co si myslím,
00:46:13jestli má tvořit člověka, tak bych mu řekl:
00:46:16Pane, jen to ne. Zkuste stvořit
00:46:19něco jinýho místo toho.
-A co?
00:46:22-To je jedno co.
00:46:25Ale hlavně aby to nemělo svobodnou vůli!
00:46:27-Já být Hospodyňka, tak bych vynechala i zvířata,
00:46:33kromě kočiček. A myšiček.
-Kočičky chápu.
00:46:37Ale myšičky?
-Aby měly kočičky co žrát.
00:46:42Myšičky jsou svině. Prokousaly mi norkový kožich!
00:46:49-Kdybyste byla Hospodyňka, tak si můžete stvořit
00:46:52nový norky na novej kožich, ne?
-Ach ne, ach ne.
00:46:56Vždyť ti norci jsou tak milá zvířátka!
00:47:00A představa, že by bylo třeba je nejdřív zabít...?!
00:47:04-Tak byste si je mohla stvořit mrtvý.
00:47:07-Ale ne! Svět je strašně krutý místo.
00:47:11A kožichy jsou toho zřetelným důkazem.
00:47:16-Ano, to je pravda. Konečně známe ten příběh.
00:47:23Jedna paní zatoužila Po norkovým kožichu
00:47:29Kožišníka navštívila Pravila mu...
00:47:34-Bedřichu Kolik spotřebuješ norků
00:47:39Na kožíšek pro dámu
00:47:42-A on pravil bez okolků Pojďte se mnou do krámu
00:47:49Tam ji změřil kolem pasu Pak se nadech zhluboka
00:47:55A pak pravil škoda času Řeknu vám to od oka
00:48:04Pak chvilku mlčel Chvilku vraštil čelo
00:48:10Chvilku zíval A chvilku se mračil
00:48:15Osmdesát norků By to chtělo
00:48:19I když jeden hodně velikej By stačil
00:48:24-Až se dozví naše Dorka Tuhle velkolepou zprávu
00:48:28Vykrmí mi záhy norka Velkýho jako menší krávu
00:48:33Díky tomu na tom našem dvorku
00:48:37Může sedmdesát devět norků žít
00:49:01-Až se dozví naše Dorka Tuhle velkolepou zprávu
00:49:05Vykrmí mi záhy norka Velkýho jako menší krávu
00:49:10Díky tomu na tom našem dvorku
00:49:14Může sedmdesát devět norků žít
00:49:19Může sedmdesát devět sedmdesát devět
00:49:24sedmdesát devět Norků žít
00:49:39Milostivá paní, jsem rád, že jsem vás viděl.
00:49:42-Taky jsem ráda, že jste mě viděl.
00:49:47-Mějte se, jak to půjde.
-Ano, ano, vy mě taky.
00:49:57Sobota 8. ledna 1938
00:50:10Kde to jsem že nedovedu V noci klidně spát
00:50:18Kde to jsem že děsí mě tu Černej mrak
00:50:25Už je to tak
00:50:27Kde to jsem že kousek ledu Do srdce mi pad
00:50:35A tak se ptám Odkud a kam
00:50:40Ubírat se mám
00:50:45Vídávávám ve snu Láskyplnej svět
00:50:52Jako včela k česnu K němu směřuje můj let
00:51:00Ve snu totiž lítám Jak ten nespoutanej pták
00:51:08Ráno smutno je mi Jsem připoutaná k zemi
00:51:17A co zdálo se mi Je nenávratně pryč
00:51:24A já marně čekám na zázrak
00:51:49Vídávávám ve snu Láskyplnej svět
00:51:57Jako včela k česnu K němu směřuje můj let
00:52:04Ve snu totiž lítám Jak ten nespoutanej pták
00:52:13Ráno smutno je mi Jsem připoutaná k zemi
00:52:21A co zdálo se mi Je nenávratně pryč
00:52:28A já marně čekám na zázrak
00:52:46Jsem paní Kasprlová Ivanka, předsedkyně dámského spolku
00:52:51Síla myšlenky. Přišla jsem, abych ukončila
00:52:55činnost tohoto bohulibého spolku,
00:52:58a abych jej, pokud možno, rozpustila.
00:53:03Dámy, mé dámy! Samy jste se přesvědčily,
00:53:05že naše idea nefunguje.
00:53:08Obrátit neblahý chod dějin se nám nezdařilo.
00:53:11Nezničily jsme původce všeho zla, jak jsme si předsevzaly.
00:53:15Síla myšlenky je blud.
00:53:18Povedlo se nám pouze povalit věž z kostek.
00:53:22-A to nám ještě při tom musela vydatně pomáhat
00:53:25naše Čestná žena!
-Naše Čestná žena!
00:53:29Kde je? Proč tady s náma není?!
00:53:32-Vzkázala, že dnes nepřijde, je objednána ke gynekologovi.
00:53:37-Ten bude čumět!
-Sama tomu nerozumím.
00:53:42Zřejmě to své členství bere příliš důsledně.
00:53:46Ale teď, když jsme tu všechny, mé dámy,
00:53:49teď vás požádám, abychom naposledy zapěly hymnu
00:53:53našeho spolku a pak - Síla myšlenky přestane existovat!
00:54:01Pa pa pa pa pa...
00:54:18Myšlenka silná ta když zaburácí
00:54:22Způsobí hravě že se trůny kácí
00:54:26Způsobí hravě že z ní čiší strach
00:54:30A mocnější je nežli střelný prach
00:54:35Pa pa pa pa pa
00:54:44Bohužel ale skutečnost je jiná
00:54:48Idea naše zvolna dohasíná
00:54:52A není nikdo kdo by se jí bál
00:54:57Nejhorší na tom je že Hitler žije dál
00:55:01Rozchod!
00:55:27Jsem Frank Vizváry, vlastenec, populární zpěvák
00:55:31a majitel baru Honolulu, přezdívaný někdy Český Caruso,
00:55:35jindy Slavík ze Zlaté Prahy, jindy jednoduše Honolulák.
00:55:42Hlasový rozsah - čtyři a půl oktávy.
00:55:47Pro tyto krušné chvíle, které náš národ prožívá,
00:55:50vymyslel jsem koktejl. Nazval jsem ho Republika.
00:55:55Víc už pro vlast v téhle situaci udělat nedokážu.
00:56:02Kdyby se za čas změnila situace, mohl bych koktejl přejmenovat.
00:56:09Třeba na Blitzkrieg.
00:56:14-Doufám jenom pevně, že ta naše vlast
00:56:16bude mít to štěstí, že k vám nebudu muset
00:56:18chodit chlastat ten váš Blitzkrieg.
00:56:24Co je to štěstí? Znáte to.
00:56:32Někdy se zajíkáme štěstím
00:56:36A jindy zase život sám
00:56:41Nás prožene trním a klestím
00:56:46Takže jsme zase samej šrám
00:56:51-Někdy se ale štěstí vrátí
00:56:55A popřeje nám dobrý den
00:57:00Jindy se jednou provždy ztratí
00:57:05Jako se ráno ztrácí sen
00:57:10-Život je něco jako sázka
00:57:14Jak ta kulička v ruletě
00:57:19Deska ti řekne co je láska
00:57:23A zejtra mučit bude tě
00:57:28-Jásej i když jen polovina
00:57:33Tvých snů se dočká splnění
00:57:37Víme že je to volovina
00:57:42Však nikdo z nás to nezmění
00:57:46-Zlatý slunce nad hlavou
00:57:51A v duši léto mít
00:57:56Usnout s tichou únavou
00:58:01Na terase A pak zase
00:58:05Zlatý slunce nad hlavou
00:58:10A pravdu s vínem pít
00:58:14-Zdravit máky vlčí
-Co kvetou a mlčí
00:58:19A pak smát se zpívat a žít
00:59:00-Zdravit máky vlčí
-Co kvetou a mlčí
00:59:05A pak smát se zpívat a žít
00:59:34A je to tady. Vážení občané.
00:59:37Předevčírem, 6. ledna roku 1938,
00:59:42na svátek svatých Tří králů, si Madam Valerie
00:59:46opět vyložila karty! A první tři z nich byly:
00:59:52král pikový, král srdcový a král kárový!
00:59:57Tři králové a zrovna na Tři krále!
01:00:00A madam Valerie de la Pumpadúr na základě tohoto
01:00:04oznámila světu, že druhá světová válka nebude!!!
01:00:10Hurá!!! Nebude!!!
01:00:16Na co čekat - proč ne hned Rozhoupeme celej svět
01:00:20Swing nás dneska zahřeje Swing je naše naděje
01:00:25Kdo má v lásce synkopy ten Zaručeně pochopí že
01:00:29Krok sun krok nám přijde vhod Rytmus na nás čiší z not
01:00:34Když nám začne big band hrát Nemůžeme zůstat stát
01:00:39Tak se zvedej, dopij drink Už je tady swing swing swing
01:00:43Princezna i padouch podlej Panny co se za něj modlej
01:00:47Křehká dívka Silák v ringu
01:00:50Trsat budou v rytmu swingu
01:00:52Zapomeňme na trable Tvoje tělo ochablé
01:00:56O pohyb teď žadoní Rytmus ten tě dohoní
01:01:01Tomu jen tak neunikneš Zkusíš to a hned si zvykneš
01:01:20Princezna i padouch podlej Panny co se za něj modlej
01:01:24Křehká dívka Silák v ringu
01:01:26Trsat budou v rytmu swingu
01:02:41Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2012
V roce svých 80. narozenin nadělil pan Suchý svým divákům nový titul, který nazval Hodiny jdou pozpátku. Hraje se od léta, ale oficiální premiéru měl v září 2011. Sám o něm hovoří jako o swingovém muzikálku. Muzikálku proto, že nejde o žádnou velkou výpravnou show. Zato je v něm řada svěžích vtipných situací, moudrého humoru, nakažlivých písniček a především překrásných písňových textů. Jiří Suchý je také mimo návrh scény autorem všech dalších složek. Kromě libreta, hudby a písňových textů tedy také kostýmních návrhů i návrhů loutek, na něž v průběhu také dojde. A proč Hodiny jdou pozpátku? Možná i proto, že budeme spolu s praktickou ženou Jitky Molavcové a pošetilým básníkem Jiřího Suchého cestovat trochu časem a vychutnávat si kouzlo imaginace.
